Tridsať prípadov majora Zemana

Mladý čekatel policejní stanice plní rok po válce úkol vést transport německých pacientů z psychiatrického ústavu v pohraničí. Setkává se s fanatikem, který ještě pořád věří v sílu nacismu... Luděk Munzar mi zde místy připomínal spalovače mrtvol Kopfrkingla, ze zdánlivě inteligentního vzdělaného doktora s ironickým nadhledem se brzy vyklubal hnusný fanatik, z jehož jednání a přesvědčení, že ,,plamen ještě nezhořel, jenom doutná" a celý svět ovládne nová říše šel až fyzický odpor a nevolno. Celková atmosféra zapadlého koutku v pohraničí, s podivíny, kteří mnohdy neznají ani své jméno, působila zde téměř postapokalypticky a některé scény mají v sobě přímo hororové grády. Třeba scéna posledního aktu postavy Stanislava Fišera s otrávenými psy, ulovením pokladu a následným tvrdým "vyúčtovaním" lopatou. Spíše thriller o vypořádání se s poválečným pozůstalstvím nacismu u Němců z pohraničí, než klasická kriminálka. Ale rozhodně jeden z těch vynikajících dílů ze seriálu o mjr. Zemanovi, který stojí za pozornost. 80% (18.11.2019)

,,Proč mi ukazujete takovou hrůzu..." Špičkový díl legendárního krimi seriálu, tentokrát vycházející ze skutečného případu včetně mnoha kriminalistických detailů. Na začátku Sequensův odkaz na Hříšné lidi města pražského "s pouťovou" znělkou, pak náhle přesun do temné atmosféry a vyšetřování brutálního zločinu, o kterém stačí pouze poslouchat, slyšet do toho děsivou hudbu Zdeňku Lišky s tajemným vokálem a vidět místo mrtvoly pouze kartonový balíček nebo kufry na fotografii a silně z toho mrazí... a klidně se můžeme spokojit i s velice komorní výpravou ne moc atraktivních prostředí socialistických úřadů. Myslím, že tohle musí zaujmout každého! Kvadratura ženy je navíc nejen dobře udělanou detektivkou s výborným scénářem Jana Otčenáška na základě skutečností, reálných vyšetřovacích postupů, ale současně i zajímavým psychologickým portrétem kriminalisty, jenž právě překonává chvíle krize v soukromém i pracovním životě a jehož další život hodně záleží na vyřešení těžkého případu. Kontroverzní, šokující, drsné, nekompromisní... místy tragikomicky zábavné díky hláškám hlavní záporní postavy v podání neokoukaného Vladimíra Salače (,,Áááá, vida, trosky, to byl tenkrát pěknej vejšlap. Život je pes. To je tuším foxteriér, nee? Já se ve psech nevyznám, vzal jsem ho při focení jako uličníka."). Milena Dvorská si zasloužila určitě mnohem větší prostor, ale celkově, pokud se ponoříte do hloubky toho strašného brutálního zločinu, není tomuto dílu co vytknout. 95% (03.05.2018)

,,Tančíte nádherně... a vaše oči, to jsou dvě orchideje." Tak tohle je přímo level světového kalibru - ovdovělý kriminalista svádí během své služby krásnou šlechtičnu, rafinovanou zlodějku a vražedkyni v jedné osobě! Jak říká úvodní vypravěč, mohl by to být zajímavý romantický příběh, nebýt špinavých plánů skrývajících se za krásnýma očima Catherine von Laubringen... zůstala tak zábavná detektivka ve stylu Hříšních lidí, s dalším zajímavým odkazem na jmenovaný seriál (závěrečný pohled Květy Fialové s tajemným úsměvným takřka stejný jako v Lady Macbeth z Vinohrad). Výborný scénář, zajímavá prostředí zámků a varieté, postupné odhalování zločinu odlehčeno fajn hláškami zejména mezi mjr. Zemanem a jeho mladším kolegou poručíkem Stejskalem v podání Ladislava Mrkvičky a taky mladé Lidušky (co je to staropanenství :o)), opět jedinečná hudba Zdeňka Lišky (zvlášť tango z hotelového večírku je nádherné). Zde baštím snad úplně vše: housle, harmoniku, artisty, zámečního průvodce, drobného hotelového vrátneho (,,Kde je ten pán? Pošle mě po cigarety a pak zmizí!" :-)), samozřejmě hlavní skoropartnerskou dvojku. Myslím, že si Květa Fialová a Vladimír Brabec už takhle spolu jinde nezahráli, zde jim to dohromady velice ladilo, vedle svádícího tanečku je nezapomenutelná třeba scéna v zaseknutém výtahu. Docela smutná náhoda, když nám nedávno (září 2017) tito dva herci umřeli pouhé 2 týdny po sobě. Legendy nám odcházejí, díky filmům se ale pro nás diváky stávají nesmrtelnými. Tenhle díl Majora Zemana patří k mým nejoblíbenějším. 95% (03.05.2018)

