Ulice strachu – 1. část: 1994

Keď som sa dozvedel, že má vyjsť nový horor, ktorý má byť akousi "poctou" deväťdesiatym rokom, bol som nadšený a mal som vysoké očakávania. O to viac som bol natešený, keď som zistil, že nevyjde len jeden horor, ale rovno tri, a k tomu sa každý z nich má odohrávať v inom období. Očakával som jednoducho originálnu a kreatívnu zábavu, ktorá hororový žáner konečne niečim nadýchne a vráti ma do čias, kedy som ten žáner zbožňoval a vyhľadával. Keď sa mi však film konečne dostal do rúk, počiatočné nadšenie opustilo. Úvodná scéna vo mne nezanechala veľmi dobrý dojem, pretože vzbudzovala pocit, akoby bola natočená veľmi narýchlo a bez snahy o náznak atmosféry, napätia či nejakej prídavnej hodnoty. Našťastie však nasledovala ďalšia scéna, ktorá znova zdvihla moje očakávania - chlapec sediaci za starým počítačom s ranným vzhľadom internetu, s walkmanom na ušiach a v pozadí hrajúcimi Maidenmi + neškodný pokus o humor a pár milých dialógov. Vzápätí sa však dej presunul do školy a tam už to nejak začalo škrípať. Mal som problém s dvoma vecami - hlavnou hrdinkou, ktorá mi bola celkom (celkom dosť) nesympatická (a doteraz neviem, či som mal väčší problém s tou konkrétnou postavou, alebo skôr s jej nie veľmi kvalitnou herečkou) a so strihom, ktorý mi prišiel príliš urýchlený, kvôli ktorému som si nielenže neužil niekoľko potenciálne vtipných scén, ale dokonca mi to kazilo zážitok z hudby, ktorú som si kvôli zbytočnému skoku z jednej skladby na druhú vôbec neužil (čo je škoda, lebo soundtrack je inak skvelý). Do toho jedno klišé striedalo druhé (čo bol zámer, ale mňa to vôbec nepobavilo) a samozrejme nejaká homosexuálna vsuvka. Taktiež sa filmu nepodarilo správne zachytiť atmosféru obdobia. Áno, síce tam boli referencie, a bolo ich mnoho, ale ide hlavne o technické prevedenie. Skrátka je tam vložených zbytočne veľa rušivých moderných prvkov a z štylizácie, farieb, strihu, deju a celkovej technickej stránky je jasné, že ide o relatívne nový počin, ktorý deväťdesiate roky skôr paroduje, než žeby ich vyložene uctieval. Po hororovej stránke bohužiaľ tiež nič moc. Keď sa stretnú všetky hlavné postavy a začne sa niečo riešiť, pozvoľna sa zmení tempo - a zbytočne urýchlený strih nahradí nezáživná pomalá nuda. Vtipy sa začnú opakovať, nové prvky nebudú mať čím zaujať a ja stratím záujem. Tridsať minút pred koncom zaspím a pätnásť minút pred koncom sa zobudím. Pozriem sa vedľa na gauč a Matúš, s ktorým som to pozeral, spí. Tak s nezáujmom pozerám ďalej, film skončí a nezanechá vo mne vôbec nič, ani len to sklamanie. Môj dojem bude najvýstižnejšie opisovať jedna hviezda - od odpadu to má síce na míle ďaleko, ale už dlho som pri nejakom filme takto netrpel a kvôli tomu by boli dve hviezdy paradoxne príliš veľa. Najväčšie filmové sklamanie roku. Ale v kútiku duše dúfam, že ďalšie 2 diely mi to vynahradia. (17.07.2021)

