Krajina snů

Margot Robbie ani po překročení třicítky nehodlá zůstat cudná. Pánské publikum závidí jejímu hereckému kolegovi, kterým je Finn Cole, že mu odhalí své lentilky. Ve skromně pojatém snímku dramatické lásky, který si pochopitelně i produkovala, ztvárnila sympatickou delikventku, která po vyloupení banky prchá před zákonem. A shodou náhod najde útočiště v opuštěné stodole, kde se seznámí s hodným mladíkem, s nímž má posléze v plánu vzít roha do Mexika. Než se tak stane, tak si prožijí zakázanou lásku, které není nakloněn zejména neurvalý nevlastní otec mladíka, a v myšlenkách si vysní Zemi snů. Jejich milostné vzplanutí je zasazeno do třicátých let minulého století. Margot zdobí dobový kratší účes, ten jí nijak neubírá na dráždivém sexappealu. O režii se postaral Miles Joris-Peyrafitte, jenž se nepouštěl do zbytečně náročných postupů, nýbrž striktně dodržuje důvěrné sblížení mezi zajímavě a originálně pojatou dvojicí, které není přáno. Jejich příběh je vyprávěn z perspektivy mladíkovi nevlastní mladší sestry. Jedná se o příjemně odvedený film, co si dává záležet na ústředních charakterech, režijní cit je přítomen, romantika i drama vytvářejí vyvážený vkusný poměr. Margot a spol. jede intenzivně naplno. Zaujalo i zapůsobilo. 10/10 (08.05.2021)

K Dreamlandu není nejlepší přistupovat jako k dalšímu filmu Margot Robbie a Travise Fimmela, ale mnohem lépe člověk udělá, pokud se naladí na dobu prohibice a bude očekávat cosi jako Lawless (2012). Pak dostane dobrou retro gangsterku se zajímavou antihrdinkou. Allison Wells je navíc ze zcela jiného těsta, než Tonya Harding, takže se nenechte zmýlit tvářičkou blondýnky z plakátu, protože Margot Robbie je především velmi dobrá produkční a svojí kariéru drží pevně v rukách. (16.03.2022)

Vnímání jihozápadu Spojených států 30. let pomalu jako postapokalyptické pustiny dává dobrý důvod, proč opustit živořící hospodářství a vydat se na dobrodružný útěk do Mexika. Zraněná, hledaná (a lehce manipulativní) lupička Margot pro mladíka z farmy samozřejmě představuje jeden ještě pádnější. Jejich sbližování a cesta mají celkem atmosféru i osudovou tragiku, ovšem často také váhavě přešlapují na místě a hledají směr (nejen v kataklyzmatické bouři). 3+ (09.05.2023)

(5/10). Tohle mě moc nechytlo. Možná, že to bylo tím, že hlavní herec neuměl moc hrát a upřímně Margot byla na něj moc dobrá.. Nebo mi alespoň tak přišlo. Nepřeskočila mezi nimi žádná jiskra a přišlo mi, že s ním byla jenom z lítosti. Druhý důvod proč mě Dreamland nebavil je jeho totálně kýčovitý název. Tento rok vznikly minimálně 3 filmy se slovem "Land" v názvu, ale to je asi jen můj pohled. Posledním a třetím důvodem byly příšerné titulky, ze kterých se chtělo opravdu zvracet. Není divu, že již byly staženy z webu titulků. Abych ale jenom neprskal, tak film měl I světlé stránky. Něco jako oči Travise Fimmela, které zářily na celé kolo jako herec sám, který patřil rozhodně ke kladům. Uzavřel bych to parádní hudbou, která vyvrcholila úplně na konci, kdy mi přivodila husinu. Ta se opravdu povedla. Možná jí je škoda pro tenhle film, ale to je asi moc kruté. (04.12.2020)

Do nebe měla při přepadení missourské banky poslat devítiletou holčičku. A nemělo jít o jedinou duši, které vzala život. Bankovní lupička Allison ovšem tvrdí něco jiného. A mladé ucho, které se stará nejen o její prostřelenou nohu, váhá. Může za to rostoucí náklonost k ženě, na kterou je vypsaná tučná odměna. To vše v těžkých dobách, kdy se ještě mnoho let po smrti psance Billyho the Kida vyprávěly historky o jeho pistolnické „kariéře“. Pár vizuálně výraznějších momentů to sice má, ale jinak jde o průměrné retro, které se navíc zoufale táhne a diváka neudrží v napětí. Režisér Miles Joris-Peyrafitte se evidentně bude dál pohybovat na poli atmosférických nezávislých dramat. Tady se mu povedlo nalákat jedno herecké eso: Margot Robbie. Kdo by se do ní nezakoukal? (02.12.2020)