Réžia:
Guillermo del ToroKamera:
Dan LaustsenHudba:
Nathan JohnsonHrajú:
Bradley Cooper, Cate Blanchett, Toni Collette, Willem Dafoe, Richard Jenkins, Rooney Mara, Ron Perlman, Mary Steenburgen, David Strathairn, Mark Povinelli (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Keď sa charizmatický, ale nešťastný Stanton Carlisle v podaní Bradley Coopera na kočovnom karnevale zapáči jasnovidkyni Zeene (Toni Collette) a jej manželovi Peteovi (David Strathairn), razom dostáva životnú šancu premeniť svoj dovtedy mizerný život. Na to, aby sa odrazil z existenciálneho dna začne využívať novonadobudnuté vedomosti a schopnosti, ktoré však zneužije na to, aby si získal a ovládol bohatú elitu newyorskej spoločnosti 40. rokov. S cnostnou Molly (Rooney Mara) vždy plne lojálnou po svojom boku Stanton plánuje podviesť nebezpečného magnáta (Richard Jenkins) a to aj s pomocou tajomnej psychiatričky v podaní Cate Blanchett, ktorá sa stane aj jeho najnebezpečnejším súperom na ceste k bohatstvu a sláve. (CinemArt SK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (263)
Ač nemám v lásce kolotočáře z první půle 20.století, ten podivný bizár kolem nich, to jejich trápení zvířat a chlubení se deformací postižených osob, tak jinak zasazený časový rámec přelomu 30. a 40. let mi konvenuje. Ale přijde mi, že ten příběh a jeho dějový oblouk není tak výživný a nosný, aby obhájil tu obludnou stopáž. Úvodní kolotočářskou linku bych zkrátil o polovinu, možná i o víc, a nic by se přitom nestalo a nechal bych takový střípky, jako sblížení Bradleho a Rooney Mara a pak pro závěrečnou (mimochodem hodně vtipnou) pointu důležitý monolog principála (opět démonický Willem Dafoe) o tom, jak verbujou lidskou spodinu do role odpadlíků, co jsou zavření premanentně v kleci a žerou zaživa kuřata. Naopak být Del Torem upnul bych větší pozornost na intriky ve velkém městě, jeho ponurost a zkaženost, protože Cate Blanchett je skvělá femme fatale a jiskření mezí ní a Bradleyem je až elektrizující. Celkově mě to bavilo, ale nůžky střihačovi by fakt bodly. Ale ono je to těžký, když si uvědomíte, jak del Toro tak miluje ten bizárek starých poutí a kolotočářů, v jejich kulisách si musel připadat jak malý kluk v cukrárně. ()
Pokračování cyklu povídek, které se stejně jako Purpurový vrch a Tvář vody válelo zaprášené na půdě, až přišel Guillermo del Toro a s pomocí hvězdného obsazení z něj udělal obrazovou nádheru, na kterou kritici slyší a diváci ne. Od výše zmíněných počinů je ale Ulička o třídu vyzrálejší, přemýšlivější, sebevědomější a výpravou i tématy rozmáchlejší. Hraje si s psychologií, noirem, detektivkou nebo téměř sto let starými horory a i přes příliš brzy viditelnou pointu opisuje vypravěčský kruh téměř dokonale. Snad jen scenáristický zvyk nechávat hlavní postavu dělat přesně ty chyby, před kterými ji vedlejší charaktery (často opakovaně) varují, mi přijde zbytečný už od Faunova labyrintu. Pro milovníky mrazení v zádech a propadání se do obrazů, které vypadají jako by stárly desítky let je ale manipulativní výlet sázka na jistotu a pro mě i nejlepší del Torův film od druhého Hellboye. ()
