Muž menom Ove

Vdaka velka uzivatelovi emma53, bez nej by som o filme doteraz nevedel /niekedy ma zmysel funkcia pritomni uzivatelia a oplati sa obcas aj popozerat profily uzivatelov/. Inak bych som sa o filme nebol dozvedel. No a nieco k filmu aj : sympaticka severska drama o - naprvy pohlad protivnom starcovi - ktoremu ale zivot zhorkol a ma velke srdce. Dialogy su na urovni, nic sa z nich sice nedozviem, ale posobili normalne, na urovni. Tlachacky o medziludskych emociach sa konali v ramci normy, s tym nemam problem, problem mam so samoucelnym zmykanim ludskych emocii a prazdnymi vatovo planymi plkmi. K tome esteriery na urovni, kulisy tiez a hoci reziser Hannes Holm mi nic nehovori, natocene je to vskutku bravurne : 75 % (11.02.2017)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

Poslední dobou mám rád filmy o stáří a o bilancování, a tenhle je přesně takový. Vyprávění protivného dědka o jeho životě, životní lásce a o tom, že možná je sice hovado, ale třeba k tomu má nějaké své důvody. Život je krásný a jsme to jen my, kdo si ho děláme hnusným. Snímek má příjemné lidské poselství a navíc není nudný. (19.07.2017)

Povedal by som, že sa jedná o veľmi dobrý švédsky film, s vynikajúcim hercom v hlavnej úlohe - Rolfom Lassgårdom, ktorého postava, zhruba šesťdesiatnika Oveho, mrzutého, nepríjemného dedka, s akousi doživotnou traumou na pleciach, snažiaci sa niekoľkokrát, pokúšať sa o dobrovoľný odchod z tohoto sveta. Tento pánko rezignoval na životný optimizmus, elán, ktorý sa mu z tváre vytratil, ako ranná hmla. Plánuje sa obesiť, v tejto polohe, je niečo medzi svedomím, zhodou okolností, šťastím, a nejakým druhom, ktorý by som pripísal : "in flagranti" , načapaný, ako chce uskutočniť tento skutok, ale z pozície nových susedov, ktorí netušia, čo sa práve deje, tí mu omylom narazia do poštovej schránky, a dá sa povedať, že tým pádom, mu zachránila sympatická, pôvodom z Iránu, teraz švédska občianka, s dvomi deťmi, ďalším na ceste, po boku „kutila” , manžela, rodáka, ale z tejto severskej krajiny, drahocenný život, ktorý si treba vážiť, aj popri udalostiam, ktoré sa mu v minulosti odohrali. Film skvelo funguje najmä vo flashbackoch, s učiteľkou, ktorú si vzal za ženu, a ich spoločné chvíľky pohody, ale aj nepríjemné okamihy, cez ktoré sa nemohol preniesť, a preto je z neho, dnes, veľmi zvláštny človek, ktorý si zasadol na ľudské plemeno, ako také, to viní zo všetkého... , čo sa jemu stalo. Od tohoto okamihu, keď mu Ona Parvaneh, nepriamym spôsobom zachránila kožu, začne sa v ňom miesiť postupná dobrota, ochota, láskavosť, ale pár filmových minút, to ešte potrvá, popri tom, bude vyvíjať veľký záujem o vykonanie vlastnej samovraždy, ktorá sa nie a nie uskutočniť. Je to film dojemný, ktorý extrémne hrá na city diváka, čo mi v tomto prípade, nijako zvlášť nevadí. Vychutnával som si najmä brilantnú retrospektívu, kde vystupovala, už zosnulá, Oveho manželka, Sonja, v podaní sympatickej herečky Idy Engvoll. Z môjho uceleného pohľadu, sa jedná o veľmi pôsobivý švédsky film, so sympatickými hercami, réžiou, scenárom, ktorý je síce plný pokusov o zlikvidovanie sa, ale ak sa človek nad tým hlbšie zamyslí, obsahuje skrytý význam, prečo sa tak deje, spamätal sa, pokiaľ mal ešte čas, aspoň teraz pociťuje v sebe čosi, čo už dávno nie. Výborná záležitosť, ktorá zachveje pri srdci. (28.12.2016)

Pekné, naozaj pekné. Dojemný film, ktorý dokáže "chytiť za srdce" a určite nie som jediný, ktorý si k mrzutému Ovemu tiež napokon našiel cestu. Mrzutý a nahnevaný na celý svet predsa nebol napokon len tak prenič-zanič, ako sme sa neskôr dozvedeli pomocou Oveho spomienok plných rôznych pádov, sklamaní a strát. Práve tento retrospektívny koncept sa mi veľmi pozdával. Zároveň film nie je typickým príbehom plným pátosu, ale zároveň v ňom nájdeme aj množstvo spontánnych scén so svojským severským humorom. Veľmi pekný film, a vo svojej podstate aj pozitívny (hoci s tragickými výkyvmi). (22.09.2016)