Letný hokej

Překvapivě silná podívaná, která vlastně není vůbec o sportu. Zábavný úvod a první část filmu se zcela mění přesunem do českých kulis. Za Malinu a spol. jsem se styděl ještě dlouho po skončení filmu. Arturů není nikdy dost. Česká malost v 21. století. "Konec", nebo spíše epilog, to posouvá ještě trochu dále, ale já už měl dost po Náchodě. Rozhodně stojí za vidění. A ve vedlejší roli exceluje kostkový cukr. (15.08.2019)

Porovnání českých předsudků s marockými jakož i mentality obou národů je zajímavé. 1) Mluví se o náboženských postojích, jídle i každodenním chování._____ 2) Zajímavý nápad je postavit před kameru ne dospělé, ale teenagery, kteří svou bezprostředností vypovídají o stavu myšlení daleko víc než dospělí. Bohužel však kvalita dokumentu je nevysoká a tvůrci rozhodně nevyužili ani poloviny příležitostí, které se jim očividně nabízely. Snaha o to podřídit snímek záměru autorů je příliš patrná a snižuje tak výpovědní hodnotu celého filmu (je-li vůbec jaká)._____ 3) Nechápu, jak může obézní kluk hrát hokej, byť jen někde v Náchodě._____ 4) Rozhovory chvílemi připomínaly pokec s chovanci zvláštní školy (také díky jazykovému analfabetismu českých kluků). Do you like pigs?, ptá se český provokatér. Yes, very nice, odpová zdvořilý Maročan. Jemu pak říká druhý Arab: Nelži mu. (08.10.2020)

Film by svou uvolněností hodil třeba k promítání v nízkoprahu, nebo obecně na školách dětem. Naštěstí se z toho nevyvinula agitka o sbližování odlišných kultur a je zde silácké předvádění s generačním slovníkem a mnoho zábavných detailů "Hele řekni mu, jak ví, že prase smrdí, když ho nikdy nejedl", nebo trenér islám charakterizuje slovy „Pětkrát denně volají k modlitbě, tak si dejte špunty do uší“. Při návštěvě v opačném gardu už motivy trochu unavují. (01.02.2021)

Překvapivě mrazivá sonda do české mentality, načrtnutá na jednoduchém příběhu dvou dětských hokejových týmů, které každý reprezentuje zcela odlišný přístup nejen ke sportu, ale zejména k životu jako takovému. Úvaha o neschopnosti a neochotě vidět svět za hranicí vlastní země je tu nakonec důležitější než sport i veselé situace z cesty do neznáma. (20.07.2019)

Schválně hodnotím až pár dnů po shlédnutí, aby ze mě vyprchaly emoce a já hodnotil klidně a spravedlivě. Bohužel i s odstupem času musím tvrdit, že je to jeden z nejhorších českých dokumentů, co jsem viděl. Tak předně, dokument není o hokeji, ten je pouze okrajovou částí. Je to o tom, jak čeští puberťáci vylezou mimo své hranice a jakými předsudky a rasismem trpí. Možná to mají od rodičů, ale těm bych vinu rozhodně nedával. Podle mě je zatím facebook a youtube.com. To jsou hlavní viníci. Ještě se dá pochopit, že jsou rozčílení, protože dostávají kládu od Afričanů. Dokonce se dá pochopit, že Martin Hosták evidentně nadržuje jako rozhodčí domácím, aby si návštěvníci získali jejich sympatie. Co pochopit nelze je fakt, že náctiletí se nestydí a klidně mluví před kamerou jako dlaždiči, Maročany urážejí, smějí se jim a schválně je provokují - například neustávajícími debatami o praseti, přestože jsou si dobře vědomí, že je to pro ně nečisté zvíře a pro jejich víru něco zavrženíhodného. Ti jim oplácejí stejnou mincí, přestože se chovají o mnoho slušněji než Češi. To všechno jsme se z dokumentu dozvěděli. A také to, jak Čeští hoši, místo aby cizincům ukázali město, kulturu a zajímavosti svých měst, tak hrají na počítači a muslimové si hrají na mobilech. Úžasná spolupráce. Tak až zase budete nadávat, že není na mládežnický hokej, vzpomeňte si, za co čeští hokejoví šéfovští mafiáni utrácejí peníze. Za výměnné pobyty, které ničemu nepomohou. Dvě kultury si totiž evidentně neměli co říct a Afrika nikdy hokeji nepropadne. (17.05.2020)