Po životě - Série 3

Něco, co jde zakončit normálně a bez patosu se nevidí každý den. 'After Life' se ve finální sérii loučí s až transcedentálním koncem, a jak jinak, nezměrně sympatickým náhledem na život. Gervais dal dohromady neskutečně vibe minisérii o ztrátě a přijetí. Zvláštní zkušenost, kterou jsem ale nemohl trefit ve víc správný čas a zároveň to celé dát během jednoho týdne. (26.02.2023)

Pokud se Vám líbily předchozí dvě série, což je předpoklad, abyste si pustili i třetí, tak budete spokojeni. Není v ní totiž nic zásadně nového. Hlavní postava se opět utápí v depresi, v okolí všudypřítomný covid, pár nových postav, které jsou opět fajn, a jakýs takýs zakončení celého seriálu, které v podstatě jde proti zdi s ničím, což je vlastně škoda, ale dá se to přežít. Humor seriálu a atmosféra anglického maloměsta, které jsou největší devizou seriálu, jsou tu pořád na úrovni, takže to seriálu rádi odpustíte. Čtvrtou sérii bych nicméně klidně uvítal. (25.01.2022)

Depresivní Tony se potřetí vrátil na místo činu, a přes mé velké obavy se mu i tento pokus poměrně vydařil. Druhá sezóna mě připravila na značné úbytky v oblasti humoru (proto ty obavy), ale přestože třetí řada ani náhodou nedosáhla kvalit té první, nemám důvod pro to, abych ji nějak ošklivě ztrhal. K mému vlastnímu překvapení jsem se v závěru dokázal naladit i na ty vážnější tóny a vcelku jsem si to užil. / Poučení: Jo, jo, život je pořád svině. (24.01.2023)

Že u Rickyho místama brečim smíchy, to tak nějak očekávám. Ale že se mi nepodaří zamáčknout slzu dojetím a rozechvěje se mi hlas, to jsem i navzdory předchozím sériím zas tak úplně nečekal. Ne že bych neměl city a seriály neuměl prožívat, ale obvykle se mi daří udržovat si určitej odstup. Pro mě jedna z nejvtipnějších záležitostí posledních let a zároveň nejtklivější věc od finále Klonových válek (ano, je to divný srovnání, ale to bylo skutečně naposled, kdy mě fiktivní dílo rozplakalo). (24.01.2022)

První série rozjela skvělou černohumornou komedii o truchlení, uzavřenosti, životní vyprázdněnosti a snaze se postavit zpět na vlastní nohy a něco znamenat. Druhá série na to sice hůř, ale pořád stále dobře navázala a udržela se v kolejích zlého humoru, který je pro Rickyho tak typický. Třetí a závěrečná série je však dno, na které jsem myslel, že se Ricky se svým projektem nikdy nedostane. Z dříve drsného, nekompromisního a schválně trapného humoru tu zůstala jen ta trapnost, avšak ne ta vtipná trapnost, ale ta trapnost, která člověka užírá k smrti tou neskutečnou pokleslostí rádoby vtipných momentů. I scénáristicky se Ricky dostal do velmi slepé uličky. Dějová linie, která má uzavřít celý seriál tu přešlapuje na místě, hlavní hrdina působí jako kdyby na něj události předchozí série neměly žádný vliv, takže dělá neustále to stejné, kouká na videa své ženy z dob, kdy byli všichni šťastní a naživu, párkrát se pousměje, občas ukápne slzu a… to je vše. Ostatní postavy také zabředly do bažiny průměru, karikaturní figurky to jsou stále, ale jejich příběhové oblouky plné výše zmíněného trapného humoru buď nikam nevedou a když náhodou ano, tak buď nekončí, nebo skončí scenáristicky nejvíce jednoduchou alternativou, která se zrovna nabízela. Smutné zklamání a ještě smutnější konec něčeho, co mělo na začátku všechno a z čeho nezbylo skoro nic. (20.01.2022)