Reklama

Reklama

The Twilight Zone

(seriál)
  • USA Twilight Zone
Mysteriózny / Sci-Fi / Horor / Thriller / Fantasy / Dráma
USA, (1959–1964), 74 h 32 min (Minutáž: 25–52 min)

Tvorcovia:

Rod Serling

Réžia:

John Brahm, Douglas Heyes, Buzz Kulik, Lamont Johnson, Richard L. Bare (viac)

Predloha:

Lucille Fletcher (rozhlasová hra), Richard Matheson (poviedka) (viac)

Hrajú:

Rod Serling (rozprávač), Robert McCord, Jay Overholts, James Turley, Vaughn Taylor, David Armstrong, Jack Klugman, Burgess Meredith, John Anderson (viac)
(ďalšie profesie)

Série(5) / Epizódy(156)

Obsahy(1)

Zóna soumraku je místo, které existuje v každém okamžiku, prostoru nebo mysli, ale vždy, když to nejméně očekáváte. Když se ocitnete v této oblasti neomezených možností, buďte opatrní, co říkáte nebo děláte. Správná rozhodnutí vám mohou pomoci najít cestu zpět, někdy s větším štěstím a bohatstvím. Špatná rozhodnutí často vedou k šílenství a smrti nebo věčnosti uvězněné v této dimenzi. Obyčejní lidé se ocitají v mimořádně ohromujících situacích, které se každý snaží pozoruhodným způsobem vyřešit. (Shr1nK)

(viac)

Recenzie používateľa Adam Bernau k tomuto seriálu (7)

The Twilight Zone (1959) 

Po šesti zhlédnutých epizodách tohoto byť televizního, filmově velmi kvalitního a působivého seriálu (některé epizody jsou vizuálně skvostné) lze konstatovat násl. (řazeno od nejbanálnějšího k nejdůležitějšímu): 1) Zdá se, že jestli vám vstupy vypravěče (jímž není nikdo menší než autor Serling) budou (stejně jako původně reklamnní předěly v půlce každé epizody) vadit, rušit vás a jeho řeči vám oslabovat a rozmělňovat filmovou "řeč" epizody (jako mně), nebo je naopak budete kvitovat, těšit se na ně a vnímat je jako prvek, který prožitek epizody podstatně posiluje (jako tvůrce titulků Mr.Apache), záleží na tom, jaká máte obecná divácká očekávání a zda jste žánrově poučeným fanouškem (jako Mr.Apache), nebo jen náhodným mimožánrovým divákem (jako já). Avšak i já musím uznat, že v některých epizodách oceníme vypravěčův vstup alespoň zpětně, kdy nám po jejím skončení teprve dojde, co vlastně naznačoval. A třeba ve Where is everybody je vypravěčský úvod velmi obecný, krátký a patřičný. 2) V pointě poloviny epizod (tj. tří ze šesti) je velmi silně obsažena americká vlastenecká ideologie (budoucí lety na měsíc hrdinných budoucích kosmonautů, prostý heroismus prvních kolonistů západních teritorií, "neamerický" totalitní stát), přičemž příslušné téma není v pointě jen nějak "implicite přítomno", nýbrž je velmi výslovně a s patřičnou uvědomělostí explikováno. 3) Nejenže takové pointy, ačkoli jsou vždy kvalitativně nižší než celý zbytek epizody, její celkové vyznění nenarušují, jsouce od zbytku více méně volně oddělitelny, nýbrž i v epizodách, jejichž pointy jsou těchto věcí prosty, tvoří pointy jakousi přidanou hodnotu, nový rozměr či zcela určitý a dosud netušený náhled na to, co se v příběho vlastně dělo, nicméně vyprávění samotné je zcela plnohodnotné i bez pointy, která mívá funkci výkladu předložené záhady (obě stránky - vyprávění na jedné, pointa na druhé straně, velmi silně např. v epizodě Stopař). 4) Důvodem, proč se epizody bez pointy vlastně obejdou, je pozoruhodný fakt, že ačkoli jsou předkládány coby polohorrorové záhady, obvykle ukazují nějakou konkrétní základní psychickou potřebu, resp. její deprivaci, případně vpád něčeho zcela určitého, nějakou tu základní potřebu narušujícího; přičemž nejde o psychologii, nýbrž začasté o předvedení některé ze základních existenciálních daností lidského pobytu. Jak tyto danosti, resp. potřeby, tak i je narušující prvky, jsou divákovi předloženy (resp. postavy jsou do patřičných situací vrženy) náhle, bazálně, vše je v nejlepším slova smyslu "primitivní", k čemuž přistupuje silná řeč estetického filmového obrazu a umně budovaného napětí, což ve výsledku vede k tomu, že divák prožívá uvědomění si příslušné danosti a její deprivace, filmová řeč otevírá jeho nitro pro jejich spontání rozjímání právě jako bazálních daností, jejichž spolehlivost je jen zdánlivě samozřejmá. Bez velkých keců asi tak: Je to vždycky nějaký člověk (případně víc lidí) s určitým fatálním problémem - lze to vnímat mysteriózně, psychologicky i existenciálně. To je myslím společné všem epizodám a skvělá je právě ta rozmanitost - co díl, to nějaké bazální "primitvní" téma.Vše řečené je přítomno už v úvodní epizodě Where is everybody, která tak předznamenává charakter a kvalitu seiálu, jenž otevírá. Čtyři hvězdy nebo pět, jiné hodnocení je nemožné. () (menej) (viac)