Popravdě jsem trochu na rozpacích, ale na druhou stranu slasherů v poslední době moc nevzniká, svoji zlatou éru od 70. do 90. let mají za sebou. A já mám tenhle subžánr rád. Takže omladina, potažmo celé městečko čelí kletbě čarodějnice sahající do 17. století. Masakry na sebe nedají dlouho čekat, první ochutnávka je v obchoďáku. Samozřejmě to beru jako poctu všem těm báječným Pátkům 13., Krvavým táborům, Vřískotům a maniakům. Přímé odkazy i zmiňované tituly s hororové pokladnice proto potěšily. Krví se nešetří, i když se mohlo jít více na dřeň - vše tak zachraňuje báječný kráječ na hlavu. Nejvíce mi vadily nevyváženost, kolísavé napětí a nedostatek děsu. Ale zase když padaly i postavy, u kterých se to až tak nečeká, vše se vyrovnává. Konec jsem sice čekal absolutní, tedy - nikdo to tu nepřežije, ale budiž. Radost mi udělala muzika mj. Bush, Garbage, Nine Inch Nails, Soundgarten, Radiohead, Iron Maiden, White Zombie, Portishead, Pixies, Alice Cooper, The Prodigy... z původních 3 jsem po úvaze navýšil o hvězdu. (04.07.2021)

Běžnej teen-hero horror, kterej Netflix tradičně lehce zprasil svým ideologickým pohledem na svět. Ale budiž. První díl trilogie, jenž byl evidentně poctou(?) Vřískotu, nenadchnul a celkem nudil, ale zkusím ještě dvojku, která bude podle avíza inspirována Pátkem třináctého, což nemůžu nechat jen tak bez povšimnutí. (29.08.2021)

Omladina v počtu pěti svede boj se středověkou čarodějnicí, která terorizuje jejich městečko Shadyside. Ta na ně ze záhrobí posílá dávno mrtvé zabijáky z různých časových období, které v minulosti posedla. Leigh Janiak režírovat umí, kdekdo může být zaskočen, že se jedná o ženu, který si troufá na horory drsnějšího zrna. Její hororovou trilogii Ulice strachu sleduji na přeskáčku, nejdříve jsem viděl dvojku, pak jedničku, závěrečné třetí dějství přijde také časem na řadu. Jednička není oproti dvojce tak zběsilá, nevyniká tolik ve výpravě, dvojka poskytla diváckou výpravu do sedmdesátých let, což bylo o malinko působivější. Legenda kolem (upálené) čarodějnice je svěží, působí to neotřele, velkou oporu příběh nalezl v hereckém obsazení. To čítá vesměs neznámá jména, Kiana Madeira a spol. hraje hodně sympaticky a dostatečně zábavně. Nemám žádné výhrady ke gore, film vražděním sice nepřetéká, umí si ale dobře rozvrhnout, kdy postavy půjdou brutálně pod kudlu, sekeru, případně jiný sečný nástroj. A kamera není z detailů nikterak ustrašená. Rozjezd je takřka ve stylu slasher podívané, maskovaný maniak dává v úvodu zavzpomínat na vraha Ghostface ze série Vřískot. To ale záhy opustí a divák se postupem času noří do působivého legendy kolem čarodějnice a jejích záškodnických rejdů. Dojde i na lesbické muchlování. mladý černoch málem smočí s dívkou, co je evidentně mimo jeho ligu, a hudební finesy obstarává hojný počet devadesátkových hitů. Občas film působil chaoticky, hlavně po divočejším rozjezdu na nějakou chvilku přišel oddech a malinko trvalo, než došlo k plynulému ustálení a zorientování se v postavách. Netflix našel v prakticky neznámé režisérce kvalitní tvůrkyni, která by v budoucnu u hororů ještě nějakou chvíli mohla setrvat. 8/10 (05.02.2022)

Od trilogie Fear Street jsem měl velká očekávání. Tvůrci se netají svojí láskou ke klasickým slasherům a v každém díle jim vzdávají čest. Rok 1994 vzdává čest především Vřískotovi (1996). Úvod filmu je naprosto vynikající. Velká škoda, že si Maya moc nezahraje. Ovšem obsazení celé hlavní party, ač neznámé, tak velmi sympatické. Film má velmi nepříjemnou a děsivou atmosféru po celý film. Monstra se probouzejí a je pouze na partičce, aby jim zabránili v eliminaci půlky města Shadyside. Nechybí gore, v jednom případě i vcelku hodně brutální, tak nechybí i humor. Za mě part one splnil, co měl. (77 %) (22.08.2021)