Výnimoční

(5,5/10). Tady toto bylo velké zklamání co se týče zábavy.. Čekal jsem kvalitní komedii jako jsem už u Francouzů zvyklý.. Bohužel jsem dostal průměrné drama, které má velice silný příběh, hlavní herec podává oscarový výkon, ale chyběl mi tam humor.. U tohoto tématu se ovšem nedivím, že se to s humorem nedalo moc šťastně skloubit. Snad mě režiséři Nedotknutelných překvapí příště.. Ale dnes to nebylo.. Bohužel. (07.09.2020)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)

Pred sledovaním som si prečítal pár komentárov z krajných častí hodnotiaceho spektra. Prekvapilo ma, že ma pri sledovaní filmu neiritovala rasovo a nábožensky premiešaná komunita, pretože mi celú dobu chodil hlavou zle riešený problém autistických jedincov, ktorých nevyliečiteľné postihnutie si vyžaduje dlhodobú, kvalifikovanú a drahú starostlivosť. Tú môže a musí poskytnúť iba štát.  Tento film je o skupine nadšencov, ktorí sa pokúšajú suplovať zlyhávajúci štát, ktorý ako v zlom vtipe ešte na nich posiela kontrolu. Nemám rád takéto flekovanie, zbierky, charitu a podobné iniciatívy, skôr som za poriadne vyprášenie zodpovedných. Film sa mi páčil oveľa viac ako falošní Nedotknuteľní, ale nad priemer sa u mňa aj tak nedostal. (17.06.2022)

Bruno a Malik jsou výjimeční stejně jako jsou výjimeční jejich svěřenci. Bruno s Malikem totiž neřeší, zda mají příslušná povolení a kvalifikovaný personál, ale zcela se věnují svým svěřencům. Autistům, které nikde nechtějí a doma nezvládají. Nejsou to totiž ti zábavní autisté typu Rain Mana, ale jsou mezi nimi ti, kteří nemluví, ubližují sobě nebo jiným, mají záchvaty. A pak na ně přijde kontrola, která jim vyčítá všechny formální nedostatky. Obrana je jednoduchá: proč, když děláme všechno, má na seznamu 50 dalších žádostí, kterým nemůžeme vyhovět, proč nám každý den volají, zda bychom nepřijali někoho dalšího? Tempo je sice trochu mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání, ale zaobírá se tématem, u kterého nelze usnout. (28.11.2019)

Na Výjimečné jsem se těšil. Hodně. A byť jsem odcházel z kina spokojenej, možná ve mně trošku toho zklamání zůstává (ale možná to je jenom nabízejícím se srovnání s Nedotknutelnými). Film je plnej emocí, šíří nějaké poselství, herecky není co vytknout, technicky taky ne, hudba je podmanivá, ale nerušivá. Jenom mi tu chyběl nějakej větší, souvislejší příběh přímo o samotných autistech, protože Výjimeční jsou spíš příběhem o Brunovi a Malikovi. Ne, výsledek není ani trochu špatnej, rozhodně ne, ale já bych ho na režisérském křesle asi uchopil jinak. Mimochodem, tu hutnou atmosféru při závěrečných titulkách, bych vám přál zažít. Hustý. (07.01.2020)