Bonnie a Clyde

(1001) Na film jsem se dívala kdysi dávno s tátou a od té doby jsem ho měla zafixovaný jako skvělý. Dnes jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jak ho hodnotit, protože mě na něm dojímají jenom tři věci: Když Faye čte báseň, kterou napsala skutečná Bonnie Parker, když Gene Wilder zakopne o plůtek obrostlý růžemi a křičí: "To je moje auto!" a potom samozřejmě střihová skladba závěrečné odpravy. Že je to úkrok stranou ke kritice "establishmentu" s vedlejším účinkem manipulování s charaktery a významem postav mi vůbec nevadí, naopak linka s překonáváním impotence už je něco, co mi v kontextu polidšťování vrahů přijde silně mimo mísu. Stejně jako že ta ženština představující Blanche dostala za svůj výkon Oscara. (A přečetla jsem si, že skutečná Blanche byla se svým zobrazením ve filmu hrubě nespokojená.) "Some day they'll go down together; And they'll bury them side by side; To few it'll be grief / To the law a relief. But it's death for Bonnie and Clyde." (Sakra, pár veršů a už brečím. Bonnie Parker byla stejně stará jako já jsem teď, když to napsala. A když zemřela.) (02.03.2015)

Zase jedna klasika, která jde naprosto mimo mě. One woman show Faye Dunaway, která naprosto zastiňuje všechno ostatní v tomhle filmu, zejména Warrena Beattyho, který celou dobu jen ukazuje své krásně bílé zuby, ale jinak nic moc nepředvádí. Děj je celý tak trochu chaotický, těžko říct, jestli vinou scénáře nebo režiséra, nicméně zvraty typu "Pojďte s námi loupit." - "Tak jo!" jsem moc nepochopila, stejně tak, jako jsem vlastně hlavním hrdinům ani moc nefandila. Což je asi dost velký problém u filmu tohohle typu. Mnohokrát jsem ve filmech dokázala sympatizovat a přát vrahům, zlodějům a podobným existencím a jejich mnohdy nevinné oběti považovat za totální záporáky. Ale tady mi to jejich vraždění tak nějak nešlo pod nos a boj Bonnie a Clyda proti... no právě, proti čemu oni vlastne bojovali? (06.01.2010)

Už je to dlouho, co jsem se donutila k projekci této povinnosti a ještě dýl, když jsme se na toto téma pohádali na Karlovce, jak moc přeceňované to je. Ale nadinterpretaci se přece meze nekladou. Proč by se to celé nemohlo odehrávat jen v představách Bonnie, když jsou ty klíčové scény setkání s Clydem tak subjektivizované? Aha. (06.06.2014)

Nepravděpodobný pár životních ztroskotanců a jejich odplata tehdejší americké společnosti, realizovaná ve stylu Jesseho Jamese a Robina Hooda. Bonnie a Clyde loupežně přepadávali již tak vybílené banky a s podporou chudiny pokračovali v bezohledné krasojízdě, zároveň ale za sebou nechávali krvavou stopu, která nutně vedla k dopadení a k tragickému konci... Arthur Penn brilantně vystihl charakterové rysy ústředního dua, které nahrazuje své neúspěchy úspěchy na dráze zločinu. I když je tahle gangsterská road movie pojata velmi scénkovitě, už kvůli hercům a texaské atmosféře si ji nelze neoblíbit. (20.02.2008)

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)