Ulička přízraků je noirovou filmovou jednohubkou věhlasného Guillerma del Tora, která ve Vás dokáže stejně jako režisérův opus, Faunův labyrint, vyvolat pocity stísněnosti, úzkosti a deprese. A dolehne na Vás stejně intenzivně jako když se Frodo blíží v Pánu Prstenů k Hoře osudu, aby splnil své poslání. Divák si s přibývajícím časem uvědomuje svoji pozici bezmocného pozorovatele, kdy by rád hlavnímu protagonistovi pomohl, ale neexistuje cesta, jak toho docílit. Vedle Bradleyho Coopera ve filmu exceluje duo Rooney Mara – Cate Blanchett, které podávají prvotřídní výkon a role jim náramně sedly, stejně tak vizuální stránka del Torova snímku je standardně dechberoucí, plná detailů. Stopáž Uličky přízraků čítající více než 150 minut je zde s ohledem na emoce, které se snaží v divákovi vyvolat, naprosto legitimní a divák ji vůbec nepociťuje. Velmi dobře ve snímku fungují flashbacky, které v samotném závěru snímek umocní, a které přímo ovlivní Váš pohled na hlavní postavu. Pro diváky, vyznávající kočovný způsob života a kouzlo magie a manipulace mysli povinnost, pro ostatní na rozšíření znalostí o neo-noir žánru (Poslední noc v Soho, Prokletý ostrov, Černá Dahlia aj.) silné doporučení. Čtyři hvězdy. 👍 (27.01.2022) ()
Guillermo del Toro získal začátkem roku 2018 Oscara za režii snímku Tvář vody, který sám ten samý rok vyhrál Oscara za nejlepší film roku. Režisér Bladea II či prvního Pacific Rim se tak definitivně zapsal mezi režiséry, na které by se měla v brzkých letech upoutat pozornost a sám del Toro si jako svůj další projkt zvolil novou adaptaci románu Nightmare Alley z roku 1946. Ta už se jedné adaptace dočkala v roce 1947, kdy se jí chopil režisér Edmund Goulding a hlavní role Stantona Carlisle se zhostil Tyrone Power, sám del Toro ovšem tvrdil, že spíše než remake bude jeho Ulička přízraků věrnější adaptací románu Williama Lindsayho Greshama. A fanoušky del Tora nejspíš jeho samotná Ulička přízraků nezklame. Del Torova Ulička přízraků je totiž další vizuálně vypiplaný a atmosféricky funkční film tohoto původem mexického režiséra, který na to jde tak trochu jinak než v roce 1947. Hrubá kostra děje sice zůstává stejná, dvě a půl hodiny ovšem del Toro využívá i k tomu, aby na rozdíl od původního filmu více prozkoumal pozadí ústředních postav a jejich motivace. Del Toro se v tomto případě skutečně striktně nedrží původního filmu, v jistých momentech ovšem dokáže vyvolat pocit, že má Del Toro verzi z roku 1947 dostatečně nakoukanou a jeho film noir z roku 2021 se minimálně u původní adaptace alespoň částečně inspiroval. Guillermo del Toro nadále působí jako filmař, který točí s radostí a v aktuální konkurenci amerických blockbusterů a lokálních komedií je přeci jen radost na velkém plátně vidět film, který se aktuálním trendům vymyká. A to i přesto, že je díky tomu předurčen k nezájmu a finančnímu propadáku. V tomto ohledu možná del Torova Ulička přízraků selhala už na samotném počátku, klasické del Torovo vyhrávání si s atmosférou a především světem, který aktuálně zpracovává ovšem zůstává. Samotná látka jakoby byla pro del Tora stvořená a přesto dokázal del Toro po téměř 80 letech přijít se zcela svěžím pojetím, které Uličce přízraků dokázalo jen prospět. Jako u originálu platí, že je první polovina více vtahující než tou druhou, kdy je i díky delší délce výraznější problém s celkovým tempem. Právě del Torova adaptace má ovšem více času prokreslit postavy a udělat si o nich smysluplnější obrázek. Především o ústředním antihrdinovi Stantonu Carlieslovi, kdy jakoby byla tato role pro Bradleyho Coopera zcela stvořena. Jen málokdo by totiž tuhle snadno nenávisti hodnou postavu dokázal ztvárnit s takovým přirozeným charizmatem a především způsobem, který by u Carlieslea i v těch jeho nejhorších momentech dokázal vytvořit alespoň částečně sympatie. Del Toro má v průběhu šanci se alespoň částečně vrátit ke svým hororovým kořenům, jinak