Po životě - Série 2

Výraznej propad. Pár dobrých džouků, ale taky úplně nepochopitelných scén beze smyslu a bez pointy. Hlavně se ale cítím být Rickym Gervaisem psychicky vydírán. Jestli si to má Tony nakonec hodit, tak ať už to konečně udělá. Ale tady ty tanečky se přece nepotáhnou napříč třemi a více sériemi..? Nevím, kolik jich ještě chystají, ale já po třetí rozhodně končím. Leda by se stal hlavním hrdinou psychoterapeut. Ale Tony se mi přejed. (22.07.2020)

Gervais je nejsilnější, když se utápí v žalu. A jakkoli to jeho postavě nepřeju, poslední dvě epky jsou proti těm prvním čtyřem jak máslo a margarín. Některý gagy tu opět hladí genialitu po vlasech. Některý si dávaj repete až moc často. A pak jsou tu ještě gagy s psychiatrem, který se snaží zdolat šestitisícovku v antivtipu. (13.07.2020)

Ricky zažívá v 2. sérii větší progress a zároveň využije svých zkušeností a pomůže změnit lidem kolem sebe své životy. Noviny perfektně odráží dění ve světě a 8 y.o. holčička je skvělá scénka. Gervais je na tohle génius. Příliš se na mě opakuje to, kdy v dialogu během 10s Ricky spustí nekonečné vyprávění o Lise, ale série se odehrává to v krátkém časovém úseku, takže se to dá pochopit. (26.04.2020)

V druhé sérii už není Ricky tak depresivní, sice mu pořád hrozně chybí jeho žena, ale už si váží obyčejného života a uvědomuje si, že se vlastně má dobře a hodně lidí je na tom o dost hůř a mají větší chuť žít než on. Osobně by mě zajímalo z jakého bulváru těží ty bizáry těch článků do novin, to skoro vypadá na úchylku, že tohle sbírá pro inspiraci. A co pro mě zůstává úplnou záhadou, jak si člověk, co píše pro bezplatný lokální noviny mohl dovolit krásnej barák a ještě živit tatínka v singl pokoji v pěkným důchodáku....  To je uplně mimo realitu dnešních dní. (25.01.2023)

Tenhle seriál je zvláštní meditace nad životem a vztahy v něm. Potkáváte lidi, někteří s vámi poplují déle, jiní kratší dobu. Je to hodně o tom, co nabízíte, jako na každém trhu. I když v první sérii končí Tony s pozitivnějším náhledem na život, nemá vyhráno. S některými ránami se plahočíme až do hrobu a je to jen o tom, jak se s tím naučíme žít, ne, že by se to zlehčilo, či zlepšilo. Myslím, že to byl Keanu, kdo řekl "Grief changes shapes, but it never ends. (...) yep, byl to on, tuhle část už jsem ale dohledal: People have a misconception that you can deal with it and say, 'It's gone, and I'm better.' They're wrong.” Souhlasím. Na to, jak minimalistické, velmi silné, a obdobně jako včera, Burrův Immoral Compass, s taky velmi trefným závěrem, kde se emoce mísí, ale nemůžete se tomu nesmát. (22.02.2023)