Zákon túžby

Skvělé typický Pedro Almomodovar, perfektně nastiňuje pro mnohé diváky stránky mužské homosexuality, ale ne v nechutném balení. Nechybí tomu napětí, zajimavé dílko. Homosexualita prostě existuje a Pedro se zákonu touhy ujal skvěle. Kolik je režisérů, kteří se nebojí pustit do tohoto tématu nejen v dialogu filmových postav a platonické lásce /viz Zkrocená hora/. Ukázal jak to je doopravdy. Skvělé a odvážné! (20.11.2009)

Přepsáno v březnu 2020. Dílo Zákon touhy je freudovskou taškařicí ve střetu tří traumaty dětství závažně poznamenaných vnitřních světů. Příčiny, následky, bariéry, potřeby, Freudova psychoanalýza má málokdy vhodnější ukázku výstředností a touhy, osamělosti a zvrácenosti. Úzkosti zjizvených vnitřních světů žhnou v bezprostředním temperamentu vášní, s ní čelí vlastním běsům a strachu ze zklamání. Pedro Almodóvar opět nebrání své sebestřednosti, zářivé barvy pulsují Érotovým pudem, fanfáry doprovází přehlídku bizarních podob lásky, černý humor pomáhá zvládat i to niterné osvobození, ironie si vychutnává každou sebemenší příležitost k zajiskření atmosféry planoucí touhy a ublížené obavy v návratu té osamělosti. Nejzdatnějším z trojlístku je Pablo Quintero (zajímavý Eusebio Poncela), úspěšný filmový režisér kontroverzních způsobů. Je náročný na opětované projevy citu lásky. Touží po dokonalosti a bezstarostně se uspokojuje životem. Nejvíce opatrnou z trojice vášně je Tina Quintero (pozoruhodná Carmen Maura), Pablova transsexuální sestra a herečka. Bolesti zrady jsou devastující víře duše, přesto je láska stále její jedinou nadějí k niterné spokojenosti. Důvěra se pokouší i v zoufalství věřit. Nejbezelstnějším z trojice je Antonio Benítez (vynikající Antonio Banderas), mladík, dosti poznamenaný přehnaně přísnou katolickou výchovou své matky. Láska se stává formou posedlosti a probuzená vášeň citů již nechce stát v pozadí zájmu. Z dalších rolí: do Pabla zamilovaná Tinina náhradní dcerka Ada (Manuela Velasco), Pablova láska, hledající dostatečně vhodný způsob k opětování, Juan Bermúdez (Miguel Molina), Antoniova matka s puritánsky katolickou vizí života (Helga Liné), smrt pokojně vyšetřující zkušený policejní inspektor (Fernando Guillén), jeho netrpělivý a nezdvořilý syn a policejní detektiv (Fernando Guillén Cuervo), Pablův ošetřující a ochraňující lékař Martín (Nacho Martínez), Pablův zdatný právník (režisérův bratr Agustín Almodóvar), Adina matka, modelka a bývalá Tinina partnerka (Bibiana Fernández), či bývalý Tinin zpovědník, otec Constantino (Germán Cobos). Zákon touhy je excentrickým otiskem niterné úzkosti Pedra Almodóvara. I přes vzpouru veřejné masturbace dochází k procesu vlastního osvobození. Freud by měl určitě radost z odstředivých krás mumraje barevného hemžení. Osobitě výstřední a stylově odlehčený filmový prožitek! (24.02.2010)

film z ktoreho srsi bohemizmus a frivolnsot almodovarovi vlastna. absurdna komedia je to co ten film vystihuje, on sa neda brat vazne a ani sa vazne brat nechce. len vam za hodinu a pol prednesie romanticku tragediu, otvorene sexualne sceny (antonio veru prekvapil :) ), zaujimave dialogy, tu a tam nejaka ta strhujuca scena. skratka, pocit po tomto filme sa rovna pocitu po jednorazovom blowjobe. (27.03.2009)

Morbídna romantická dráma nie nepodobná predchádzajúcemu filmu Matador, ktorej zápletku režisér neskôr využil i v La mala educación. Príbeh promiskuitného režiséra prenasledovaného ohrdnutým milencom by v rukách niekoho iného než Pedra Almodóvara vyznel buď trápne, alebo nudne, čo v tomto prípade absolútne nehrozí. Len hitchcockovský rámec, do ktorého je film uzavretý, je akýsi zväzujúci. (08.07.2013)

Ve zdejších komentářích se to objevuje často a já to také nemohu nezmínit - z tohoto filmu vášeň skoro kape. Bohužel, pro mě je toto vášeň velmi fatální. Velice rád si vybírám filmy s pichlavými tématy, nekonvenčím zpracováním, dynamické, dechberoucí, osudové, abnormální a přitom reálné... A Zákon touhy tím vším je. Chybí tomu ovšem jakési kouzlo, což je při takových průvodních aspektech více než zvláštní. O nějaké vyváženosti (či snad konzistenci) taktéž nemůže být řeč... No jo, nedá se svítit - asi jsem chtěl příliš. Škoda. Ale i tak to za to zhlédnutí stálo, minimálně pro tu zkušenost. (20.03.2012)