Po životě

// Melancholický trip do života člověka, který někoho ztratil, a má problém se s tím vyrovnat. V podstatě je to téma tak silný a běžný zároveň, že se s tím člověk dokáže ztotožnit i přes to, že hlavní roli hraje protiva Gervais. Nevim, jestli je to lepší než terapie, určitě to ale bude zábavnější, zhruba srovnatelně dlouhý, a podobně tak smutný v několika částech. Velkej bonus za psa. What would we do without them? :) P. S. skvělej soundtrack! (07.09.2019)

(Viděny všechny díly) „Proč jsi tak sarkastický?“ - „Protože pak nemám potřebu zabíjet lidi, včetně sebe.“ Tony je osina v zadku, brutálně upřímná a odporná k okolí. Důvod? Tu, kvůli které rád žil, už ztratil, takže trpí a dává to sežrat ostatním. Díky své „superschopnosti“ si totiž dělá, co chce. Dochází k „empatickému“ psychologovi, šikanuje pošťáka, navštěvuje otce, co „netuší“, má zvláštní úkoly pro prosti…sexuální pracovnici (!), štve kolegy, pohrdá svou prací (vede hraní na flétny společně s pudingy), drogy mu „dealuje“ bezdomovec, chodí venčit psa a pouští si vzkazy zesnulé ženy. První řada funguje takřka dokonale, druhá už je o něco slabší, u třetí jde cítit, že se Tony a ostatní loučí (ku prospěchu seriálu, další natahování by už bylo moc). Humorné situace si seriál ponechal, jen přibylo těch vážnějších a sentimentu. Celkově to vidím na ještě slabších 5*. „Co byste poradila ostatním, aby měli tak dlouhý život?“ - „Nechtějte to! Je to na hovno. Bolí už jen být naživu. Můj typický měsíc? První týden mám sračku. A další tři týdny? Nevyseru se vůbec!“ (08.09.2019)

Svetonázor Rickyho Gervaisa je všeobecne známy, no tuto sa mu ho podarilo prepašovať do seriálovej tvorby, keď sa skryl za postavu čerstvého vdovca, ktorému jeho nepríjemné životné pravdy okolie vzhľadom na jeho stratu toleruje. Absurdný humor sa tu nájde, ale vo svojej podstate to je vážny, ergo smutný seriál. Jednotlivé epizódy sú repetitívne, ba až schematické a v tom spočíva čaro celého seriálu. Vďaka opakujúcemu sa motívu môže sledovať vývoj hlavnej postavy, no aj tých vedľajších. Záverečná tretia séria bola poznamenaná tým, že sa Rickymu na to dve predstaviteľky sympatických vedľajších postáv vysrali. Záver zostal otvorený. (13.01.2023)

Ricky Gervais ví, jak vás rozesmát a ošklivě rozplakat, někdy obojí zároveň. Asi nejlepší seriál o truchlení, co jsem kdy viděla. Mluví přímo k temné, smutné a naštvané části v nás všech. Také nám ale ukazuje, že všichni jsou krásní. Občas to až láme srdce se na to koukat. Jsou tam vtipné scény, ale často je to smích přes bolest v očích. Série je krásně natočená, obsazení je fantastické a každá postava pomalu odhaluje, kdo je v Tonyho očích, až po to, kým skutečně je. Až by člověk chtěl, aby to nikdy neskončilo. Krása. (18.03.2023)

Celý seriál mi přijde jako seskupení jednotlivých scén daných dohromady. Ale skvělých scén a Tonymu bohužel velmi rozumím. Zemřela mu milovaná žena a jediný přítel v jednom, nemá smysl tu dále být a na ničem už příliš nezáleží. Jen na psovi, který mu zůstal. Z videí, které mu žena už s vědomím své smrti, zanechala, můžeme vidět, jak skvělý a laskavý člověk to byl a jak velká je jeho ztráta. A tak Tony dál tak nějak proplouvá životem, se smrtí ženy se vyrovnává po svém, čímž štve všechny kolem sebe. Docela hodně slýchávám názory, že druhá série zklamala, protože se seriál začal snažit prodávat moudra typu 'stále je tu pro co žít, i když už dávno máme pocit, že tomu tak není'. Moc tyto názory ale nechápu. Stejně tak jako v realitě, se lidé kolem nás ne zrovna moc rádi dívají na to, jak někdo koho mají rádi, vede mrzutý život se silnými sebevražednými sklony. To je přeci jasné, že se takového jedince budou všichni snažit přesvědčit o tom, jak krásný život vlastně je a zvracet na něj své inspirativní citáty. Ale tak to prostě je. Taková je realita. Ricky Gervais vlastně natočil dílo, které je něco jako sledovat reálné záběry ze života na obrazovce. A to je na tom to nejlepší. Kdyby totiž Ricky Gervais natočil seroš o tom, jak vám někdo při sebevraždě drží palce a přeje vám brzkou smrt, to by byla tak trošku fantas magorie. Každopádně se mi ale s tímto zpracováním trefil přímo do noty. Já osobně bych klidně brala, aby seriál nebyl natočen až tak 'novodobou' kamerou a všechno se třeba namísto nynějška odehrávalo v 80. nebo 90. letech, ale za celkovou kvalitu seriálu tuhle jedinou nemilost dokážu odpustit. Hlavně co je mi hodně sympatické a co mě moc těší je, jak krásně a čistě je tu znázorněna láska jako taková. Člověk je na obrazovkách zvyklý na falešný typ lásky, takový ten instinktivni. Ale láska člověka k druhému jako je právě ta Tonyho ke své zesnulé manželce Lise, není na plátnech moc častá a hlavně ne moc pravděpodobná. Já Tonymu ale naprosto rozumím a mám to s láskou uplně stejně. Smrtí láska totiž nekončí, naopak se ješté více prohlubuje a vám nezbývá nic jiného, než se bez své lásky naučit žít život tak trpký, jaký bez ní opravdu je. - "I'd rather be nowhere with her than somewhere without her." (03.06.2020)