♫ Bláznivej den, sám na prstě si hvízdám a zvony zvoní ráno v poledne. Držte si klobouk! Začíná ta jízda, které se stanou věci nezbedné... Vrámci celku všech 30ti případů majora Zemana raritní kousek v žánru crazy komedie, ve které nejsou žádné závažné zločiny, policejní akce, mrtvoly, smutné události, žádná politika. "Kriminální" případ neschopných veksláků jako takový spíše nudný a v prvém plánu ne moc zajímavý, zpracování excelentní. Film otevírá a uzavírá veselá písnička Aleše Ulma, která už napovídá, že se tady jedná především o legraci. Třetím houslím coby bláznivé komedii nechybí ani trefné obsazení. Policejní "soudružskou" složku zastupuje tradičně kultovní Josef Větrovec coby stálý zemanovský účinkující šéfmajor Pavlásek, zde střílející jednu hlášku za druhou (,,Kdybych měl svý boty, nikdy by vám svou oktávku nepůjčil.") a v epizodní roli Bohuslav Čáp jako vtipný i mírně akční policajt (,,Tak vy se jmenujete Oscar Strauss, pane Mašku?!). Ladislav Mrkvička jako v dřívějších dílech stále členem VB, zde začíná vlastně jeho první krok směřující na druhou stranu, nicméně jeho rande s krásnou přelétavou Vlastičkou v podání Aleny Vránové nemá chybu! (,,Nejen tady poskytuji své služby. Svlékněte se!")                                                                                                                                                Stejně tak nemá chybu postupně vyvíjející se souboj mezi všemi těmi podvnodíky schovavájící se mezi lázenštími zaměstnani všeho druhu. Kreace falešného "houslistu" Oldřicha Víznera připomíná jiné jeho postavy ze stejné doby, Luděk Kopřiva coby drigient Bříza v miniaturní komické roli předznamenává tanečního mistra z Kleinovych Básníků. Oceňuju naprosto stylový návrat prvorepublikového gentlemana Svatopluka Beneše v roli zdvořilého lázeňského muzikanta svádícího ženu svého šéfa a nevědomky zapleteného do velkého podvodu. Nelze opomenout ani Vladimíra Brabce v hlavní roli, herce se širokým rejstříkem, který dokázal, že umí zazářit i ve výhradně komediálním žánru. Další zde nedoceněný a velice stylový zemanovský díl s výborně zaplněnou celovečerní stopáži, jeden ze dvou (Tatranské pastorále), na kterém se bez jakýchkoliv politických souvislostí krásně odráží uvolněná atmosféra zlatých šedesátých. No a na závěr bych pochválil i experiment skladatele Zdeňka Lišky, který zde využil kombinaci vlastní muziky s ústřední árii operety Sen valčíků Oscara Strausse, velice ladícího s groteskní atmosférou filmu. 48% za tenhle kus? Já jsem z práce mistra Sequense opět nadšenej. (29.05.2017)

Jeden z nejoriginálnějších kousků české krimi vůbec (nejen vrámci série Případů majora Zemana). Děj se odehrává v roce 1965, což skvěle odpovídá i postavě režiséra a jeho zajímavým názorům a filmovým experimentům připomínajících tzv. novou filmovou vlnou 60. let. Režisér Sequens zde s odstupem celé dekády úspěšně navazuje na styl filmových detektivek 60. let Vladimíra Čecha, Jaroslava a Jana Machů či Petra Schulhoffa. Půjdeme-li taky po té ideologické linii, zůstává obdivuhodné, že z velké části propagandisticky orientovaný seriál zpracoval téma nové filmové vlny (z níž řada snímků ležela v době normalizace nemilosrdně uzamčena v trezoru) bez jakýchkoliv ideologických vložek vysoce kritizujících či zatracujících. Ovšem nejen z tohoto hlediska jsou Tatranské pastorále patrně nejkvalitnějším dílem série. Zavánějí osobitou atmosféru nádherných Vysokých Tater, lidových slovenských chalup a kolib (dnes již mnohdy nestojících), i zajímavého pohledu do zákulisí jak profese filmařů a procesu natáčení filmu, tak i práce tehdejších kriminalistů. Vynikajícím scénářem už podruhé přispívá Jan Otčenášek /Kvadratura ženy/, zvlášť dialogy Brabce (major) a Langmilera (režisér) ,,Dichtung und Werheit" jsou skvostné a plné krásných myšlenek nejen o filmovém umění a kriminalistice. V neposlední řadě film dělá herecké obsazení vedlejších rolích v zajímavé česko-slovenské kombinaci, kde sekundují mimo jiné výborní Kvietik, Romančík, Strnisková a Klemens. 100% (10.02.2017)

