Šmírák

Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula. (30.05.2011)

"Jestli má smrt nějakou tvář, tak ony ji určitě viděly". Zajímavý a ve své době jistě velmi šokující film. Michael Powell měl skvělý smysl pro detail, což trochu zastínilo jeho vedení chování postav, které je místy trochu nelogické. Nepokládám to ovšem za nějak velkou vadu a Peeping Tom jako celek působí velmi dobrým dojmem. Možná by neuškodila trochu kratší stopáž, ale já byl v zásadě spokojen. (08.10.2011)

Jistě zajímavá, ale nepříliš zvládnutá studie nebo spíš sonda do duše vraha posedlého zachycováním strachu. Základním kamenem úrazu je už hlavní postava. Ta spíš než strach vzbuzuje soucit (k čemuž směřuje i důraz na to, jak ke své „nemoci“ přišel), ale budiž, to by vlastně ani tolik nevadilo, alespoň má divák komu fandit. Horší je to ovšem s Markovým titulním představitelem, který skoro pořád zběsile mění výrazy v obličeji a jeho (ne) nápadné, silně chaotické chování místy vyvolává až nechtěný smích. Podobně pak divák reaguje na obdivuhodně domýšlejícího se vyšetřovatele. Jinačí už je to s matkou, jediným alespoň trochu strašidelným prvkem ve filmu (čekání ve tmě), ta (spolu se stylovou vražednou zbraní) je ale na můj vkus trochu málo, takže i přes to, že jsem se nenudil, nemůžu dát více než lepší 3*. (09.09.2015)

Film, ktorý Powellovi zničil kariéru. Preboha prečo? Je snáď tak šokujúci? Pre dobového diváka asi áno. Podobný námet, čiže pohľad na svet očami vraha, resp. zápornej postavy, už použil Fritz Lang v M a kariéru mu to nezničilo. Peeping Tom je vo všetkých smeroch zaujímavý psychologický triler, ktorý nikdy nenudí a aj napriek dnes už zprofanovanému násiliu na ženách v kinematografii dokáže zaujať. Hlavne výkonom Karlheinza Bohma, ktorého máme zafixovaného v úplne inej úlohe, že...:) (23.06.2012)

Chorobná posadnutosť ústiaca do sledovania výrazov tvárí žien v momentoch strachu. Film samotný vyzerá tak, akoby režisérom bol niekto, kto sa rovnako vyžíva v očumovaní a špehovaní života šialeného voyeura. Veď on sám ako hrdina filmu ani jeho sliedivé kameramanské oko temer nezídu z obrazu. Spôsobom spracovania sa teda zároveň odhaľuje pozorovacia mánia diváctva. Spočíva v túžbe dozvedieť sa čo najviac o každom pohybe vraždiaceho maniaka, pretože čokoľvek sa môže ukázať ako potencionálna príčina poruchy. Viacúrovňová idea pozorovateľa je prítomná i v deji.Pohľad hlavnej postavy (životná situácia alebo nakrúcanie) ; úroveň neskoršieho sledovania nakrúteného, úroveň zostrihu nakrútenej suroviny, úroveň sledovania príčin zachytenom v domáckom filme z detstva hrdinu a úroveň zamestnania hlavnej postavy - asistenta kamery či fotenia soft erotických fotiek. Priaznivci hororov sú trochu sklamaní. Peeping Tom im pripadá nudný, s minimom záberov násilia a krvi. Intelektuálom zase často pripadá príliš drsný a naturálny. Pritom je to skvelé stvárnenie obsesie, rozoberajúce z viacerých strán chorobne nutkavú pozorovaciu vášeň. (17.12.2013)