Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama jednoho z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století je adaptací čtyř povídek spisovatelky Birgit Tengroth.
Bertil a Rut jsou manželé a štěstí se k ním otáčí zády v podobě nemohoucnosti počít potomka. Zpáteční cesta vlakem z dovolené v Itálii se mění v kolbiště jejich vzájemné nenávisti. V retrospektivě sledujeme Violu, která je bývalou Bertilovou milenkou, a procházíme s ní vztahem s psychiatrem a posléze s lesbickou tanečnicí. Citové pohnutky a sklíčenost Violy jsou současným odrazem Rut a jejího zklamání z manželství.
Ingmar Bergman v tomto snímku, kromě mistrného vykreslení zákoutí ženských duší, obnažuje tanec a divadlo jako neúspěšný způsob hledání sama sebe, protože hlavní postavy filmu se snaží seberealizovat baletem. (Zrzunda)

(viac)

Recenzie (11)

Jenni 

všetky recenzie používateľa

Motto: "Každý má zřejmě exkluzivní práva na peklo." Od Žízně, jednoho z mála Bergmanových filmů, k němuž sám nestvořil scénář (napsal jej Herbert Grevenius podle stejnojmenné sbírky povídek Birgit Tengrothové), můžeš kupodivu čekat jeden z nejlepších kousků švédského režiséra vůbec. Vyprávění začíná v basilejském hotelu v předvečer letního slunovratu roku 1946, což ukáže i následná cesta Německem - loudící davy chudých u vlaku, zbořené siluety domů a stažení rolety, aby pohled na ně nekazil veselí. Nicméně tohle vše je pouze umocňující kulisou vnitřních válek, které se vedou uvnitř postav na dvou frontách, za prvé v příběhu mladého páru Ruth (zraněné baletky) a Bertila (toho hraje Birger Malmsten), za druhé v souběžném stockholmském příběhu Bertilovy bývalé přítelkyně Violy (představovaná samotnou autorku předlohy Tengrothovou). Z počátku tomu nic nenasvědčuje, neboť pozornost je zaměřena na minulost Ruth, jež se ve vzpomínkách vrací do doby vztahu s Raoulem, který ji trvale poznamenal (její "letní sen" se natáčel na ostrově Ornö, kde se pak filmovalo i Léto s Monikou). Nicméně "neexistuje muž, který by nezničil nějakou ženu, tak či onak" a proto "jdi k čertu, ty a tvoje mince a tvé studené oči!" Ó, ano, mince s reliéfem Arethúsy, která byla proměněna ve sladkovodní pramen v Syrakúsách a sjednocena s vodami říčního boha Alfeia. Ty jsou velmi důležité a možná napovídaji, že i opačná pohlaví mohou k sobě nalézt cestu. A tak navzdory tomu, že celý závěr filmu míří k tragédii, ten, kdo má někoho, ji snad může překonat: "Máme peklo. Ale aspoň ho máme navzájem." O stockholmské linii ještě poznámku, a sice tu, že si přijdeš jistě na své, ať už u psychiatra Rosengrena ("Já jsem zástupcem Boha na zemi.") či v bytě u přítelkyně Valborg ("Žena je jediná cesta ke svobodě a nezávislosti."). Asociace: Evropa, Nebe nad Berlínem, Krize, Tváří v tvář ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Film Žízeň, to jsou často destruktivní dopady mužského světa na intimní svět ženy. Ingmar Bergman, fascinovaný ženskou křehkostí i odolností a všeobecnou dualitou života, dokonale využil niternou osamělost a otevřenou sexualitu povídek herečky a začínající spisovatelky Birgit Tengroth a s tím tak započal svou typickou stylovou stavbu rozervaností intimního existencialismu. Bergman spletl povídky vzájemnou provázaností něhy, potřeb, chtíče i pochybností, kameraman Gunnar Fischer k nim přidal poetický rytmus i tu přímou blízkost niterné rozervanosti. Ženská duše je tvarována mužským idem, je poškozována a využívána, je rabována a hnětena a přitom zůstává nenaplněná a opuštěná. Jizvy vnitřních světů, úzkost, strach, touha a neuspokojenost v tíživé prázdnotě osamělosti. Sám Bergman ve svých pozdějších filmových výtvorech použil a rozvíjel mnoho motivů, impulsů a poloh, ale i místa vlastního prostředí. A národ, který ještě včera chtěl spolknout celý svět, najednou zdvihá poníženě prosebné ruce a pokorně žadoní: to je Ingmar a rozervanost doby, rozervanost nitra, rozervanost vztahů a rozporuplnost naplněnosti. Hlavní obětí mužského sobectví je Ruth (velmi zajímavá Eva Henning), mladá žena ve vrtošivých nesvárech manželství. Vnitřní svět byl v mládí poznamenán mužským chtíčem, a nenaplněnost nitra se dětinsky škorpí. Hlavní mužskou postavou je Bertil (příjemný Birger Malmsten), Ruthin zdvořilejší muž, byť i na něj má manželská krize niterný dopad v rozpolcenosti. Druhou ženskou obětí je tu Viola (zajímavá Birgit Tengroth, autorka předlohy), vdova, neschopná smířit se se svou osamělostí. Navíc ten nápor žádostivosti a útoky vilnosti nedávají příliš šancí ke vzpamatování se. Třetí ženskou obětí je Valborg (zajímavá Mimi Nelson), Ruthina nejbližší kamarádka mládí z baletní školy. Zdání sebejistoty a úspěchu skrývá vnitřní bolest sváru osamělosti. K výraznějším mužským postavám patří Raoul (dobrý Bengt Eklund), ženatý kapitán armády a bývalý přízemní Ruthin milenec. A patří zde k nim také Dr. Rosengren (pozoruhodný Hasse Ekman), psychiatr s velice svérázným léčebným postupem ženské melancholie. Z dalších rolí: skutečnosti bránící se Raoulova ženuška Astrid (Gaby Stenberg), náročná a životem obroušená učitelka baletu, slečna Henriksson (Naima Wifstrand), lovenou ženu náhodně zachraňující sklenář (Sven-Eric Gamble), Rosengrenův asistent (Gunnar Nielsen), či ochotný německý vlakový průvodčí (Verner Arpe). Žízeň, to je nezaměnitelná poezie intimního existencialismu švédského filmového básníka Ingmara Bergmana, zkoumá nitro ženy a její hluboké rány a nezhojitelné jizvy. Esteticky i myšlenkově vytříbená to podívaná! ()

