Xin tang shan da xiong

Někdo by si snad podle recenzí mohl myslet, že Donnieho Yena nemám rád, ale pravda je někde úplně jinde. Za posledních pár let prostě Donnie zparchantěl, co se týče choreografie vlastních soubojů před kamerou a jako režisér je na můj vkus až příliš... jak to říct... experimentální, to možná bude to slovo. V Legend of the Wolf, jeho debutu se všechny tyhle "špatné" vlivy slily dohromady a i když na ten film nedají hardcore Donnieho fanoušci dopustit, pro mě je to zároveň jeho nejhorší počin (ale ano, neviděl jsem ještě Protegé de la Rose Noire), tím spíš je milé vidět, že při natáčení Ballistic Kiss a Shanghai Affairs (dvou filmů, které následovaly těsně po "Vlkovi", v roce 1998) se poučil a začal dělat filmy, které ocení i normální smrtelník. Nezaujatého diváka možná překvapí jaký je Donnie narcis, Shanghai Affairs jsou pro něj jakousi vlastní Once upon a Time in China, vystupuje tu jako doktor Tong Shen, který přijíždí ze zahraničních studií zpět do Číny, aby tu zadarmo léčil chudé a pomáhal jim proti bezpráví, znáte to. Zrovna když si začne zařizovat svojí kliniku ve vesnici, přižene se legendární axe gang, v čele s Yu RongGuangem (tyhle dva se setkali už v Iron Monkey). Strhne se velká bitka, protože axe gang chce vesničany vyhnat a postavit si tu kasíno. Shen se zprvu nechce do potíží zaplést, ale když jeho pomocník vyběhne zmastit pár sekerníků, nezbývá mu než (ve zpomaleném záběru) vylézt z baráku a zatočit s gangstery jak zákon káže. Souboje se odehrávají v klasickém vlčím stylu, takže Donnie rozdává rány jako kulomet, kryje stále stejnou kombinací bloků a jen málokdy je bojující dvojice zabírána z dálky, v zásadě jen sledujeme prostřihy na Donnieho machájícího rukama a odpadávající bojovníky. Celou bitku rázně ukončí policie, takže se ani nedostane na tolik očekávaný střet obou hlavních postav. I Yu RongGuang disponuje zpomalovačky (především, když se s celým gangem přesunuje z místa na místo) a charisma z něj teče plným proudem, takže mu celkem dlouho baštíte, že je vlastně takový hodný záporák, jen ho dost prudí, že mu Donnie leze do zelí (a dokonce se mu povede zhatit i stavbu kasína). V tomhle rozpoložení je tedy vrcholně nešťastné, že se Yuova sestra vydá do nemocnice, kde Donnie mj. pracuje, protože už pěkných pár let nemůže mluvit a přestalo jí bavit spoléhat na liščí božstvo, kterým ji krmí její bratr. Donnie jí vyléči raz dva a stihne se do ní i zamilovat, což ještě vyostří konflikt mezi oběma muži. No a pak jsou tu ty děti... To už vám neprozradím, musím uznat, že ač zpočátku vypadala zápletka možná až zbytečně průhledně, Shanghai Affairs je jedním z mála hongkongských filmů, které mě dokázaly vyškolit a naservírovat ve své půlce dost zajímavý zvrat. A se zvratem přicházejí mrtvoly... spousta mrtvol, která oba džentlmeny tlačí k nevyhnutelnému duelu, kvůli kterému si všichni u vchodu koupili popcorn. Donnie ale celý film až příliš vyčkává a šetří akcí. Je tu pár bleskových bitek, některé dokonce obsahují zajímavé nápady, ale jejich provedení je dost mizerné a nemluvím teď o choreografii (ta je průměrná, až na finální souboj Yua s Donniem, kde se dočkáme několika dlouhých výměn), ale o špatně sestřižených záběrech. Rozhodně je vidět potenciál všech zúčastněných, ale záběry dost podezřele nenavazují a člověka skoro až bolí oči, tím spíš, že když někdo někoho někam sekne (sekyrou většinou ;), tak Donnie zpanikaří a přestřihne někam úplně do háje, aby si záběr autocenzuroval. Proč proboha? Nejhorší ze všeho je, že od Donnieho filmu každý čeká prvotřídní akci a ta Shanghai Affairs naopak rozbíjí a odvádí pozornost od solidního příběhu. Provázanost osudů všech postav a herecké výkony (obzvlášť Yu RongGuang exceluje a dostává z té postavy zřejmě mnohem víc než bylo na papíře) jsou brilantní a v těch nejlepších momentech to vypadá, že Donnie by si mohl troufnout i na mnohem náročnější žánry než ve kterých se obyčejně pohybuje. Jenže pak je tu ta akce, která všechno boří. Souboje jsou příliš krátké a vůbec se nezatěžují s nějakou gradací, jakoby prostě někdo určil, že ve filmu bude deset minut soubojů a pak nějakým složitým matematickým modelem vypočítal kdo, proč, kde a jak. V kombinaci s nevýraznou technickou stránkou (Legend of the Wolf alespoň vypadal pěkně a hrál si s filtry, stejně jako Ballistic Kiss) pak akční scény působí spíš odpudivě než aby snímek ozdobily a okořenily. Donniemu se vůbec nepodařilo využít možnosti, které v sobě mělo použití axe gangu (to že mají všichni sekery je fajn, ale co dál?) a nebýt finále, vypadal by Yu RongGuang jako nesvéprávný fešák, který nevystřihne ani pořádnou otočku (a přitom zhruba v půlce filmu má výměnu s Donniem plnou lámaček a úchopů, kterou však příliš brzy ukončí policie). Tohle trestuhodné opomenutí táhne dobře napsaný film dolů do hlubin průměru. Je milé vidět, že s dobrým scénářem je Donnie schopen udržet krok jako režisér, ale tentokrát ho zcela neočekávaně zradila dramaturgie akčních scén. Jak už jsem řekl v úvodu, nic proti němu nemám, ale nic mě nedokáže naštvat víc než takhle spálená šance. 50% (21.04.2017) (menej) (viac)