Réžia:
Sam MendesKamera:
Roger DeakinsHudba:
Thomas NewmanHrajú:
George MacKay, Dean-Charles Chapman, Colin Firth, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Andrew Scott, Richard Madden, Adrian Scarborough, Anson Boon (viac)Obsahy(2)
Schofield a Blake, dvaja mladí vojaci britskej armády sú počas bojov v Prvej svetovej vojne vyslaní na takmer nemožnú misiu. Musia prekročiť frontovú líniu, preniknúť hlboko do nepriateľského územia a doručiť veliteľovi vyslanej jednotky dôležitú správu, ktorá môže zachrániť život 1.600 spolubojovníkov – vrátane Blakeovho brata. (Forum Film SK)
(viac)Videá (14)
Recenzie (1 020)
Do kina vyrazím tak 2x do roka, dobre si rozmyslím, na čo idem a voľba padla jednoznačne na 1917. Počul som samé chvály o výnimočnom prístupe kamery a môžem to potvrdiť. Keď niečo podobné predviedol B. DePalma vo filme Hadie oči, asi 8-minútová úvodná scéna s N. Cageom, tak sa chvála od kritikov len tak hrnula. Odvtedy sme to videli viackrát, ale až Sam Mendes takto prerozprával takmer celý film. Sledujeme len dvojicu hrdinov a to po celý čas, bez prestrihov, kde by nám ukazovali, čo plánuje druhá strana, ich veliteľ..., jednoducho ktokoľvek. Kameru majú pred sebou, alebo za chrbtom , sme stále s nimi a putujeme vizuálne úžasne zničenou, blatistou a nebezpečnou krajinou, zničeným mestom, zákopom...Zásadný zvrat v prvej tretine filmu mi dosť vadil, mohol si ho nechať na neskôr, bol by o dosť emocionálne silnejší. Tento film však nieje o silných emóciách. Je to prehliadka zničenej krajiny a osudov ľudí, ktorí v nej uviazli. Toto Mendes preniesol na plátno dokonale. Čo chýbalo k dokonalosti? Scéna s guľomentným hniezdom, prípadne plyn...90%. ()
Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. ()
O 1917 se bude mluvit jako o tom válečném filmu, který byl natočený na jeden záběr. Což reálně není, ale všichni to víme a nemám pocit, že by to někomu mělo vadit. Byla by ovšem velká chyba na něj koukat jen jako na technicky dokonalý snímek, v němž se Mendes a Deakins vyblbli s kamerou. Ta je samozřejmě úžasná, 1917 vypadá jako počítačová hra, při níž kamera zvládá hrdiny během dialogů objíždět, plazí se spolu s nimi bojištěm a kameraman hledá ty nejšílenější, ale stále funkční úhly, z nichž by mohl všechno snímat. Jenže hlavní hvězdou tu pořád zůstává Mendes jako vyprávěč, jenž se v tom „jednom jediném záběru“ zvládá dostat pod kůži jak hrdinům, tak i divákům. Zatímco zpočátku je chladný a odtažitý a podobně jako jeden z vojáků bere celou misi jen jako rozkaz, který se musí splnit. A doufá, že to přežije. Postupně si však začíná připouštět důležitost celého úkolu a na povrch se nenápadně, ale nakonec i velmi intenzivně derou hodně silné a emocionální scény. A třeba celá pasáž v hořící vesnici nebo samotný závěr jsou neskutečně silné momenty. 1917 je audiovizuálně (práce s hudbou je naprosto výtečná) dech beroucí podívaná, v níž se skrývá velmi silný, krutý, dojemný a působivý příběh. Ten film nejen že skvěle vypadá. Je skvělý celý. ()
Okázalé oblbování diváka, kterému to vůbec nežeru. Celková výprava a náročná práce, která je vidět na autenticitě jednotlivých kulis a stovkách komparzistů, jejichž pohyb musel Mendes detailně promýšlet, si bezpochyby zaslouží poplácání po rameni. Zároveň by ale mělo následovat výchovné pokárání, neboť s odhlédnutím od vizuální podoby filmu zůstává při sledování nekonečných kamerových jízd dojem, že režisér opravdu jen postával za kamerou a plácal se po ramenou za vlastní vizionářství, přičemž zapomněl, jestli celá ta exhibice vlastně dává smysl a má své neotřesitelné opodstatnění. Onen dlouhý záběr má čistě sledující charakter. To znamená, že pohyb kamery je aktivizován a řízen pohybem postav, od nichž se celou dobu neodchyluje a dýchá jim na záda, popřípadě je párkrát obkrouží a nechá je obejít některou překážku z druhé strany, aby mohl proběhnout neviditelný střih a skrytá návaznost. Taková inscenace dá samozřejmě mnoho práce a podporuje subjektivní prožívání válečných hrůz, ale už po pár minutách jsem si začal říkat 'A to je všechno?'