Reklama

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Takový klasický raný Bergman - ví, o čem chce točit a jaká témata ho oslovují (tady tedy jenom vztahy a ženská psychika, náboženství a Boha z toho tentokrát vynechal, ale taky scénář nebyl jeho, tak se není čemu divit), ví, jak to chce vést a vede to i docela dobře, jenom je to ještě takové nedozrálé a docela i mdlé na sledování. Kdyby to natočil o takových deset let později, tak by to mohla být pecka a možná i jedeno z jeho nejsilnějších dramat, kdyby bylo podané opravdu zdařilé, ale takhle je to jen dobový průměr. 3* ()

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Cira perfektna natocena vztahovka, Bergman ovsem skuma medziludske vzthy v ramci normy, nesklzava do amoucelneho tliachania o tom, kto koho moze, nemusi ..... kor riesi to, ze isty manzelsky par nesmoze splodit potomka, nech uz je chyba u kohokolvek. A ked uz mam Bergmana ako znalca zenskych dusi, urcite beriem radsej tento film nez precenovany Kvinnors Väntan 1952. 85 % ()

Rattlehead 

všetky recenzie používateľa

"Žízeň vykazuje pozoruhodnou kinematografickou vitalitu. Začal jsem nacházet svůj způsob filmování. Ovládl jsem nemotorný stroj. Celkem vzato, fungoval tak, jak jsem chtěl. A to přece byl triumf." Jeden z posledních Bergmanových filmů pro kina, který mi chyběl do sbírky shlédnutých. Zklamán rozhodně nejsem, byť jsem překvapen, že třeba Jenni zde mluví o jednom z nejlepších snímků velkého režiséra, ale to je samozřejmě vysoce subjektivní věc. Nutno pochválit herce (jako vždy) a kameru Gunnara Fischera (krásné pohyby a též detaily obličejů) plus samozřejmě Mistr Bergman, který vykazoval vysokou úroveň už od svých režisérských počátků. Sám Ingmar si zde střihl vteřinovou roličku muže ve vlaku. Natáčelo se v Basileji, ve Stockholmu a na ostrově Ornö. ()

Galéria (212)

Reklama

Reklama