Ač jdoucí proti davu, i po několika opakovaných zhlédnutích musím tomuto hluboce kontroverzního dílu ponechat plný počet. Štvanice mne opět zasáhla víc, než jsem čekal (dokonce víc, než slavná Studna), a nutí mne i po skončení filmu zamýšlet se a klást si otázky. Dodnes se najdou lidé, kteří léta byli našimi kamarády a najednou v podlehnutí politickým změnám obrátí nejen svůj kabát, ale i celou tvář od nás pryč – zrada, která musí bolet zejména v krizové situaci, v jaké se ocitá hlavní hrdina. Najdou se i tací, kteří tyhle změny zneužijí natolik, že se neoprávněně dožadují toho, co si nezaslouží: zde farář, který byl za války udavačem Gestapa, o 10 let později coby posel "boží" spravedlnosti tajně skrýval vraha a vedoucího diverzní skupiny, v další dekádě zneužije probíhající soudní rehabilitace nevinně odsouzených a společně s revolucionáři žádá satisfakci. Scéna, kdy J. Obermaierová přichází po letech k faráři (výborný Ota Sklenčka) a nenásilně zapůsobí na jeho svědomí, když se ptá, zda skutečně bůh mohl zeslat jistého škodného mladíka a zařídit incident, patří mezi nejsilnější. Síla pak nakonec spočívá i v morálním vítězství... a dalo by se pokračovat dál až po nicotné pseudo-umělce, kteří to po svých neúspěších zkouší přes politiku. Nejvíc mne ovšem zasáhl příběh prokurátora (během čtení dopisu na rozloučenou na soudě), který pod tíhou politického vydírání nenašel jiné východisko, než sebevraždu. Ano, tenhle motiv připomíná daleko víc osudy z počátku normalizace než Pražského jara '68, dobový ideologicky pohled na věc je tu bez diskuze přítomen. Nebylo snadné v 70. letech točit o politické minulosti, zvláště pokud Sequens s Procházkou původně plánovali k tématu zaujmout poněkud drsnější způsob včetně parafráze Kafkova Zámku, což prošlo cenzurou pro knižní vydání Případů mjr. Zemana, nikoliv pro TV seriál. Přesto vznikla zajímavá podívaná s výbornými hereckými výkony a napínavým lidským příběhem, ve kterém vnímám výrazný nadčasový přesah. 90% (07.12.2019)

,,Ti pánové z tý pražské kriminálky se tvářili náramně důležitě, vyslýchali jenom "přímí svědkové", kdežto vy jdete, jak bych tak řekl, přímo od holiče!" . . . Tož nejen agent FBI Rupert Anderson z (hořící) Mississippi, ale i major Zeman v socialistickém Československu věděl, u kohože se dozví nejdůležitější věci při sbírání informací k vyšetřovanému případu. Samozřejmě, jedině holič! Všechny scény, kde účinkuje právě Robert Vrchota, který se coby holič (stejně jako jeho dědeček-řezník) krve nebojí, nebo doporučuje jarní procházku v hospodě kolem 100 jarních piv, mají v sobě ohromný vtip. Vytvářejí nejen krásné odlehčení, ale zároveň pozoruhodný kontrast k veškerému dění kolem osudné studny a pohořelého domku, kde to má od prvního setkání s detailním popisem případu silný mrazivý tón. Studna je pro mne hlavně povedenou kriminálkou s nádechem hororu, která na čele s legendární retrospektivou kývajícího se otce Brůny se sekyrou dělá nezapomenutelný filmový zážitek. Kromě výborné režie bych vyzdvihl i nápad nechat namluvit vyprávění Brůny mladšího (P. Kubíček) tajemným hlasem Jiřího Zahajského, který spolu s hudbou Zdeňka Lišky umocňuje celkovou atmosféru už jenom na čistě zvukové rovině filmu. Navíc Vladimír Brabec je skoro po celý čas velice sympatickým vyšetřovatelem s výborným čichem na odhalení detailů a se smyslem pro humor. Tedy až na samotný závěr dílu před rozlučkou ve vesnici a v kanceláři jeho bývalého kolegy... nicméně povznáším se nad tím, že film má být také ideologickou paralelou k politickému dění v roce 1968, silně odsuzuje Pražské jaro a nenápadně vyzdvihuje počátek normalizace, a ponechávám Studně plné hodnocení jakožto vynikající kriminálce. 85% (18.11.2019)

Kult drogového případu majora Zemana, plného psychedelických výjevů podpořených Liškovou netypicky progresivní hudbou, mne míjel už v době dospívání, kdy jsem Sequensův legendární seriál sjížděl poměrně často. S odstupem se k tomu přidávají i rozporuplné pocity z absurdního ideového skloubení prvního únosu letadla v ČSSR s drogovými aférami + tématem undergroundových kapel. V konkurenci ...a bude hůř zbyl z Mimiker spíše jenom trpký úsměv a kult legendárního "protest"-songu s textem samotného Sequense(!) Bič boží, zamýšleného jako podtržení něčeho, co mělo odrazovat, nicméně přesto v hudbě daleko víc inspirovalo a přitahovalo. Kriminalistická linka jako ve většině dílů záživná, ano, i ta rodinná má zde svou hloubku, ale u zbytku trpím rozpaky, narozdíl od Štvanice i jistou nechutí z propagandy a svět zfetovaných chudáků mi zůstává na hony vzdálený. Mým favoritem z fenoménu 30PMZ jsou Tatranské pastorále. Tady bohužel jen 60% (09.01.2020)