Love Me, Love Me Not

V pořadí celkem třetí hraný film, který vznikl podle komiksové předlohy autorky Sakisaky Io. Zatímco u hraných adaptací Ao Haru Ride a Strobe Edge jsem ještě byla poměrně shovívavá, tentokrát budu o něco přísnější. Upřímně mě totiž velmi mrzí, že výborné manga předlohy Sakisaky Io, která si pokaždé dá práci s vykreslením charakterů postav a především s jejich přirozeným a zajímavým vývojem vztahů, jsou nakonec adaptovány takovým mizerným způsobem. Zatímco autorčiny manga příběhy jsou vždy nadprůměrné, chytlavé a mají konzistentně vysokou kvalitu, hrané verze jsou spíše průměrné a ne moc zajímavé. Namísto toho, aby se příběh převedl tak, aby fungoval ve filmové podobě, se pouze zkopíruje téměř přesně dle mangy, ovšem vzhledem k délce v šíleně seškrtané a zjednodušené formě. A ono to zkrátka takto nefunguje a ztrácí to kouzlo. Už samotný začátek filmu je utnutý a zkratkovitý, postavy se příliš rychle stanou přáteli a působí to uměle. Konec je taktéž utnutý moc rychle a vlastně neuzavřeně – mluvím obzvlášť o vztahu mezi Akari a Kazuomim. Sice je dle mangy načrtnuto, že oba dva mají nějaké sny, které sledují (což je fajn), ale hraná forma se ve výsledku spokojí s tím, že se jen dají dohromady a tečka. Divák je pak zmaten – a co studijní cesta Akari do Ameriky? V manze se všechny tyto věci samozřejmě řeší. Film tedy spoustu věcí sice načrtne, ale velmi zjednoduší nebo dokonce (v tomto případě) zcela opustí a ignoruje. Jako celek to nepůsobí dobře. Abych filmu ale nekřivdila, má rozhodně pár světlých momentů a postavy jsou téměř všechny dobře obsazeny (obzvlášť Hamabe Minami velmi sedí do role Akari, stejně tak Akaso Eidži jako Kazuomi). Jen Kitamura Takumi mi do role Ria moc neseděl… Každopádně, kdybych film viděla nezávisle na manze, možná bych byla i docela spokojená, ale ve srovnání s mangou je to zkrátka jen slabý odvar. Dle mangy má sice hezky nastavený vztahový námět, ale provedením jde pouze o průměrnou a obyčejnou romantiku ze školních lavic. ~(3,3★)~ (12.02.2023)

Vlastne ani neviem na koho strane je reálne problém. Je Io Sakisaka zlou autorkou? Alebo sa jej produkty dostanú do rúk ľudí, ktorí z toho nevedia urobiť skutočne silné dielo? Neviem. Každopádne po "Blue Spring Ride" je "Love Me, Love Me Not" druhý film, ktorý adaptuje jej dielo a nejako ho nemôžem pozitívne ohodnotiť. Narozdiel od "Blue Spring Ride" tu ale tentokrát minimálne máme momentky, ktoré si z filmu aj zapamätám a mali niečo do seba. V prvom rade by som povedal, že najsilnejším elementom filmu je Riko Fukumoto alias Yuna. Páči sa mi kam sa jej podarí vypracovať a pôsobí veľmi úprimne. Je fajn, že film ukazuje, že vzťahy sú komplikované a celkovo mám pocit, že vzťahy v Japonsku a hlavne na škole pôsobia akosi oveľa cudnejšie a ustráchanejšie. Akoby sa niekedy naši hrdinovia reálne aj báli toho do niečoho vstúpiť, lebo sa boja zranenia, odmietnutia alebo vlastného zlyhania... alebo niekedy do toho aj proste zaúraduje ich vlastný život. Takže v tomto smere si myslím, že film má svoje dobré momentky, plus záverečná scénka kde sa všetci štyria stretnú stojí za to. No film opäť chodí neskutočne dlho okolo horúcej kaše, je zbytočne veľmi dlhý a myslím si, že musela byť cesta ako sa k výsledku dostať a nenatiahnuť to toľko. V jednom momente som mal pocit, že film zaviera a už len príde nejaký ten finiš, no potom som zistil, že ešte nás čaká 35 minút materiálu. To signalizuje, že tempo nie je veľmi silnou stránkou. A hlavne keď neustále točíme okolo niečoho, ale potom iné okolnosti nás dotlačia k rozhodnutiu, ktoré zase len naťahuje filmu, už je to frustrujúce. Keby v tom momente ostávalo maximálne 10 minút na zakončenie, bolo by hodnotenie lepšie. Takto som sa už len nudil. A tiež je pravda, že po emocionálnej stránke ma tento film nejako nezasiahol. Nemal v sebe nejakú iskru alebo natoľko úžasné postavy, aby som niečo dokázal naplno prežiť. Za jedno pozretie okey, ale asi na to čoskoro aj zabudnem. Hodnotenie: C+ (04.05.2022)