Noc postupuje

Where were you when Kennedy got shot? / Which Kennedy? V roce zasloužené oscarové smršti pro Čínskou čtvrť natočil Arthur Penn svou verzi postmoderní noir s výsledkem, který si s Polanskiho majstrštykem v lecčems nezadá. Na základě rafinovaného scénáře tu máme detektivku, která nejenže obyčejně baví, ale hraje s divákem velmi špinavou hru. V jejím centru figuruje společně s divákem noirový archetyp - detektiv, kterému ani nepopiratelná inteligence nepomáhá kompenzovat podcenění potenciálu lidské zvrhlosti. Film je od začátku do konce nenápadnou konstrukcí nejistoty, v níž se společně s hlavním hrdinou marně zorientovává i leckterý divák. Penn má tu drzost metaforou skutečné šachové partie K. Emmrich (bílé) vs Bruno Moritz (černé) dlouho před rozpletením případu varovat, jak fatální následky může mít jisté přehlédnutí, špatný výklad situace. Dívák, přestože může na základě okatého varování tušit, že je tahán za nos, nejspíš do konce nepochopí jak a kým. O to silnější jsou samy o sobě skvělé poslední okamžiky a záběry filmu. Nenápadným, jakoby spontánním mistrovstvím Penn a Alan Sharp poznovu připomínají tezi, že detektivka je nejfilosofičtějším žánrem. Night Moves navíc uzavírá nepopulárním zjištěním, že vědět cokoliv jistě a úplně je dost možná nemožné. Gene Hackman propůjčuje postavě Harry Mosebyho křehkost, svědčící o jistém marném boji s okolnostmi i vnitřními danostmi - ženou, která hledá útočiště u jiného muže, zaměstnáním, které ne a ne dávat smysl (o penězích nemluvě) a rodinnou anamnézou, připravující prostor pro zneužití. A opět frekventovaně nahá Melanie Griffith. Dálší kredity: Michael Small, obligátně grázlovský James Woods a ošklivě hezká Jeniffer Warren v roli nejpodezřelejší femme fatale ever. Chci vidět víckrát. You're asking the wrong questions. Why don't you just be content? You've solved the case. (28.07.2018)

Velice pomalý, do tmavých barev oděný neo-noir získává na zajímavosti při znalosti dobových souvislostí. Jde o reflexi vystřízlivění z revoltou zmítaného sklonku 60. let, kdy generace mladých věřila, že dokáže změnit systém. Byla to éra „runaway kids“, sexu bez závazků a bez váhání, tripových filmů a téměř žádných seriózních starostí. Jenže čím víc si od těch starostí drželi odstup, tím víc se jim dostávaly pod kůži. Pak je profackoval osud a nic již nebylo jako dřív. Penn, režisér přelomové novohollywoodské gangsterky Bonnie a Clyde, s vyzrálostí dospělého člověka pohlíží zpět na ona divoká léta a zároveň po gangsterce přepisuje další tradiční americký žánr. Hackmanův detektiv není cynik, který by na všechny dlabal. Respektive je takový jenom na povrch, pod který film nahlíží (a ukazuje i jeho problematický soukromý život). Hlavním případem, který je třeba vyřešit, je Hackman sám. Cesta do hlubin drsňákovy duše logicky ústí v deziluzivní prozření, k jakému ve skutečnosti zavdala příčina například aféra Watergate. Jestli se do Noční šachové partie chcete zapojit, nestačí zůstat povrchním pozorovatelem, je třeba nechat se jí pohltit. Odměnou vám bude chmurná nálada. 75% (09.07.2008)

Arthur Penn na své nejlepší díla nenavázal a natočil lehce nevyrovnaný neo-noir, kde rutinou filmařinu prokládá výbornými momenty a motivy. Zápletka je vcelku banální, ale postupem času se ukáže, že o ni až tak úplně nejde. Důležitá je samotná postava Harryho Mosebyho. Ten sice z venku působí jako drsňák, vnitřně však pochybuje jak o sobě, tak o svém místě v životě. Gene Hackman se role chopil s přirozeností sobě vlastní a především jeho výkon držel film nad vodou v líně se vlekoucích prvních dvou třetinách stopáže. Závěrečných dvacet minut, kdy tempo konečně zrychlilo a nabídlo i pořádné napětí a mysteriózní prvky, zvedlo hodnocení o hvězdičku. (21.07.2012)

"Já jsem tak línej, tak překrásně línej a nejhezčí na tom, že nechci bejt jinej..." Tuhle trampskou klasiku by si Šachová partie mohla prozpěvovat klidně celou noc a určitě by jí to náramně ladilo, protože něco tak línýho neparkuje ani v naší garáži, a to tam máme rzí zdobenou škodovku z doby černobílé. Ono je ale docela možné, že na rozdíl od našeho veterána je tenhle film línej úmyslně, no a protože mu Arthur vdechl poutavou atmosféru, dám si jednou šachovou partii s Hackmanem znova. A uvidíme, co si budeme broukat potom... (28.08.2013)

Před pár lety velké překvapení ve Varech a při každé další projekci jsem nadšený stejně jako tenkrát. Jeden z nejkrásnějších a nejchmurnějších neo-noirů 70. let. A navíc moře. Podrobněji viz recenze Fantomfilmu zde, trochu nekompletní a se spoilery, ale velmi výstižná. Vyhrát nelze, jen prohrát pomaleji (21.05.2014)