Reklama

Reklama

Canterburské poviedky

  • Česko Canterburské povídky (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (80)

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Trilogie života. 1)  Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2)  Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3)  Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4)  I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5)  Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6)  Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7)  Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8)  Herci jsou převážně naturščici._____ 9)  Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10)  Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11)  Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12)  O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13)  Z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera, vyprávění pro radost z vyprávění, uvidíme 8 (z 24) povídek a 5 meziher._____ 14)  Co dodat? Hey Satan! Lift up your tail and show us where you keep the friars in hell! ()

Vitex 

všetky recenzie používateľa

Pamatuju se, že jsem z kina vylezl docela zklamaný (byl to můj první Pasoliniho film a čekal jsem nějaké opravdu zlé zlo), přestože jsem se během filmu dobře bavil. Teď, s odstupem času, můžu ale říct, že jsem se jen k několika málo filmům myšlenkami vracel tolikrát, jako k tomuto a tak dlouho po jeho shlédnutí. ()

Reklama

Frajer42 odpad!

všetky recenzie používateľa

Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. ()

k212 

všetky recenzie používateľa

Vkusně nevkusné - mé další setkání s mistrem Pasolinim, plné drsně-groteskního sexuálního humoru. Nu přihlédnu-li k roku vzniku, musela to být prvoplánovitá bomba. Bomba také je ta příšerná angličtina a úchylné obličeje herců. A taktéž se ztotožňuji s názorem Blocka - tohle mi hodně moc náhanělo na mysl Monty Pythony, Pasolini je však větší dekadent a ukáže a vyřkne téměř všechno. ()

type_B 

všetky recenzie používateľa

Tento film mám velmi rád. Jednak je skvělé jeho výtvarné zpracování, kostýmy i vizáž herců jako by vypadly z plátna P. Brughela, jednak si myslím, že dobře vystihuje středověké pojetí umění. Nízký i vysoký styl se v povídkách leckdy mísí (mytické obrazy zahrady jako edenu, na druhé straně pak různé formy tělního vylučování) a vytváří tak téměř klasickou středověkou frašku. Je známo, že středověké světské drama bylo místy velmi vulgární - a Pasoliniho styl s touto skutečností přímo pracuje. Povídku, kde se naráží na Chaplina, vnímám jako výsměch americké kultuře. Na závěr chci říct, že mně ty vtípky, spojené (většinou) se situací, kdy se chce někdo s někým vyspat, přijdou dost vtipné, zvláště pokud jsou založeny na teologické vzdělaností, jako je tomu v povídce u studenta. ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (1)

  • Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

Reklama

Reklama