Drazí spoluobčané

Před rokem jsem to rozkoukala a pak zahodila, protože mě to vůbec nezaujalo. Jenomže se to teď objevilo na Netflixu a já (z nějakého důvodu mám pocit, že bych měla vše rozkoukané dokoukat) jsem se do toho pustila. Nebylo to tak strašné, jak to na mě působilo po prvních dvou dílech, ale ani žádná hitparáda – i když se mi ze všeho nejvíce líbila ústřední píseň (velmi mi připomínala 1. opening z Durarara). Jistě, Siwon jako vždy dobře koukatelný, umí se správně ksichtit, aby přesvědčil diváka, že daná postava cítí v tu chvíli, co má cítit, že prožívá, co má prožívat. Nicméně ani tak to seriál nezachrání. Hlavní záporačka stála za starou belu, jeho manželka jako osoba samostatná také, jako osoba v páru už byla přijatelná. Seriál je nudný, přehnaný, divně komplikovaný a naivní, ale občas má zajímavou scénu, občas dobrou, občas pobaví. Co se mi líbilo byly prostřihy, kdy si jedna parta objednává jídlo, druhá řeší politiku a střihy jsou udělané tak, že postava, co řeší politiku, zní, jako by komentovala výběr jejich jídla. To musím uznat, že bylo originální a zábavné. Je toho ovšem tak málo, že to za ten strávený čas zase tolik nestojí, pokud nejste totální fanoušek Siwona. 50 %. (21.06.2020)

Námět mohl být dobrý, ale jinak jsem každý díl chtěla přestat to sledovat. Nestojí to za čas. (20.07.2019)