Materský cit

Mnohokrát viděné téma mladé ženy, která truchlí nad tragickou smrtí své dcery. Mateřské instinkty jsou však silnější, než léky na uklidnění a ta žena, stále do krajnosti rozčilená, doufá, že její dcera stále žije a taková naděje je silnější, než léky předepsané psychiatrem. Ve svém doufání opomíjí lásku ke svému zbylému synovi, který je z toho do krajnosti rozčilený také. Další do krajnosti rozčilení lidé jsou: Její manžel, matka, otec, moje přítelkyně, já, psychyatr, jehož léky nezabírají a jeden arab, kterému s ní po schůzce na slepo nevyšel pohlavní styk, což mi bylo úplně jedno, protože já ho do toho nenutil. Nejedná se o žádný spoiler, poněvadž to tam dali tvůrci podle mě jen tak pro zajímavost, aby bylo jasno. Od té chvíle se mi to začalo ještě víc mlžit. Ale vydržel jsem dalších 40 minut a mlha se začala rozestupovat. Posledních 20 minut bylo nádherně srozumitelných a být matka, tak jim rozumím ještě víc. (04.09.2019)

Angel of Mine je neuvěřitelně tuctový thriller, který skutečně nenabízí pro danou zápletku absolutně nic nového, neotřelého, či osvěžujícího, a to nemluvě o závěrečné pointě, která vzhledem k celkovému vývoji nemohla dopadnout jinak, než dvěma, max třema způsoby, a tvůrci si samozřejmě vybrali ten jednoznačně nejnudnější, respektive hůř to už zazdít a diváka otrávit nemohli. On vůbec vývoj celé té podívané je jen kopií veškerých možných klišé a postupů, vybrakovaných z mnoha jiných, tématicky podobných filmů, s minimem záživných scén, bez jakékoliv gradace, či napětí, opomenout pak samozřejmě nemohu ani nefunkčnost emocí, které tu měli sehrát poměrně zásadní roli, a atmosféra, ani jakákoliv tvůrčí stylovost, zde nebyli též nabídnuty. Noomi Rapace, kvůli které jsem dal této podívané vůbec šanci, tu pak zahrála sice přesvědčivě, nicméně ta její ústřední postava mě od prvních minut neskutečně iritovala, a bohužel se to nezměnilo až do konce filmu, a co se pak ostatních postav a jejich hereckých představitelů týče, tak ani nikdo z nich na sebe nedokázal upoutat nějakou větší pozornost. V tomto případě se zkrátka jedná o takovou neoriginální jednohubku na jedno použití, která sice čas u ní strávený neznechutí, zároveň ho ale nikterak ani neobohatí. (07.11.2020)

Bohužel se jedná o vykalkulovaný film , který je plný náhod a stupidit. Tak, že ženská přijde o děcko a světě div po x letech narazí na ženskou co má děcko ve stejném věku jako by měla ona (asi tam nikde jinde blonďaté holčičky v růžovým sukních nebyly) matka té holky byla v té samé nemocnici kde matka co přišla o to děcko a ten samý den (asi tam nebyly kamery dokonce i) . Většinu filmu matka té zemřelé stalkuje rodinu té živé a pak je cca 20 minut před koncem zvrat. 40 procent (26.04.2021)

Tvůrci to vzali za špatný konec, protože se soustředili výhradně na umanutost hlavní hrdinky a ačkoliv mám Noomi Rapace docela rád, dívat se hodinu a půl na to, jak střídavě hysterčí a propadá šílenství fakt nemusím. Alespoň že Yvonne Strahovski je pořád krásná. Pokud by byl film víc detektivkou než neumělou psychologickou studií, mohlo to být o něčem jiném. Samotný konec byl předvídatelný, protože jinak to ani skončit nemohlo, ale když už nic, vzal alespoň trochu za srdce. Ale jinak spíš bída. 35% (22.10.2020)

Pre niektorých možno prekvapenie, no podľa mňa to bolo od určitého momentu dosť predvídateľné. Možno je to len tou mojou prirodzenou podozrievavosťou (alebo tým, že som už videl zopár filmov s podobnou zápletkou), ale akosi by mi to inak nedávalo vôbec celé zmysel. Takže bola len otázka času, kedy sa tieto materské šachy rozhodnú náhlou rošádou - a potom prišiel samozrejme šach-mat. Ale odhliadnuc od toho to bolo vcelku fajn, a Naomi Rapace aspoň ako tak zaplátala nedostatky v scenári :) Mimochodom, TV film s podobnou témou - Taken Back: Finding Haley - bol podľa mňa minimálne o úroveň lepší (len škoda, že ten bol až príliš teatrálny). (14.09.2019)