Pre Samu (S38E08)

Pro Samu je dechberoucí, emotivně zdrcující a vizuálně těžce stravitelný film plný intimních záběrů na pozadí zničující občanské války, v níž se veškerá lidskost vytrácí. Částečně ji nabývá alespoň zpětně v postprodukci díky osobní zpovědi matky překypující mateřskou láskou. Místy jde možná svou citovou náloží až moc za hranu, avšak o to víc je film ve svém poselství o důležitosti naděje a vzájemné pomoci významný. Více v ext. recenzi. (18.03.2020)

Pre mňa veľmi smutný film. "For Sama" si určite udržím ešte nejaký čas v pamäti, minimálne pre fakt, že pôsobí veľmi skutočne. Máme čas spoznať priateľov Waad, sledujeme ich život a ich snahu prežiť a vybojovať slobodu. Viem si predstaviť, že režim v Sýrii musel byť príšerný. Je desivé, že sa cielene likvidovali nemocnice a zhadzovali sa bomby, kým sa vyhubilo aj posledné semienko nádeje na to, že niečo môže ich odpor priniesť. Niektoré myšlienky, ktoré sa tu vyslovia moc hodnotiť nejdem. Pretože si nie som úplne istý, či je to pravda. Možno z pohľadu toho, ako to vnímali oni. Ale myslím, že sýrsky režim a ISIS sú oboje zlo. Pretože ani v jednom prípade nevznikne nič pozitívne. Naši hlavní hrdinovia sú podľa mňa dobrí a viem prečo ten film vznikol. Dokonca si aj myslím, že je dosť potrebné, aby ho ľudia videli. Pretože to môže dať aj predstavu o tom, aká je skutočne situácia v krajine, v ktorej sa skoro úplne zlikvidoval život. Aleppo je z tých záberov podľa mňa absolútna ruina. Neviem, či sa vôbec dá mesto opätovne vybudovať. To by sa muselo urobiť úplne od začiatku. Je to proste mŕtve mesto. Hádam sa ukáže časom, že to skutočne za tie obete stálo. Za celý film som nevidel v rukách rebelov ani jednu jedinú zbraň a pôsobilo to ako keby Rusko útočilo na civilistov. Jediný vážnejší problém, čo mám s filmom je fakt, že miestami trošku skáče. A snažím sa potom orientovať čo sa asi deje a ako to plynie. Lebo je to trošku nejasné. Ale inak som veľmi spokojný. Silný film. Hodnotenie: A (05.03.2020)

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. (24.10.2020)

Znepokojivá návštěva pekla, ve kterém děti vyrůstají v rytmu neustálého bombardování a ve kterém je smrt - stejně jako východ slunce - nedílnou součástí každého dne. Dokument o lidech, kteří chtěli žít ve svobodné zemi, ale režim jim to nedovolil. Obraz chlapců oplakávajících mrtvé tělo svého bratra z hlavy jen tak nedostanu. Stejně jako závěr plný zoufalství a pocitu, že celá krvavá snaha o změnu byla naprosto zbytečná. "Her name means "the sky". Sky we love, sky we want. Without air forces. Without bombing. Sky with sun, with clouds. With birds..." (25.11.2020)

Zvažujem dať aj 5*. Sama môže byť na svojich rodičov hrdá! Je priam fascinujúce ba až neuveriteľné, ako sa ľudia v takých ťažkých podmienkach, keď im KAŽDÝ DEŇ IDE O ŽIVOT, dokážu úprimne tešiť z takých maličkostí ako je sneh či sladké kaki. Toto je film, dovolím si povedať dôležitý film, ktorý nepotrebuje ani filmové kulisy ani špeciálne efekty. Dokument snímaný a vyrozprávaný priamo z ruín rozbombardovaného mesta. Krv a slzy sú skutočné. Je to sila sledovať. Najsilnejší moment pre mňa bol oživovanie novorodenca, wow, stačilo, že by sa bol lekár menej snažil a človek by sa nenarodil. Vo filme je veľký počet mŕtvych, úplne ma dostalo to, s akou samozrejmosťou a akoby bez emócií si tá jedna žena prišla do nemocnice pre mŕtve dieťa, to som až nechápavo krútila hlavou! Bolo vidieť, že smrť je tam všade prítomná, aj zúfalstvo a strach, berie sa už akoby samozrejme a mala som pocit, že tá matka si ho niesla z nemocnice ako keby bolo len choré a nie mŕtve! Hrôza, samá hrôza!!! Vôbec, ale vôbec nesúhlasím s tým, čo tam bolo povedané, že chcieť odísť z takého miesta je sebecké. Ja si myslím, že je to rozumné a prirodzené. Som rada, že tejto milej rodinke sa podarilo dostať do Británie. Päť hviezdičiek nedávam len preto, že tam bolo až priveľa mätúcich skokov v čase hore a dole a na konci by som si bola priala viac informácií o tom, ako sa im podarilo dostať sa preč. Zaslúžené ocenenia a nielen Sama môže byť hrdá na svoju mamu, ale aj ona sama na seba a mimochodom, až ma prekvapila jej krása, veľmi pekná žena a šikovná filmárka. Bravo👍VRELO ODPORÚČAM. (09.11.2021)