Kráľovstvo

Ten chlap je ALE POŠUK!!! Království je velice podivný projekt, který ve svém bažinatém nitru syntetizuje parodii na seriály z lékařského porstředí, horror a naprosto bestiální psychologický terror, který panu Trierovi zjevně dělá dobře. Tradiční atributy jako civilní herectví, dokumentaristický dojem, třaslavá kamera a takřka Lynchovsky absurdní scény vytvářejí dusivou a elektrizující atmosféru místa, které je sice na povrchu hrdým mementem civilizace, jejímuž ostrozraku žádná mystika neunikne, ale které je ve svém nitru natolik přesycená tajemnem a iracionálnem (ať už je to genius loci nebo vztahy postav), že to prostě na diváka nemůže působit jinak než depresivním dojmem. Kabinet kuriozit a bizarnosti. A jen tak mimochodem jeden z nejlepších seriálů všech dob. (05.03.2004)

Lars si znova robí prdel z diváka a tento po všetkých smeroch zaujímavý a pútavý žánrový guláš mu šlape ako úchylné švajčiarske hodinky (hoc zozačiatku mi robila kamera problém), i keď priznávam že mi ostáva záhadou čo chcel autor uleteným príbehom naznačiť (dáva viac otázok ako odpovedí). A záver už potom bol jedno veľké (a príjemné) WTF. Teším sa na druhú sériu a zbožňujem postavy umývačov riadu. PS: Keby takto vypadala ordinácia v ružovej záhrade, pozerával by som ju. (13.04.2015)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Jeden z nejoriginálnějších počinů co kdy v televizi vznikly, neotřelý žánrový mix, ujeté postavy a skvěle vygradovaný děj, který v posledním díle skvěle propojí všechny linie v neopakovatelně absurdním a zároveň děsivém hávu. Trier je skutečně jeden z největších filmových tvůrců, hlavně díky tomu, že mu neschází odvaha a chuť riskovat. A tohle mu vyšlo na jedničku podtrženou. Šestou hvězdičku bych dal za satanisticky laděnou znělku, která je prostě cool a pořád mi buší v hlavě! (19.07.2010)

9/10 Nevědět o tomto seriálu nic, stejně by si postupem času s ním určitě spojil jméno Larse von Tiera. Riget je údajně snímán přes sépiově zabarvené filtry ruční kamerou, což navozuje zvláštní hypnotickou atmosféru. Ve snové hladině spatřuji "inspiraci" Městečkem Twin Peaks. Tak samozřejmě srovnávat paní Drusse s agentem Cooperem se nedá, ale obě postaviy jsem si zamiloval stejně. Kdo je režisérovým fanouškem, tak určitě by tento seriál neměl opomenout. (30.11.2006)