Karinina tvář

Hrozně ráda si lepím fotky do albumu a sbírám všechny ty blbinky kolem. Pokud se vám ovšem nechtějí obracet listy v albumu, pozvětet si Bergmana a ten vám album natočí. (08.11.2005)

Smutek, radost, skepse, život....upřímný film (24.02.2007)

Skládačka fotografií tváře a prostředí ženy, která Bergmana nejvíce poznamenala. Beze slov. (04.05.2023)

Jen ten, kdo nečetl Barthesovu Světlou komoru, si na ni při sledování tohoto působivého krátkého listování nevzpomene. Karinina tvář však nevelebí jen Bergmanovu matku, jejíž podobu divákovi zdůvěrňuje jako vlastní režisérův počátek a životní osu, ale i fotografii samu – a jejím prostřednictvím originál, kontakt. Světelný obraz tváře není v tomto podání nějakou její klamavou reprezentací, ale čímsi jí podobným, oduševnělým předmětem spoluutvářejícím skutečnost a konfrontace s ním o světě nelže, naopak – nás cizince – do něj uvádí. Citlivě snímané rodinné fotografie za doprovodu jemné, soustředěné klavírní hry vyvolává dojem iniciace, prosté návštěvy v tom nejintimnějším, a dává porozumět hlubinnému dramatu umělce a jeho počátků (či alespoň iluzi porozumění vyvolává). V porovnání s křikem, mlčením i smíchem Bergmanových hraných snímků omračuje tato miniatura přirozenou, nestylizovanou harmonií a její arkadická atmosféra jako by rámcovala vrstevnaté drama mezilidského stýkání a potýkání, které v Bergmanově universu nepřestajně probíhá. Cítím, že v tomto snímku je klíč ke všemu, co Bergman jinde a jinak vyslovil, a že právě tento snímek by mohl otevřít projekci kteréhokoliv z jeho ostatních filmů – aby správně nastavil divákovu pozornost. (19.07.2017)

Před zhlédnutím tohoto dokumentu doporučuji přečíst Bergmanovu biografii Laterna magica, protože pak to dostává smysl. V ní totiž popisuje svou rodinu i tento dokument. Jinak si nedovedu představit, proč bych se díval 13 minut na nic neříkající obličeje. Já Laternu magicu právě dočetl, takže jsem spokojen :) (17.11.2011)