ovšem nadále dokazuje, že za ta léta jako filmař vyspěl. I díky vedení herců, kdy každý z nich (ať už Cate Blanchett, Willem Dafoe či Rooney Mara) předvádí plnokrevný výkon a působí do jednotlivých rolí jako ideální volba. Funkční je i dobová výprava a dá se očekávat, že Ulička přízraků bude na Oscarech patřit minimálně mezi favority v technologických kategoriích. Del Toro přitom dokáže prodat i dobovou atmosféru a i díky nadále aktuálnímu tématu manipulace dokáže jeho Ulička přízraků plnokrevně obstát i v současnosti. I díky tomu, že jde nadále o svěží téma si dokáže Ulička přízraků obhájit svou existenci i jinak než, že jde o vysněný projekt talentovaného tvůrce. Především jde navíc o ukázku filmu, kterých bude v brzké době pro kina vznikat co nejméně. A přesto je radost tuhle částečnou poctu film noiru a částečně o sobě funkční noir thriller vidět na velkém plátně a vidět nadšenost kreativního tvůrce, který si se samotnou látkou očividně vyhrává. Ať už skrze vizuální pojetí či zmíněnou velmi funkční prací s atmosférou. Del Toro se v průběhu prokazuje jako výtečný filmový vypravěč, který celkovým zpracováním dokáže vytvořit film těžce srovnatelný s adaptací z roku 1947 a přesto z ní zanechat trochu toho ducha. I proto je možná škoda, že se naším kinům vyhne černobílá verze s názvem Vision in Darkness and Light, která by filmu samo o sobě dodala ještě více speciální kouzlo. Nutno ovšem dodat, že i s barvami má del Torova Ulička přízraků velmi velké kouzlo, kdy si del Toro vyhrává s barevnou korekcí, osvětlením i kamerovými úhly. Guillermo del Toro na vrcholu svých sil. Nová Ulička přízraků si tak dokáže obhájit svou existenci i díky tomu, že celkové zpracování pojímá svěže a přesto předává vše důležité. Del Toro si splnil sen a pro kina stvořil film, kterých bude v dohledné době vznikat po čertu málo. A na rozdíl od původního filmu dodává více tragický nádech, který dokáže na celou Uličku přízraků vrhnout tak trochu jiný pohled. Del Torova Ulička přízraků možná rychle zapadne, mezi nejlepší filmy roku 2021 ovšem rozhodně patří..... () (menej) (viac)
Najlepší Del Toro of Faunovho labyrintu. Je to pomaly plynúca, s detailmi sa hrajúca, formálne čistá a herecky umiernená kreácia, ktorá uchvacuje svojou prirodzenosťou. Nepotrebuje hovoriť veci priamo. Predáva nám len náznaky. Malé nahliadnutia za kulisu. A tým, že je tak rozvetvená si v nej určite každý nájde niečo, čo vzbudí záujem. Je to spravené inteligentne a hravo. Prvá hodina v cirkuse je neustále bičovaná dažďom. Tá druhá zase pomaly padajúcim snehom. Atmosféra by sa dala krájať a aj napriek tomu to zahreje tým, ako úprimne to s danou látkou narába. Takýto poctivý komerčný film tu nebol už pekne dlho. Hoci diváckym by som ho tiež tak úplne nenazval. Del Toro výrazne dospel. Jeden z tých filmov, ktoré ma veľmi milo prekvapil. Po všetkých stránkach. A Dan Laustsen by si za tú kameru zaslúžil oscara. ()
Galéria (82)
Zaujímavosti (14)
- Film není remakem Uličky přízraků (1947), je ale další adaptací románu Williama Lindsay Greshama. (GOtoUCSC)
- Bradley Cooper se na přání Guillerma del Tora naučil pro roli Stantona Carlisla boxovat. Režisér chtěl tímto skrze řeč těla hlavní postavy vyjádřit její násilnou minulost. (NiWi)
- Film byl natočen na mnoha místech v USA a Kanadě. Ačkoli město zobrazené ve filmu má být Chicago, film se většinou natáčel v Torontu. Po počátečním natáčení v Torontu se filmový štáb přemístil do Buffala, druhého největšího města amerického státu New York. (Trajektt)
Reklama