Sláva môjho otca
Tatínkova sláva
La Gloire de mon père
My Father's Glory
Réžia:
Yves RobertHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Benoît Martin, Paul Crauchet (viac)Obsahy(1)
Adaptácia autobiografickej literárnej predlohy Marcela Pagnola o idylickom detstve v Provence na konci 19. storočia. Malý Marcel spomína na najkrajšie zážitky svojho detstva. Jeho rodina sa odsťahovala na predmestie Marseille, kde jeho otec získal miesto učiteľa, no každé leto trávia na provensálskom vidieku, v nádhernej divokej prírode. S pomocou miestneho chlapca, s ktorým sa spriatelí, sa učí spoznávať tajomstvá prírody pod láskavým dozorom rodičov a v spoločnosti tety Rózy a strýčka Julesa. Nostalgický a poetický obraz bezstarostného detstva na krásnom provensálskom vidieku bol nakrútený podľa autobiografickej predlohy Marcela Pagnola. (STV)
(viac)Recenzie (89)
Provence, která se stala inspirací pro Pagnolovu tvorbu ve filmu o dětství na základě první části Pagnolových slavných memoárů. Základy jeho tvorby jsou tu jasně k rozeznání a navíc se to celé nese v sympatickém duchu nezkaženého bezstarostného dětského pohledu na svět, čímž to nejednou připomene Mikulášovy patálie (i konkrétními detaily); dokonce tak moc až jsem si říkal, jestli se Goscinny u Pagnola přímo neinspiroval. ()
Já bych se do toho domu z fleku přestěhoval. Nádhernější prostředí pro život jsem snad ještě neviděl. Sice nevím, zda by mě ty hovna na chodnicích, pravidelné dávky čerstvýho smogu a odpadky přetékající z kontejnerů nechyběli, ale risknul bych to. Nádherně a realisticky vyprávěný příběh z pohledu malého kluka ve kterým jsme ušetřeni, do extremu vyšroubovaných dramat, rádoby uměle vytvořených komických situacích, všechno plyne příjemně a přirozeně jako kdysi moje prázdniny v jižních Čechách. ()
Pravdou je, že knižní předloha Marcela Pagnola byla nepřekonatelná, její úrovně film prostě dosáhnout nemohl. Ale přesto se o to tvůrci velice sympaticky pokusili a výsledek, jehož dosáhli, předčil má očekávání. Krásný lyrický příběh s poměrně nenáročným, ale o to procítěnějším dějem, se mi vryl nadlouho do paměti. Film se dočkal volného pokračování s názvem Maminčin zámek. ()
Kouzelná vzpomínka na klučičí dobrodružství v překrásné krajině Provence. S velkým citem se Robertovi podařilo převést na platno nostalgickou atmosféru Pagnolovy knihy Jak voní tymián. Velkou oporou mu přitom byli přirození dětští herci. ()
Nemecka Cinema - 100% ()
Film jsem viděl poprvé v předvánočním období v prosinci 2003. Náhodou jsem to tehdy přepnul na ČT1 a tam byl tento film. A já se do něj zakoukal a byl jsem nadšený. Nyní, v květnu 2008, jsem viděl tento snímek podruhé, kdy se mi ho povedlo sehnat na DVD. Za těch necelých pět let jsem absolutně nezměnil názor. Film je dokonalý, je perfektní, je geniální, je tak úžasně poetický, je prostě svůj. Literární předlohu bohužel neznám, ale tenhle film je udělaný opravdu výborně. Z filmu na mě dýchla doba dětství, doba bezstarostnosti, doba radosti a her, a samozřejmě i doba léta a letních prázdnin. Chválím výtečně zvolené exteriéry francouzské Provence, díky nimž jsem zatoužil být na místě malého Marcela a prožívat tyto prázdniny místo něj. Jedním slovem nádhera! Herci jsou vybráni opravdu skvěle a musím říct, že tenhle film řadím spolu s Maminčiným zámkem k jedněm z nejlepších snímků vůbec. Neznám příliš lepších filmů, než je tento. A o to více je smutné, že o tomto filmu ví málokdo a že je u nás prakticky neznámý. Přitom se jedná doslova o skvost. Bez váhání dávám plných pět hvězdiček a určitě doporučuji ke zhlédnutí! ()
