Pre Samu (S38E08)

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. (24.10.2020)

Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu. (10.03.2021)

Výpovedná sila dokumentu je neodškriepiteľná. Už len preto lebo ideme na miesta a vidíme pocity obyvateľov jedného mesta, ktoré nám boli sprostredkované len cez média. Citlivý prístup Waad Al-Kateab, ktorá sníma svoju rodinu a priateľov a snaží sa podať svedectvo pre svoju dcérku Samu, má množstvo silných momentov. Najsilnejšie sú tie úsmevy ľudí, ktorý bojovali aj napriek výbuchom a smrti, ktorá ich obklopovala. Tie momenty šťastia boli pre mňa katarzné. Je neuveriteľné, že sa toto dialo a deje. Dá sa o tom písať asi veľa. Každopádne odporúčam. Dáva to možnosť pozerať sa na veci inak. Čo je pre niekoho, ako som ja, ktorého dianie vo svete až tak nezaujíma, dôležité. (12.07.2021)

Pro Samu je dechberoucí, emotivně zdrcující a vizuálně těžce stravitelný film plný intimních záběrů na pozadí zničující občanské války, v níž se veškerá lidskost vytrácí. Částečně ji nabývá alespoň zpětně v postprodukci díky osobní zpovědi matky překypující mateřskou láskou. Místy jde možná svou citovou náloží až moc za hranu, avšak o to víc je film ve svém poselství o důležitosti naděje a vzájemné pomoci významný. Více v ext. recenzi. (18.03.2020)

Denníky zo Sýrie na individuálnom príklade. Už len bola otázka, akým spôsobom to pojmeme. Tým politickým? Budeme poukazovať na jednu stranu, že je zlá tá druhá je spravodlivá? Niekedy sa mi to zdalo také jednostranné a to sa mohlo vynechať. Ale inak zobrazenie vojny ako takej sa podarilo a niekedy naozaj šokujúco. Niektoré zábery sú tu hrozné, ako je oživovanie novorodenca, na to treba žalúdok. Apropo utčenci, zaujímavé, že toto čo tu vidíme, zranené deti, ženy, matky, chlapci, to nejak nevidím v tej pochodujúcej horde, čo si prišla do Európy po sociálne dávky. V tej mase sú mladíci so smartfónmi v ruke. A skutočne trpiaci ostali doma. (18.05.2020)