À la folie

Předsevzetí, které jsem si dal po shlédnutí filmu "24 hodin ze života jedné ženy" jsem nesplnil a opět jsem podlehl Lokutovu syndromu. A musím říct, že nechápu, proč tvůrci filmu angažovali pro napsání hudby skladatele Nymanova kalibru. Jeho hudba je mnohem lepší, než si toto nudné francouzské konverzační drama, kde hrají prakticky jen tři lidi, zaslouží. Ba co víc, hudba je ve filmu upozaděná, hraje jen zřídka a potichu, a s výjimkou několika kratičkých scén na konci jsem měl co dělat, abych si jí vůbec všiml. A tak půlka skladeb ze soundtracku ve filmu vůbec není. Kdyby prostě koupili nějaký levný výtahový muzak, nebo nechali film úplně bez hudby, vyšlo by to úplně nastejno. (07.12.2008)