Marcel Pagnol a kouzelná Provence se těší u mne vždycky velké oblibě. To co platí pro jeho knihy, se dotýká bezprostředně i natočených filmů podle knižního vydání. Jeho díla svou vypravěčskou lehkostí jsou mi opravdu blízká. Mimo jiné zde více než jinde se dá říci, že nemalý podíl má na výborném filmu i režisér Yves Robert, který dokázal filmu vtisknout věrně Pagnolovu poetiku viděnou dětskýma očima. Dostal jsem inspiraci a nedá mi to, abych dnes nepřidal do pánve k zelenině hrst provensálského koření s krásnou vůní. Určitě to bude dobré a možná jako právě zhlédnutý film, z kterého sálá báječné dětství a voní levandule. ()
Společně s Maminčiným zámkem jeden z nejoptimističtějších filmů, jaké znám. Předloha Marcela Pagnola je sice o kousek lepší, ale i tak vás snímek dostane. Dopooručuji zhlédnout při dlouhých sychravých večerech. ()
Krásné poetické drama, u něhož ani tolik nevadí, že téměř chybí příběh. Poklidná, úsměvná atmosféra, prosluněná Provence, milé dialogy, to všechno vytváří dojem příjemné malebnosti. Kdyby to šlo, tak tak by se člověku chtělo žít. ()
Krásný svět dětskýma očima, každý okamžik se stává dobrodružstvím, z každého kouta voní romantika, sny se mísí s realitou. Robert uměl natočit klukovský film, který rozhodně nebyl určen jen klukům. ()
Nepopieram, že je to film krásny, poetický, prežiarený Slnkom a precítený detským videním sveta. Možno v inom období života by mi bol bližší. Teraz si vystačím s Kachyňovými filmami a na tento láskavý film si spomeniem s pochopením, ale bez bližšej zainteresovanosti. ()
Dokonalá ukázka toho jak lze vměstnat veškerou poetiku dětství, lásku k rodičům a krásu Provence do jednoho filmového, nebo spíše literárního díla. Laskavé, milé, zábavné, dojemné i humorné, okouzlující, s magickou atmosférou prázdnin a nostalgie starých časů, kdy se ještě tolik nechvátalo. Film, který opravdu voní tou nezaměnitelnou vůní léta a prázdnin, kterou si pamatuji i já, přestože z úplně jiné doby, úplně jiného kraje a úplně jiného koření. ()
Naprosté zjevení, při rekognoskaci filmového roku 1990 narážím na dosud neviděný film od režiséra Velkého Blondýna a ač již podle komentářů svých oblíbenců nečekám ztřeštěnou komedii, tak rozhodně ani to, co jsem dostal. Veskrze laskavý a pozitivní film, ale bez ukazujících mravokárných prstíků, bez falešného sentimentu či močopudného patosu. Příběh malého Marcela voní vzpomínkami na dětství a je vymalovaný pastelkami, nic víc, nečekejte. Ale cožpak jsme jako děti neviděli své rodiče jako hrdiny? Nebyla pro nás maminka ta nejkrásnější osoba na světě? Že ne? To je mi líto, ano, asi každý z nás neměl hezké dětství a nebo si ho jen neumíte připomenout a je to škoda, převeliká škoda. Já na své kopce nedám dopustit a to ani dnes. Pětihvězdičková záležitost, kterou si pustím ještě nejednou. ()
