Tělocvikář a mrtvý pes (E14)

Když si odmyslím celou linii s chystaným koncertem The Who, je to tak trochu jako Jak vytrhnout velrybě stoličku. Jenom totálně naruby. Tímhle dílem se The Who nejspíš dostali na druhé místo nejčastěji znějící kapely v seriálu. (Myslím, že Van Halen, od nichž jen v prvních čtyřech dílech zaznělo snad celé debutové album, neměl už pak nikdo moc šancí překonat.) Před jednadvaceti lety bych téhle epizodě dal čtyři hvězdičky, protoźe mě tenkrát dost zklamalo, že z koncertu The Who tam nakonec nebylo nic. Teď už jsem na to byl připravený, takže jsem mohl všechno ostatní pořádně docenit. Svést dohromady cesty Haverchucka a Fredrickse byl šílený nápad, který dal prostor jinému než komediálnímu umění Martina Starra a Thomase F. Wilsona. Teď už jsem tenhle zvrat očekával (ba byl na něj přímo natěšen), takže jsem si to jejich drama konečně pořádně vychutnal. A byl jsem skutečně dojat. Potěšil i Alan, který v nestřežených chvílích ukazuje, že není úplně bezcitný hajzlík, ale má i srdce. Nebo (po minulé epizodě) spíš svědomí. Všimli jste si, jak při basketballu přihrál Billovi? A těch hlášek, co tam zase padlo! Moje spokojenost je tak velká, že Mrtvým psům a učitelům tělocviku odpouštím snad první větší logickou chybu v seriálu. (Mírný spoiler: Pokud byl Goliáš tak velký, jak ukazuje fotografie v závěru, neměla být srážka s ním poněkud dramatičtější?) Jinak Millie to v roli zlobivé malé rockerky opravdu seklo a doplňující epizoda o zbylých freaks na tom koncertu by byla určitě fajn. (15.12.2021)