Báječná léta pod psa

Pravděpodobně nejlepší Viewegh, který se mi svými trapnými pokusy z poslední doby celkem zhnusil. Film stojí hlavně na hercích, kteří jsou od Ondřeje Vetchého a Libuši Šafránkovou počínaje, až po Vladimíra Javorského konče, skvělí. Hlavně Javorský se komunistickou na "bestii" přesně hodí. Nevím jestli to takhle nějak tenkrát opravdu bylo, to jsem nezažil, ale myslím, že daleko od pravdy není :)....... (12.09.2007)

Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. (20.10.2007)

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

K tomuto filmu mám velmi zvláštní vztah. Jako dítě jsem ho viděl několikrát a docela se mi líbil, i když jsem pár věcí v tom filmu nepobíral, což bylo zapříčiněno mým nízkým věkem, kdy jsem neměl povědomí o životě v socialismu. Ale hrozně mě tehdy bavila dějová linie kolem přemoudřelého chlapce Kvida. Teprve až nyní, kdy jsem tento film viděl poprvé po nějakých 12 letech, kdy už jsem dospělý, jsem naplno pochopil některé pasáže z filmu, jejichž význam mi v dětském věku unikal, díky čemuž mi konečně tenhle film začal dávat smysl. A musím konstatovat, že se jedná o zajímavý film, který má své nepopiratelné kouzlo a který s tragikomickým nádechem popisuje život a dospívání v době, která zajisté nebyla pro mnoho lidí procházkou růžoivou zahradou. Oceňuji několik zajímavých pasáží z filmu, které mě dokázaly pobavit, jako například vylepování inzerátů o ztrátě andulek v době vpádu sovětských vojsk nebo paranoidní stavy Ondřeje Vetchého. Filmu navíc kromě zajímavého děje pomáhají i výrazné herecké výkony, díky kterým film ještě více vynikl. Tenhle film zkrátka není vůbec špatný, naopak já ho vnímám jako film nadprůměrný a uděluji mu po zásluze čtyři hvězdy. (26.03.2012)

Aj opakované zhliadnutie Báječných let ma utvrdilo v názore, že ide o veľmi nevydarený film. Nepoznám Vieweghovu predlohu a tak nedokážem určiť, či už v nej bolo zarobené na výsledok. A aj keď mám golfistu medzi obľúbencami a jeho komentáre čítam rád, jeho prehlásenie "Takhle nějak to bylo" v spojitosti s týmto filmom považujem za omyl. "Takhle nějak by se to těm, co to nezažili, mělo ukazovat, aby nepátrali po tom, jak to doopravdy bylo" by presnejšie vyjadrovalo obľúbené prepisovanie dejín. V prípade dávnominulých mi to až tak neprekáža, história nie je mojou parketou, ale na účelovú dezinterpretáciu udalostí roku 1968 a nasledujúcich som precitlivený. Na začiatku som mal niečo po dvadsiatke, na konci niečo po štyridsiatke, takže som okolitý svet vnímal už bez ilúzií a ešte bez demencie. Nikto mi preto nemôže vyčítať, že mi je zo Šakalích let, Rebelov, Pelíškov a Báječných let mierne blivno. Okrem toho v zmienených filmoch výborne hrali Dejdar, sestry Norrisové, Kodet a kol. a tu som bol svedkom iba zúfalých výkonov Vetchého (futbal) a Javorského. (26.03.2011)