Otázka života a smrti

Druhý břeh. To je, oč tu jde. Jest hřebem andělského biřice. Impresária - pokušitele pozemské konečné. Prodloužený čas si žádá, zaslouží si jen ten, kdo má doopravdy rád citový nektar, který bere dech. Rozplyne se kříž nad ním, prozatím. Svět "tam nahoře" posvětí světla bytí. Žíznit budou hroby těla. Zelenat se vzlety léta duše. (04.04.2021)

Moderní pohádka o válečném pilotovi, síle pouta lásky a dvou světech Nebe a Země mě bavila svým fantaskním romantickým dějem natolik, až jsem se nestačil po skončení divit, jak může 100 minut filmu naprosto rychle uběhnout. Tahle chytlavá záležitost sice zde není zařazena mezi komedie, ale přesto jsem se u ní v doprovodu typického nádechu filmu pro pamětníky a neustálého kouzelného nadhledu po většinu doby usmíval a zároveň jí v dialozích či postavách určitě neschází kouzek vtipu. Velmi sympaticky zahrané především Davidem Nivenem, velmi zdatně nasnímané, včetně akční scény s motorovými vozidly, vizuálně podmanivé, tvůrčí prací s na svou dobu originálním fikčním světem hravé a milé, s příjemnými pocity jedním dechem odkoukané... Závěr lze více méně od začátku předvídat a může působit dojmem nejlacinějšího dobového klišé, na druhé straně podobné prvky a konce k starším filmům tohoto druhu prostě tak nějak patří. [85%] (21.08.2021)

Takhle by asi vypadal Nezvratný osud ve 40. letech. Smutné je to, že Nezvratný osud, jakkoli stupidní, je tak 100x zábavnější. Otázka života a smrti možná dokonale využívá filmových postupů a technicoloru, ale příběh je tak nudný a patetický, že za chvíli ty přechody z černobíla do barevna přestanete vnímat. Nejsměšnější na celém filmu je soudní proces, kde se rozhoduje o životě hlavní postavy. Žalobce je tak neschopný, že musí být všem po minutě jasné, jak to asi skončí. Hlavně mi ale bylo úplně jedno, jak to s hlavní postavou dopadne a to je asi to nejhorší, co může film potkat. (20.11.2011)

Ztracená, snad už zapomenutá perla. Mladý hrdina, letec, zázrakem (vlastně spíš nedopatřením) unikl smrti. Při pádu se nebeskému průvodci ztratil v mlze. Po probuzení na pláži se zamiluje do dívky.Hned na to ho navštíví posel, a chce si ho odvést. Jenže to se mladému pilotu nelíbí a rozhodne se odvolat u nebeského soudu. Během filmu pak sledujeme jednotlivé návštěvy nebeského posla (plné sofistikovaného humoru), ale i snažení hrdinových přátel zbavit ho těchto halucinací. Film nakonec vrcholí operací/soudem. Do detailu promyšlený scénář. Vtipný, dramatický, často překvapující. Dojemný, v neposlední řadě.Tento film byl natočen na technicolor. Toho Mike Powell využil coby způsobu odlišení scén pozemských a nebeských. Různě si tedy pohrává s barevností, a výsledek působí neotřele i dnes. Je to perfektně fungující klasika - boží mlýny melou pomalu, ale jistě – chtělo by se říct. Svým obsahem vás však přesvědčí o opaku:-) (25.11.2005)

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% (02.01.2016)