Jibaro (S03E09)

Velmi nemastný a neslaný závěrečný díl o hamižnosti a krvavé ceně, kterou je člověk ochotný za zlato zaplatit. Na zpracování určitě oceňuji obrovskou odvahu a originalitu, nicméně mě roztřepaná kamera neskutečně srala a o zvuku ani nemluvím. Působilo to rušivě a místy až otravně. Byl jsem docela vděčný za krátkou stopáž. Zvolenou technickou stránku bych v delší stopáži duševně nedal. Nejeden epileptik by se u toho utřepal a udávil k smrti. Své fanoušky si to však asi najde. [64 %] (17.06.2022)

Za mňa jeden z naj dielov série a moje osobné Vol. 3 zjavenie - ten jeden diel, čo zanechá najvýraznejší dojem. Krutý, dojemný, mystický, poetický, originálny, rozprávkový, realistický, krásne animovaný - zmenu od klasických námetov a štýlov v poslednej epizóde vítam a oceňujem. Jibaro je spracovaním niečo nečakané a nové. Najlepšie zakončenie Volume 3, aké som si mohla želať. (04.06.2022)

Legenda o hluchém rytíři a siréně je mnohem méně prvoplánová, než se na první pohled může zdát (doopravdy podle mě nejde o kritiku kolonialismu - na to je siréna moc predátorem). Ale především její zpracování bere dech - audiovizuální orgie s choreografií z moderního baletu, a přitom takováhle myticko-rytířská balada? Za mě dobrý. (03.04.2023)

Love, Death & Robots prozatím končí epizodou, která bude nejspíš budit ty nejrozporuplnější emoce, já se naštěstí můžu stavět na tu stranu barikády, která nebude hanit a nadávat, ale spíše chválit. Kdybych do teď neviděl nic podobně netradičního, asi bych kroutil hlavou, takhle jsem ale dokázal ocenit nejen stylizaci, ale hlavně finální soundtrack! (31.10.2022)

Jsem zmatený... Nevím, jestli se mi tento díl líbil, jestli se mi hnusil, či jestli se mi všechno jenom nezdálo v nějakém pokřiveném, omamném snu způsobeného nehumánním vedrem. Všechny vtípečky a srandičky stranou, vážně nevím, co si mám myslet. Vždy, když mě napadne aspekt, který mi dělal dobře na bubáka, objevuje se v jeho provedení tah, který mě vytrhnul z rauše. Vizuál byl perfektní a radost pohledět ve většině částí, dokud na scénu nepřijde střih jak od epileptického editora, sám si nejsem jistý, zda jsem v průběhu sledování nezkolaboval a nedostal se do kómatu při pádu ze židle, mnoho věcí by to však vysvětlovalo. Zvuk zde hraje velkou roli a stejně jako všechno ostatní v tomto dílu a stejně jako výstava postmoderního pseudoumění korejského malíře, fotografa i řezníka s nevyslovitelným jménem je to rozporuplné a místy možná i znepokojivé. Některé části jsou skvělé, některé jsou strašné, na některé raději úplně zapomenete. Ve výsledku víte, jaká byla celková myšlenka, a víte, o co se pokoušeli tvůrci, ale stejně jako v případě našeho postmoderního korejského pseudoumělce lomeno řezníka je výsledek rozporuplný, zvláštní, místy morbidní a znepokojivý. Sám však oceňuji pokus o experiment a snahu o něco nového, proto také Love, Death & Robots sleduji, chci vidět experimenty, chci vidět něco nového... Tyto vlastnosti pro mě tento díl zachraňují (Ve výsledku proto uděluji 4 postmoderní obrazy z 5, které ještě v Koreji nezakázali) (21.06.2022)