Will a Grace

Kultovka, která ve své domovině uspěla o poznání výrazněji než u nás. A těžko říct, co jí u českých diváků podtrhává nohy nejvíc, zda výrazně nepovedený překlad pro dabing nebo salva homofobních komentářů skrytých za všudypřítomné "Gayové mi nevadí, ale..." A protože se řadový český divák přes určité hranice stále nedokáže přenést, musí se show, kde jedna z ústředních mužských postav nepokrytě balí jednoho chlapa za druhým a všelijak se u toho kroutí, přehrává a vůbec grimasí, setkat s převážným nepochopením nebo více či méně nuceným přetrpěním. Protože je ale touhle postavou Jack McFarland v podání nezkrotného gumáka Seana Hayese, nebylo pro mě obrany a už od pilotní epizody jsem se u téhle party uculoval, od nějaké třetí série pak nepokrytě mlátil smíchy. Nemůže za to ale jen Jack, ale i čím dál sympatičtější, životnější a opravdovější Will, ostrovtipná Karen, která si dokáže dát každého chlapa k snídani a ještě se přitom nevinně usmát, a v neposlední řadě samozřejmě titulní Grace, která je nám všem díky svým zlozvykům, prohřeškům a prapodivným životním rozhodnutím rozhodně nejpodobnější. Will & Grace by si zkrátka zasloužili být v nejrůznějších žebříčcích po boku těch nejoblíbenějších sitcomů, protože fungují přesně tak, jak legendární komedie fungovat mají. Tedy tak, že nemusíte chápat okolnosti (viz geniální díl na motivy Za zvuků hudby) a přesto se neumíte přestat smát. Nebo tak, že přejete Grace štěstí, ať už se zrovna pokouší o vztah s kýmkoli. Nebo tak, že Jack vejde do místnosti a vy si zoufale přejete, aby začal zpívat či tancovat. Kdo se nebojí doslova tryskových dialogů v originální angličtině, ten ať neváhá a pěkně od začátku si W&G dá. Téhle čtveřici stojí za to dát šanci, ať už vás letmé probliknutí v odpoledním programu přimělo myslet si cokoli. Revival z roku 2017 už je pak jen opatrným polokánonem, protože popírá některé z nejzásadnějších událostí druhé poloviny seriálu, ale základních osm sezón je věčnou legendou. It's funny cause it's sad... (25.03.2014)

Trochu restart, trochu nečekané pokračování, trochu midquel a k mé velké lítosti ignorace nejen posledních dílů původního seriálu, ale rovnou několika posledních sérií. I proto by si vymodlený revival zasloužil úplně samostatný profil od deváté sezóny dál nebo alespoň podtitul, třeba Lost Episodes (copyright by novoten) nebo Karen's Drunk Dreams (copyright by Tom Riddle). I přes obtíže s přijetím všech průvodních okolností se ale jedná o dokonalou salvu skečů, která se směle může rovnat se zlatým obdobím. Takovouhle chemii všech hlavních herců má jeden seriál ze sta. (17.04.2018)

Zatímco o rok dříve jsem se nechal tuplovaně unést návratem legendy, teď už pár chyb vidím, ale pokaždé je přehluší smrtící timing a perfektně obsazené vedlejší postavy. Jen těch vážnějších dozvuků, na které jsem byl zvyklý, není ani přes překvapivě seriózní témata dost. (14.10.2021)

Labutí píseň, která z mnoha důvodů zamrzí. Nejvíc asi svým závěrem, který sice u divácké veřejnosti uspěl daleko více než ten o čtrnáct let starší, ale já jsem u něj nejednou zívnul. Cílí totiž jen a pouze na jistotu, dopadne přesně tak, jak by člověk u průměrného sitcomu očekával, ale Will, Grace, Jack a Karen byli v různých obdobích vším, ale nikdy ne průměrným sitcomem. Situace na place, kdy si Debra s Megan vjely do vlasů, pak přidává další hořkou tečku a kalí obraz čtyř nerozlučitelných přátel. Největší radost mi tak překvapivě udělala Demi Lovato v první roli po svém téměř osudovém kolapsu. Zbytek je seriálovým nadprůměrem v obecném měřítku, v náhledu na předchozích deset sezón ale tím jasně nejslabším. V případném opětovném zhlédnutí tak pro mě jedna z mých nejoblíbenějších komedií bude znamenat jen oněch původních osm sezón, protože právě tahle nevydařená koncovka ve mně vyvolává pocit, že kdyby revival nikdy nevznikl, o nic zásadního bych nepřišel. A to mě po jeho úžasném rozjezdu zaráží nejvíc. (14.10.2021)