Báječná léta

Seriál, který přiroste k srdci snad každému. Dívám se na něj podruhé s dětma a podepisuji názor níže uvedeného blogaře "..díval jsem se na to jako devítiletý a divil se, že jsou z toho mí rodiče úplně pryč. Teď už mi není devět.. a je to podle mne nejlepší seriál všech dob". Každý si tam najde minimálně jednu věc, která mu až překvapivě připomene nějaké vlastní příhody nebo trable. A přitom to není přehnaně přikrášlené (teda aspoň ne na Hollywood). Tomu, kdo umí anglicky, doporučuji rozhodně sehnat si originální verzi, některé hlasy (učitel "biologie") jsou nenahraditelné. Bez diskuse plný počet bodů. Jo, a ještě odkaz na výborný článek blogaře "B", ze kterého jsem citoval: http://progressiveboink.com/archive/wonderyears.htm (27.08.2009)

Jeden z nej seriálů o dospívání, jaký jsem viděl. Strasti a slasti dospívání v Americe 50. let? Hned bych tam chtěl žít a vyrůstat tam. Jasně, je to čirá nostalgie i s mravokárným ponaučením, ale některé díly byly vysloveně pouze zábavné. Navíc občasné návštěvy herců jako James Tolkan, či z mladší generace Schwimmer, Ribisi atd. dodávají seriálu další rozměr. (19.04.2007)

Nelze hodnotit jinak. Ačkoli se jedná o americký seriál, životy a vzpomínky na dětství jsou podobné. Je zde popsáno snad všechno, každičký kousek klukovských vzpomínek, od dětství po útrapy dospívání. Smích střídá slzy, slzy střídají smích. Podmanivá kombinace vybroušená do nejmenšího detailu. K tomu výborná hudba, která sice moje dětství nedoprovázela, ale moje dospívání už ano při cestách do minulosti za poznáním. A teď, když jsem dokoukal poslední díl, brečím tu jak slon. Takový je život. (05.07.2017)

Hodnocení spíš z nostalgie - měl jsem štěstí, že tenhle seriál dávali na ČT 1 v době, kdy mi bylo cca stejně jako hlavnímu hrdinovi, což znamená, že jsem se s ním dokázal maximálně ztotožnit. :) Vlastně skoro srdeční záležitost. Shlédnutí posledního dílu byla skoro nejemotivnější chvíle dětství. :D Díky za to. (23.01.2016)

K Wonder Years jsem se dostal díky komentářům u seriálu Freaks and Geeks, se kterým mají WY společnou hezkou hlavní ženskou (dívčí) postavu a naprosto vynikajicí hudbu (Cockerovu With a Little Help... už budu mít navždy spojenu s tímhle úžasným seriálem). Obě díla ukazují, že jde (šlo) natočit i teenage seriály, na které se dá koukat; tady je to navíc umocněno tím, že se děj odehrává koncem 60./začátkem 70. let minulého století, což je moje oblíbená éra a u téměř všeho z hudby a filmu té doby zažívám neuvěřitelnou nostalgii, přesto, že jsem 60. léta minul o čtvrt století. Seriál si drží vysokou úroveň od začátku do konce, přesto, že poslední dvě série už jsou o něco málo slabší (Kevin už není ten roztomilý klučina z junior high - dospívá, řídí auto, zevluje, je často naštvaný...), jediné dvě věci, které bych vytknul je možná až moc časté moralizování (a komentáře "dospělého" Kevina ve stylu "A v tu chvíli jsem věděl, že se můj vztah s XY jednou provždy změnil") a konec poslední epizody, zejména to, jak dopadl vztah Kevina s Vinnie... V nějaké alternativní realitě bych chtěl žít v 60. letech někde v USA na předměstí a prožít si svoje Wonder Years... (27.01.2011)