„Chápu, že je rád z takového krásného úlovku, ale fotografovat se s chycenou rybou?!“ Inu, divil by se teprve pan učitel z konce 19. století, kdyby věděl, kam se onen trend focení (včetně bizarních selfie) a veřejné prezentace nejrůznějších fotek na každém kroku posune o 120 let později. :o) Jako podobně nadčasový prvek mě zaujal i problém ve výchově v souvislosti s matčiným zakazováním dítěti číst si v knize nebo časopisu v případě, že dítě ještě nechodí do školy a tedy by ještě číst „oficiálně nemělo“. Sám jsem byl kdysi svědkem takového postoje, občas o podobném názoru slyším dodnes a nikdy jsem takto směřované brždění v rozvoji gramotnosti dítěte moc nepobral. Hmm, tak se mi zdá, že jsem si v Tatínkové slávě možná našel i větší přínos, než o jaký se Yves Robert snažil, ač tyto podněty spíše beru jako doplněk navíc vedle podmanivého poetického příběhu s tématem dětství, klukovských školních let, prázdnin a jiných příhod. Celé to prostě byla moc hezká podívaná v žánru pro děti a mládež, s řadou skvělých scén ve škole, ve městě, v lese, ve skalách... a ač se rád dívám z Francie na filmy s hereckými hvězdami, stejně tak mě dokáže potěšit, když vidím skvělý (a skvěle zahraný) snímek, v němž mám tu čest naopak s převažně neznámými a neokoukanými tvářemi. Měl jsem pocit, že Philippe Caubère se pro tu roli vynalézavého a příjemného tatínka musel přímo narodit, ale vyzdvihnout musím i výkony dětských herců. [85%] ()
Co chcete vytknout dokonalé adaptaci ještě dokonalejšího románu, který se pro křehkou autorovu popisnost a nádhernou poetiku místa musí líbit každému lovci? Snad jen, že kopce provensálských hor nejsou trochu blíž. Viděno v kvalitním dabingu ČT. ()
Příjemné nostalgické vyprávění, které se určitě více vyjímá na listech papíru než na filmovém pásu. Přesto příjemná, pohodová podívaná. ()
Úsměvný výlet do začátku dvacátého století, bezvadně dobově odvyprávěný, dětskou optikou viděný, příjemným hlasem Viktora Preisse provázený... Upřednostňují se však jen samé hezké zážitky, jako když vzpomínáte na mrtvého, což vylučuje křivku vzruchů, která mívá za následek, že si za čas vybavím mnohem víc, než jen pobavení nad pózováním s loveckou trofejí před fotoaparátem v případech, kdy snímek není váš vlastní... :-) ()
Nádherná poetika v najčistejšom prevedení. Rozprávanie chlapca o detstve v prekrásnom prostredí s autobiografickými prvkami. ()
Obecná škola po francouzsku :-) jižní Francie je krásná, vzpomínky malého Marcela také. Taky bych chtěla zažít takové dětství! ()
Tvůrcům se nedá upřít cit a hravost se kterou je film natočen. Film působí jako krásně voňavé, načančané, pečlivě připravené omalovánky. Všichni se milují, překypují laskavostí, krásně se na sebe usmívají a ... Kajda ač sleduje krásné obrázky se nudí. Dokonalé děti bych ještě překousl, kdo mě zná, ví, že mám slabost pro pohádkové příběhy. Navíc dětští herci dobře hrají, jsou životní a občas vyvedou nějakou lotrovinu. Dokonalé dospělé však nikoliv, ženské hrají matky a mají minimum prostoru (což nevadí), problém je u tatínka a strýčka, neživotné karikaturní postavičky, které jsou otravné a mnohdy se pitomě pitvořící a silně přehrávající. A navíc krom samotného úvodu je první půlka šíleně nudná a zdlouhavá a z letargie když jsem přemýšlel jestli nevypnout, mě dostal až příchod Marcelova vesnického kamaráda, jejichž trampoty se daly považovat za dobrodružné. Až si příště budu chtít zavzpomínat na dětství tak raději ve společnosti Tomáše Holého někde za trnkovým keřem či pod jezevčí skálou. A když Pagnola, tak snad raději knihu, nebo o mnoho lépe fungující Manon či Jeana. ()