. Deakins během celé své tvorby uchvacoval okázalými úhly a pozicemi kamery v perfektní souhře se sytým nasvícením a vždy dokázal vzbudit dojem, že právě kamera film řídí, v tomto případě ho ovšem s velkou pravděpodobností po většinu času zastupoval mladší asistent, který utíkal před nebo za postavami, a celkový pohyb před kamerou vyznívá po chvíli únavně a nevynalézavě. Často až do takové míry, že zábavnější než sledovat poslušně sledující záběr je dávat pozor na to, kdy se asi střihlo - a byť se tenhle proces relativně daří zakrývat na úrovni vnímání samotného střihu, nešťastně se to podepisuje opět na pohybu postav a kamery, když se nové překážky a lidští protagonisté zjevují s povinnou vypočítavostí, která často nepodporuje vývoj syžetu. A právě logické odvíjení syžetu a jeho časoprostorových vztahů je dalším pochybně vyřešeným prvkem. Kontinuální záběr a ryze subjektivní charakter výpravy znemožňují odsun některých nepodstatných úseků do fabule, což je jistě účel, neboť poslové jsou v časovém presu a každá vteřina má být důležitá, ale rozvrací se tím vnitřní uspořádání světa a jeho logika. Když například dostanou hlavní hrdinové své důležité poslání, při jejich následném rozhovoru je zmíněno, že k místu doručení to pěšky trvá minimálně šest hodin - jak je tedy možné, že se tam nakonec stihne doplazit, doklopýtat a doběhnout v času projekce (plus jediný viditelný střih, kdy hrdina omdlí a vzbudí se po jisté prodlevě)? A osobně jsem nechápal, proč se vyprávění ve druhé polovině místy zbytečně zastavuje (vážně musí být v každém válečném filmu scéna s nevinnou vystrašenou civilistkou a malým děťátkem?) a proč činí hrdina některá hloupá rozhodnutí, jimiž úplně zbytečně riskuje (scéna s opilým Němcem). Abych celému konceptu jen nekřivdil, jisté dramatické momenty fungují velmi dobře a diváka vyloženě praští do hlavy a sekvence v hořícím městě je audiovizuálně dokonalá, přesně ve stylu zlatého Deakinsova a Mendesova rukopisu ze závěru Skyfall. Je však opět nasnadě namítnout, že prolínání záměrně naturalistických scén ve znamení minimalistického vedení pozornosti s epickými a baladickými výjevy jako od Tarkovskyho se poněkud vylučuje - když už se rozhodlo pro absenci střihu za účelem větší autenticity, proč se rovnou nejelo i bez hudby, která je sice krásná, ale diváka z kýženého transu spíše vytrhává? ___ Ten film je navzdory své mediální bublině a šílené touze být přelomový pouze rádoby efektním a zdlouhavým kroužením v prostoru, nežli efektivně vystavěným dramatem, jehož koncept by dokázal obhájit a vyplnit existenci slabého příběhu s očekávaným završením. Na jednu stranu jsem se ujistil, že i bez střihu lze šponovat napětí, ale dominující zjištění je určitě to, že vedení pozornosti nekonečným sledováním dvou postav i v sebelepších produkčních a technických podmínkách po čase selhává a že střih je k udržení soudržného fikčního světa a logiky vyprávění zkrátka potřeba, pokud filmař nemá ohromně vizionářskou působnost - a tu 1917 zkrátka nemá, ačkoli ji mnoho lidí slepě vyzdvihuje. 55% () (menej) (viac)
Vizuálně dokonalé. Deakins znovu překonal sám sebe. Rejža/scenárista/producent Mendes, který poslepoval vyprávění svého dědečka a sestavil kolem něj příběh, do 1917 vložil srdce. Technická preciznost a iluze nepřetržitého záběru dělají z celého snímku neuvěřitelně intenzivní zážitek, který ukázal, že má válečná tématika stále co říct i modernímu publiku. Přesto, ale nezapomíná přednést hluboce lidský děj v němž nejsilnější scénou je recitování básničky kojenci v temném sklepě kdesi ve Francii. Newmanova hudba silná až z ní místy mrazí. ()
Galéria (65)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (35)
- Do role vojáka Blakea (Dean-Charles Chapman) byl zvažovaný také Tom Holland, nicméně nabídku musel odmítnout kvůli nabitému harmonogramu. (NiWi)
- Před zákopy i za nimi často vidíme rozlehlé plochy neporušených luk a lesů. Nic takového nebylo možné: v oblasti se tou dobou už skoro tři roky bojovalo, krajina byla rozrytá dělostřelbou a prostor za zákopy zabíraly nejen polní nemocnice (ty ve filmu vidíme), ale také různé sklady, kuchyně, pozice artilerie, ubikace, úzkorozchodné transportní koleje a další infrastruktura. (Trym)
- Ve scéně, kde se Schofield (George MacKay) probere z bezvědomí, se kamera přesouvá z místnosti oknem ven. Tam se vzápětí Schofield objeví, tak rychle se ale vzhledem ke svému stavu přesunout nemohl. Musel by velmi rychle seběhnout schody a vyběhnout ven, na to je ale příliš "mimo". (husnikadam)
Reklama