Where is Everybody? (1959) (S01E01) 

Sice už jsem zkušeností poučen, že co mi vnutí Mr.Apache, je vždycky mnohem lepší, než očekávám, ale přece jen jsem neočekával, že mě hned very first díl Zóny soumraku počastuje tak luxusní filmovou estetikou. Ta ostatně mocně podporuje divácké vstřebávání a rozjímání tématu této epizody, díky čemuž si divák průběžně uvědomuje pozoruhodnou věc, že opravdu nahlíží, jak vypadá být samojediným osamoceným člověkem, který nemůže vůbec nikoho najít (v tomto případě dokonce ani sám sebe). Současně v divákovi vzbuzovaná atmosféra přístrachu, jako by neživé, lidmi vytvořené věci byli zde součástí nějakého cílevědomě jednajícího organismu, základní téma vhodně rozvíjí. Pointa, ať už na vás působí (resp. nepůsobí) jakkoli, je od ostatku zcela oddělitelná a dojem z něj ani neposiluje, ani neruší. Silná estetická stránka není tím jediným, co "Where is Everybody?" pro celý seriál (psáno po zhlédnutí čtyř epizod) předznamenává, ale o těch dalších dvou věcech se snad zmíním v kometáři k celému seriálu. ()

The Lonely (1959) (S01E07) 

Při expozici a ještě při zápletce, vlastně po celou první půlku, to vypadá na dost slabou epizou, jakkoli i tentokrát jde o eminentní (a jak se ukáže na konci, velmi dobře situačně zasazené) téma. Hypertrofují zde jisté slabiny vícera dílů, totiž promluvy postav sestávající z patetických deklamací relevantních myšlenek a naivně umělá nastrojenost situace (oproti situacím přirozeným jako např. ve Stopařovi, nebo primitivně bazálním, do nichž jsou postavy bez jakéhokoli kontextu prostě vrženy, jako v Kde jsou všichni nebo v Pěti postavách). Také atmosféra nepůsobí tak mocně jako jinde. Ale už zcela poslední moment před půlícím předělem, moment docela hrůzný (repetice "My name is Alcia...") je dost silný na to, aby v divákovi vzbudil živou reflexi a očekávání věcí příštích. Dalším silným momentem, opačného ovšem vyznění, jsou robotovy slzy. A pak samozřejmě moment finální (v kteréžto scéně představitel hlavní postavy krásně hraje fyzicky jazykem), moment ponechávající diváka s předestřeným dilematem brutálně otevřeným. Pro nás dnes o to silněji, že tato sci-fi epizoda "verneovsky" předpovídá problematiku, jejíž prehistorie je v naší době již započata a od jejíž aktuálnosti nás možná dělí pouhá desetiletí. Situace, do níž je zasazena, je dost přitažená za vlasy, nicméně je eminentně relevantní, jak vystihuje název The Lonely. Slasher tady píše, že "zrovna tady by určitě bodla dvakrát taková stopáž". Souhlasím. ()

Time Enough at Last (1959) (S01E08) 

Z prvních osmi epizod už třetí, která je o naprosté bezlidské osamělosti. Což nevadí, je vidět, že se tato situace dá prožívat různě. Ostatně v každé epizodě je situace osamělce ustavena jinak. Oproti všem ostatním viděným epizodám je "Konečně dost času" tak o dvě třídy slabší, jeť v první půlce velmi přepálenou anekdotou, v druhé pak jen čekáním, kdy pan Bimes najde knihovnu, aby se splnil název. Serling ale překvapil, na samotný konec si schoval trumf, který z této epizody činí díl z nejhrůznějším závěrem vůbec a opět diváka vnutí do situace, která tu ještě nebyla. ()

