Jáma

Na taliansky film dosť dobré. Milé prekvapenie, kvalitná dráma aj napriek tomu, že zväčša sú hrdinovia malé deti. Film nenudí, miestami by síce potreboval prestrihať, ale inak kamera slušná, dobré zábery. Vizuálne celkom pekný štandard. Čakal som viacej hororu, ale je to čistá dráma. Záver je kvalitný a šokujúci. Jama je zaujímavý film, pre Talianov menší skvost. Neohúri priveľa, ale za pozornosť stojí. 68% (19.03.2011)

Vynikající. Upoutávku na "Io non ho paura" jsem viděl již před někoilka lety a moc na mne zapůsobila. Bohužel jsem si nezapamatoval název filmu, takže mi nezbývalo než doufat, že na něj časem náhodou narazím. Stalo se. Začátek velice příjemně hororový, zbytek pak už takové polofunkční drama, které by bývalo mohlo být mnohem hlubší, avšak ke spokojenosti to stačí i takto. Ale ta atmosféra! Kvůli ní mám rád snímky z jihoevropských zemí. Koukněte a pochopíte. (22.05.2009)

Když jsem sáhl po tomto filmu, zrovna jsem hovořil bratrovi o špatných filmech co noviny vydávají. Změnil jsem názor, po Jámě, jako kdyby se mi otevřely oči a já začal vnímat filmy i jiným způsobem. Film není jen o tom co před sebou vidíme, ale i o vztahu hlavního hrdiny k danému příběhu. Celý film se dá rozdělit na tři části. První třetina filmu byla věnována krásné přírodě na Sicílii a jejímu lehkému poznávání z pohledu třetí osoby, která jako by doprovázela hlavního hrdinu. Druhá začíná symbolickým vztahem mezi synem mafiánské rodiny a uneseným chlapcem a končí zjištěním, že místní chlapec musí něco podniknout, pokud chce svého kamaráda zachránit. Třetí a závěrečná část, nám napumpuje srdce, to my jsme její nezbytnou součástí, když fandíme hlavnímu hrdinovi při vysvobozování jeho kamaráda z jeho vězení. ..... Závěr stojí za to ho zkouknout. (19.06.2008)

Hrejivé podobenstvo o morálnom vývoji na prahu mladosti, kedy stále ešte detskými očami nazeráme priamo do sveta dospelých. Do sveta po ktorom prirodzene túžime, zároveň mu ešte nie celkom rozumieme. Dokážeme ho už vážiť, ale rovnako tak sme pripravení aj na nejaký ten kompromis. Našťastie sme zatiaľ nestratili kontakt so šírim svetom fantázie, počúvame jej odkaz a dokážeme sa - kým nám ona ešte stále kryje chrbát - odhodlať k rozhodnutiam. ...No a nakoniec (a to hlavne) je Nemám strach príbehom o potrebe odvahy ako jednej zo základných cností. Nie však iba o prostom zápase so strachom z neznámeho, ale o odvahe nepoľaviť a vzoprieť sa tomu, s čím v tom inak úžasom svete (dospelých) nesúhlasíme. ********* A nakoľko tu máme čo dočinenia s neobvykle zrozumiteľným, no predsa len silne poetickým, do výrečných metafór zabaleným a akoby z pohľadu detských očí vyrozprávaným príbehom, sú akékoľvek výčitky ohľadne gýčovitosti, nereálnosti, naivity či malej uveriteľnosti nevďačné a krátkozraké. Tento výlet do sveta polozabudnutých spomienok na úžasné dobrodružstvá totiž ponúka vzácne očisťujúci zážitok a je len na nás, koľko z jeho čírosti prijmeme. Aj kvapka z toho môže znamenať veľa, preto neváhajte a skúste. (04.04.2006)

Keď som čítal Salingerov román Kto chytá v žite a mladý Holden Caufield opisoval obilné pole, v ktorom mal chuť zachraňovať deti, predstavoval som si to takto a nijak inak. Dokonalá obrazová harmónia, kde každá línia má svoj silne emotívny náboj, perfekcionalistické používanie farebných filtrov a mrazivý kontrast medzi horúčavosťou dňa a tmou noci (a jamy) podfarbené komornou, no silnou hudbou... no jednoducho tento film na mňa zanechal veľmi veľký dojem. Navyše keď prirátam naozaj nevidené a invenčné stvárnenia nevidenej a invenčnej látky. Bravó. Som nekriticky nadšený. (25.08.2008)