Jahody v čokoláde

Asi se musí brát v potaz, že se jedná o "revoluční" snímek v revoluční zemi. Jinak to byla chvílemi afektovaná telenoveloidní limonáda s velkými gesty a ještě většími řečmi. Doporučeno španělštinářkou během výuky - zjištěno, že kubánská španělština se moc nezaobírá s koncovkami "s", ujištění sebe sama, že dám přednost španělštině evropské, ale jinak, geniální koloniální architektura! (27.11.2012)

Nebýt pomoci Roberta Redforda, který podporuje nezávislé snímky, nejspíš by se film na žáden festival nedostal a to by byla škoda. Spojení komunismu a homosexuality , nejde o explicitní snímek naplněný sexem. Je to o zprvu nepatřičný vznik dobrého citlivého kamarádství přes mylnou rozličnost politických ideologií. Neskutečně mě bavil Jorge Perugorría jako bohémský citlivý gay Diego a jeho neposlušná lednička Rocco. (17.10.2010)

Je to takové milé, příjemné pohlazení po duši. Ani ne tak o homosexualitě, jako spíše o přátelství, dvou zprvu úplně odlišných lidí, kteří si až postupem času najdou k sobě tu správnou cestu. Tak trošku netradičně na kubánský způsob. Jorge naprosto skvělý, ale to bylo bohužel na ty čtyři dneska málo. Snad někdy jindy, s jiným kubánským filmem. (17.07.2014)

6/10 Poprvé před 10 léty mě to docela bavilo, jelikož spojení homosexuál x komunista bylo stejně osvěžující jako kdysi dávno v pravěku černý a bílý policista. Ovšem teď na podruhé už mě to v některých pasážích i nudilo - přeci jen už jsem zhlédl víc qeer filmů, ale pravda, některé konfrontační momenty zůstaly vtipné pořád a když přihlédneme k místu vzniku tohoto snímku, je s podivem, že vůbec něco takového na ostrově svobody vzniklo. A hlavní hóša je vážně super (14.08.2008)

Tak především Jahody a čokoláda nejsou dle mého soudku film o homosexualitě, příp. homosexualitě v komunistickém skanzenu. Tu vnímám v kontextu filmu pouze jako jeden ze symbolů jinakosti, který Castrův (ale vlastně jakýkoli ultrakonzervativní totalitářský systém) potlačuje jako úchylku proti přírodě. Tento film je hlavně o svobodě a přátelství. Když se David a Diego setkají, jsou to dle převládající vládní doktríny třídní nepřátelé a Davidovi (studentovi politických věd) je to více než jasné... Je podezřívavý, ostražitý, nepřátelský a plný naučených předsudků. Naopak Diego je vzdělaný volnomyšlenkář, požitkář, neskrývající svou sexuální orientaci, a bohém, kterého nezajímá politika - chce pouze dělat to, co ho baví a co ho naplňuje. Chce číst dobré knihy, pít dobrou whisky, pořádat výstavy plastik, které babky z uličního výboru mají za dekadentní hnusárny... Přes všechny tyto rozdíly však mají oba spoustu společného, jež je vázáno tím nejsilnějším poutem - láskou k vlasti, k životu... Vlastně jde oběma o společnou věc, což mladého a naivního Davida k Diegovi připoutá a i přes počáteční zlé úmysly Diega udat, vznikne mezi nimi upřimné přátelství a jakýsi vztah učitele a žáka. Nechce se mi vypisovat, co všechno se mi na filmu líbilo a jak na mě zapůsobil. Nechci tady sám sebe trumfovat v klišoidních frázích, používat slovíčka, která už dávno zparchantěla nadužíváním. Ale asi si neodpustím křiklavý výrok, že tenhle film je tak nějak teplý... :))) V dobrém slova smyslu... :)) Nehledě na to, že Jorge Perugorria je jako Diego prostě dokonalý :-* (14.06.2009)