Jana Eyreová

Na této verzi oceňuji zejména snahu o co nejmenší odchýlení od předlohy, ale kniha byla napsána už před dávnou dobou a film je moderní záležitost. Např. scéna, kde je Rochester převlečený za čarodějnici, působí prostě trochu směšně ( a to opravdu nemá). Proto tuto scénu v současnějších adaptacích buď nenajdeme, nebo je pozměněná. Co se týče hlavních hrdinů, Timothy Dalton byl pro tu roli moc vysoký a až moc hezký, Jane na mě zase působila staře ( ale možná je to tím, že mi připomínala mojí učitelku ze střední školy:)).. (11.02.2014)

I když mám na paměti dobu vzniku, pořád vidím jenom úzkoprsou divadelní inscenaci, televizní křečovitost a studiové emoce. Timothy Dalton hraje příšerně (jako všude jinde - nejraději ho mám v Hot Fuzz s probodnutou čelistí), Rochesterovy záchvaty zoufalství a vzteku vyznívají jako recitace na základní škole a Zelah Clarke sice vypadá, jak by Jana Eyrová vypadat mohla, ale postrádá mimické svaly. Zpracovala politická klika BBC, která se snaží zachovat a šířit britské kulturní dědictví za každou cenu, na balení nesejde. Pokud se chcete vyhnout povinné četbě, klidně se na tohle koukněte, je to Jana Eyrová přesně podle původního receptu. Ale veškeré kouzlo je pryč. Velká škoda. Druhý pokus z produkce BBC o Jane Eyre z roku 2006 se mnohem méně drží předlohy a lze mu taky cokoliv vyčíst, ale pokud máte na výběr, upřednostněte ho (Toby Stephens strčí do kapsy deset Daltonů a Ruth Wilson je dokonalá, jo a taky je to o dost kratší :o)). (29.03.2008)

Těm nejlepším adaptacím literárních skvostů televize a její možnosti sluší a dává jim náležitý a důležitý prostor. Tato adaptace je naprosto zaslouženě legendární. Daltonovo pojetí je strhující a alespoň dle mého se tak trochu stává díky jemu hlavní postavou tohoto zfilmování právě Rochester. To co Dalton propůjčil Rochesterovi už nikdy podle mého nezopakoval v jiné roli. Není to fyzická krása, protože dle mého to byl spíše handicap, který musel překonat než hlavní klad. Timothy Dalton dal Rochesterovi to pravé Brontëovské temné tajemství a neproniknutelnost, které Charlotte zpočátku dává svým hrdinům, dal mu i autorkou žádanou energii, zuřivost, běsnění i pláč a to tak, že to nikdy nepůsobilo přehnaně, působilo a působí to autenticky a sugestivně. Na druhé straně je síla této adaptace, která tkví v nezapomenutelném hlavním hrdinovi, trochu i slabinou, protože strhává pozornost od Jany a ač ta je obsazena dobře a mile, někdy prostě jen čekám, kdy bude Rochester znovu na scéně a někdy je to až nekonečné čekání...:-))). Pomalý tok příběhu by potřeboval více živoucích postav podobných té Rochesterově. Pozdější adaptace ukázaly, že je to možné. Prostě tuto adaptaci miluji a nevzdám se jí kvůli žádné novější, ale novější miluju velmi podobně, ale...stále čekám na zjevení té ultimativní podoby příběhu. (21.10.2007)

Seriál BBC z roku 1983 možná nedisponuje tak krásnou šerosvitovou kamerou, ani temně klasickou hudbou jako nová verze z roku 2011, televizní atmosféra z něj čiší v mnoha ohledech, ale po mém soudu tento seriál nejlépe vystihuje podstatu geniálního (a tudíž "nesmrtelného“) románu Charlotte Brontëové. Postupně vysvětluje a výstižně zobrazuje pomalu sílící pouto mezi nespoutaným, divokým, vášnivým, zatrpklým a životem znechuceným Rochesterem a malou, skromnou, nepříliš pohlednou, trochu upjatou, ale přece tak upřímnou, inteligentní a hrdou Janou. Timothy Dalton je sice až příliš hezký, ale dokáže být tak nepříjemný a protivný, že se stává nejskutečnějším Rochesterem. Seriál nevynechává žádnou z podstatných částí románu, a to jej činí úplným a tolik pravdivým. Nicméně souhlasím s některými dalšími přispěvateli, že Jana Eyrová na svoji ultimátní verzi stále čeká. (15.08.2011)

První verze Jany, kterou jsem viděla. Jednoduše mě nadchla bez ohledu na - v porovnání s pozdějšími adaptacemi - poněkud chudší výpravou. Rochester v podání Timothy Daltona je pro mě bezkonkurečně nejlepší, jeho postavu jsem mu zkrátka věřila. Dal postavě sarkasmus i pochopení, chlad a odstup i vášeň a účast, nenávist i lásku a něhu, odvahu i bezmoc, pýchu i pokoru. Jana v podání Zelah Clarke byla pro mě pevnou dívkou, která umí dokonale ovládat své emoce, ale ani jí se to vždy nepodaří a občas napovrch vypluje radost, naděje, ale i odhodlání nenechat sebou manipulovat ať už milovaným pánem anebo Janem Křtitelem. Ani v téhle verzi nechyběla postava ve vedlejší roli, která mě zaujala. A tou byl advokát Briggs v podání Colina Jeavonse. Herec, který umí dokonale "hrát obličejem". Nemusel mluvit, aby člověk poznal, co mu běží v hlavě a jak se jeho antipatie vůči Rochesterovi a jeho vztahu k Janě mění v pochopení a účast. Zkrátka tahle verze se povedla a ne nadarmo se stala legendární. (25.02.2007)