Krtko

Anebo stejně tak odpad, záleží na úhlu pohledu. Je spíš zajímavé, jak se některé filmy vryjí do paměti spíše kvůli zážitku s nimi spojeným, než z hlediska svojí kvality/nekvality a u El Topa bylo dost alkoholu, marihuany i šílených kamarádů řvoucích u každého záběru "Zabij ho ty zmrde!". Svatá Hora přesto vede. [ad. 8. 3. 2012 - Áčko přetékalo alkoholem a El Topo se stal navždy kultovním] (04.01.2011)

Toto je bizar od zacatku do konce! Neumim si predstavit, ze by dneska nekdo neco podobneho natocil a jeste to jezdilo po festivalech... I kdyz jsem Krtka uplne nepobral, musim rict, ze urcity dojem film po sobe zanechal. Originalitu, vytecnou kameru a osobity styl nezapre. Myslim, ze nemuzu hodnotit jinak. (24.12.2022)

Krtek. Co tím chtěl Jodorowsky říci? Jak jsem byl nadšený z jeho představy filmové Duny, tak teď jsem na pochybách. Tohle dílo je totiž velmi zvláštní a chápe ho do důsledků snad jen sám jeho autor. Hlavní premisa je jasná i mě. Jodorowsky se jako kovboj ženoucí se za dokonalostí dopustí hříchu a podvádí při zkouškách se čtyřmi mistry. Je zabit a znovuzrodí? se jako Bůh? v jeskyni s "postiženými" či znetvořenými. Vytkne si za úkol vykopat tunel z této jeskyně do nedalekého města, aby mohli tito lidé žít volně. Město a jeho obyvatelé představují dnešní (nebo tehdejší) bílou společnost a v postižených si můžete vybavit jakoukoliv menšinu. Lidé ve městě postižené nemají rádi a když je proto na konci postřílí poté, co se vyhrnou z jeskyně do města, Jodorowsky je ztrestá a postřílí.Dá se tedy říci, že Bůh trestá bílé lidi za jejich hříchy. Co jsem ale nepochopil, tak první půlhodinu, kde se Jodorowsky projíždí po poušti, tedy spíše scény, které zde probíhají. Po půl hodině mu najednou žena, kterou osvobodí v jedné vesnici řekne, že musí zabít čtyři mistry, aby se stal dokonalým. Nikdy předtím o tom nepadlo ani slovo ani to nebylo naznačeno. Tato scéna přišla jako blesk z čistého nebe. Podobně na tom je většina scén a po herecké ani filmové stránce film z průměru nic netáhne. A to mám tyto podivné typy filmů rád. (12.09.2014)

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)

Jsem dostatečně velkej úchyl, abych si už předtím docela užil Svatou Horu a velice dobře užil Svatou Krev - Krtek je takovým Jodorowského fantasy počátkem, dává tušit jak budou vypadat jeho další filmy - bohužel se tuto "prvotinu" nepodařilo dostatečně ukočírovat a tak je teatrální, patetická a bláznivá o trochu víc, než asi měla být (hlavně některé střihy v první části jsou vyloženě komické :)). Jinak mě se líbí víc ta druhá (nebo první? - prostě druhá v pořadí) část filmu, symbolika snímku není prázdná, jen si proto člověk musí trošku přijít - pro slabé žaludky ale varování --- tohle není tradiční multiplex limonáda, dejte si pozor na ukřižované kozy, sovy a podobnou havěť, na pajdavé nuzáky, hromádky mrtvol, úchylné záporáky, hnusné štětky, jezírka krve, kastrace, jek, křik a lamentování na kolenou... Ale jinak to uteče, že se ani nenadějete :) 8/10 (28.11.2008)