ファンシイダンス
Fancy Dance
Recenzie (4)
Měla jsem o filmu trochu mylnou představu. Domnívala jsem se, že půjde o komedii, která lehce a humorně představí svět buddhistického kláštera. Ano, komedie to sice je (a dost svérázná), ale o té "lehkosti" mluvit nelze. Naopak se to zaobírá tématikou japonského mnišského života a jeho pravidel poměrně zevrubně. A zde pro mě leží kámen úrazu. Film totiž podle mě vyžaduje, aby do toho měl divák alespoň nějaký vhled. Běžná znalost japonské kultury opravdu nestačí. Pokud tedy nevíte o životě japonského mnicha téměř nic, pak budete možná v průběhu filmu trochu tápat stejně jako já. Na vině je samozřejmě i to, že jsem film sledovala s velmi špatnými a neúplnými titulky, takže jsem byla v podstatě odkázána jen na originální znění, kde mi však vzhledem k tématu mnohdy unikaly významy, narážky a souvislosti (a to poměrně kazí zážitek, který je pak pocitově "neúplný"). Co je však z celého filmu zřejmé, je ta zjevná snaha poukázat na kontrast tradičních mnišských praktik a zenového učení s výdobytky moderní doby a pohodlným životem. Z toho samozřejmě vyvěrá většina humorných situací. Dále je zde rozpolcenost celého toho systému, ve kterém se seznámíte s různými postavičkami, které sice spojuje zenové učení a půda jednoho kláštera, ale jejich motivace se úplně liší. Setkáme se zde nejen s hlavní postavou flegmatika, který se pouze snaží splnit podmínku svého otce k získání dědictví, ale dále i s jinými mnichy, kteří zneužívají svého postavení ze zištných důvodů, s prototypem extrémně tradičního mnicha, který propaguje ryze asketický život, a také se smířlivým mnichem, který chápe "jádro" učení a na formalitách a přísném dodržování pravidel mu tolik nesejde.... Zkrátka je to sebranka všech možných lidí. Tedy není mnich jako mnich. Místy je to zajímavé sledovat, místy se člověk zasměje, ale ve výsledku jsem si stejně kladla otázku, co tím vším chtěl film vlastně říct. Na konci mi sdělení filmu zůstalo záhadou. Snad mi něco uniklo, snad to jen mělo tvořit nějaký obrázek mnišského života pokoušeného světskými svody... těžko říct. Výsledný dojem je trochu rozpačitý. ~(3,2★)~ ()
Prvy filmovy film Masayuki Suo-a, ktory sa neskor preslavil jemnou komediou Shall We Dansu. Predtym Suo tocil soft porno a v TV, ako je to v japonsku bezne. Na rozdiel od vacsiny japonskych filmov, Suo je majster jemnej ironie. Ironia vyzaduje individualizmus, necudo, ze ju vidno tak malokedy. (priklady aspon toho mala - napr. Juzo Itami) Klastor, ktory vyzera ako vazenie. Moderny svet mladych ludi verzus tradicia. Dostatok rozporov na zobrazenie bez zbytocneho vysvetlovania a humor a ironia pride vlastne vdaka takymto paradoxom sama. ()
Sugestivní obraz zpočátku tvrdého mnišského života v kontrastu se současným příjemným civilem.(max.70%) ()
Příběh mladého zpěváka (zřejmě rockera), který vstupuje do zenového kláštera se zcela proazickým cílem - aby mohl naplnit podmínku dědictví. Zpočátku se režim kláštera rovná armádě, leč pomalu začínají na povrch vyplouvat prvky lidství jednotlivých noviců ale i jejjich "vychovatele". Příjemný film o tom jak to v takovém zenovém klášteře chodí a že svody světského života máme pod kůži všichni. ()