Mirror Image (1960) (S01E21) 

Mirror Image, hra s opravdovým deštěm, pracuje stejně jako Lijavec s dimenzionální konfůzí toho, co se děje. Přiznání mm13, že je toto pro něj nejděsivější epizoda, není bez významu. V každém z nás rezonují jiné přízraky, resp. každý si nosí ty svoje. Dál SPOJLERY. Vysvětlení celé záhady, totiž invaze paralelálů, může být působivé, jistě by vydalo na dlouhý film, ale v tomto příběhu mi moc nekonvenuje, vyznívá poněkud banálně vzhledem k předešle naznačené nejednoznačné roztržitosti jsoucna, kdy se dohadujeme, zda jde o nějakou časovou smyčku, "zrcadlení", nebo i nějaký ten komplot dimenzí nebo sakra co. Bez ohledu na vysvětlení je osoba, která se v takové situaci ocitne, považována za nepříčetnou. Nejspíš půjde vždy o nějakou akutní duševní poruchu, přesto je dost tristní, že nejsme schopni člověka, kterému se toto děje, brát vážně. A brát vážně to, co se děje, byť i jen v jeho mysli. Kdyby se to odehrávalo ve středověku, tak kavalír, kterého potkala, by pravda mohl mít za to, že je "posedlá" (což je totéž, jako "nepříčetná" či "duševně chorá"), nicméně by neměl problém přijmout to, co se jí děje, jako děj skutečného světa a především by dle svého uvážení a naturelu mohl reagovat různě (bezohledně ji zneužít, ponechat osudu, doprovodit do kláštera, rytířsky se jí ujmout,...). Dnešní kavalír nakonec vidí jedinou možnost: zavolat na ni nějaké auto s houkačkou. Pocit trapnosti ze sebe sama, který v něm zůstane, je svědectvím. ()

Eye of the Beholder (1960) (S02E06) 

Je na pováženou, že úkol neprozradit pointu dovedl tvůrce k vytvoření tak esteticky vytříbeného a krásného dílka. Ono to tedy jenom tím nebude, vždyť vysoké estetické kvality má každý z dosud viděných dílů a o jisté estetické uvědomělosti v tomto případě svědčí i obrazovou atmosféru posilujuící nevtíravý jemný hudební podkres. Zvláštní, přebytečnou a o své době svědčící komponentou je motiv totalitního státu, který je v závěru ve spojení s motem "v oku pozorovatele" přetaven v "nenápadnou" politickou propagandu, i když současně výslovně relativizovanou. V této souvislosti je povážlivé, co vidíme v závěru (a hlavně, co nám to připomíná), ale to bych spojleroval a Mr.Apache by mi už žádný další díl neposlal. Onen motiv totalitního státu má (kromě spojitosti s tématem epizody, kteroužto spojitost ale vnímám na rozdíl od tvůrců jako velmi slabou) dvě pozoruhodné konotace: Předně násobí i bez toho silnou atmosférickou estetiku snímku a krom toho: Taky vás zaujalo, že z okna nemocnice je výhled na sídliště jakoby přenesené z naší socialistické vlasti? ()

Kick the Can (1962) (S03E21) 

Závěrečné slzy odpírajícího kolegy, zoufalství takříkajíc tváří v tvář zázraku, jsou jedinou věcí, která dává této epizodě právo na život. Totiž ještě i s tím související věc, že vpád zázračna (skutečný či iluzorní) nakonec není sám pointou, nýbrž toliko podkladem pro pointu. Proto je asi dobře, že jako hlavní postava je od začátku do konce prezentován někdo jiný. Serling se tak i tentokrát projevuje jako skutečný mistr pointy, i když celá povídka za moc nestojí. Škoda, že je onen moment skoro hned hloupě přerušen finálním zášlehem zcela přebytečného motivu "autorita pečovatelské instituce". ()

Súvisiace novinky

Huliči, DiCaprio a Nottingham

Huliči, DiCaprio a Nottingham

29.07.2008

V dnešní vydatnější novinkové náloži potřetí zahulíme a uvidíme, co připravuje Leonardo DiCaprio a jak to vlastně vypadá se Scottovým Nottinghamem. Jednička stála 9 milionů a vydělala 23, dvojka si… (viac)

Reklama

Reklama