Sbohem, má konkubíno

Krátce řečeno: Tygr a drak bez kung-fu. Obšírněji řečeno: Nevyčerpatelný roh hojnosti božské kozy Amalthey vydal epos s nepřebernými scénami intertextuálními (které kladou nárok na znalost kulturního zázemí Číny) i soběstačnými (které tento nárok nekladou). Stylistická poznámka: U obrazu pracuje film obecně tak, že Vám nejprve ukáže dívající se postavu, a poté objekt, který postava sleduje. U zvuku je tomu obráceně, princip je založen na přechodu od zdroje zvuku k naslouchajícímu. V Sbohem, má konkubíno je řada zacyklených dvou-záběrů, kde je výše uvedené spojeno: 1. záběr - postava kamsi hledí a vyluzuje zvuky, nejčastěji jde o herce Opery a 2. záběr - sledovaný předmět je ve skutečnosti divák, který zároveň naslouchá a rovněž na cosi hledí, konrétně na herce, čímž se vracíme zpět k prvnímu záběru. Zvuk tudíž napomáhá k tomu, abychom se odtrhli od zdroje (herec) k naslouchajícímu (divák), a tím pádem si film vytváří motivaci k tomu, aby sledoval i nezáživné a „zbytečné" publikum. (11.11.2008)

Z meho pohledu jednoznacne zklamani, mozna za to muze zdejsi totalne premrstene hodnoceni, diky kteremu clovek ocekava buhvijaky masterpiece a dostane se mu neceho viditelne pod urovni filmu reziserova kolegy Yimou Zhanga. Kaige Chen tak temer 3 hodiny vyplytval na analyze dvojice tezce nesympatickych hercu cinske opery. Nazorny priklad toho, ze jakmile jde o divadelni sferu, je temer zaruceno, ze ti lide jsou mentalne labilni extravagantni pritepleni klauni. Nejsympatictejsi postavou snimku tak zustava zdejsi stetka Gong Li, ale i ta jede pod hranici sveho standardu. Narozdil od jejich trademark filmu se Zhangem, ktery si ji hyckal, zde neni stred deni ve kterem muze zarit, ale je k ni pristupovano jako k bezne herecce, jedne z mnoha. Snaha o vytvoreni neceho epickeho ala "To Live" od Yimou Zhanga zorbazujici situaci v Cine afektovane zmenami rezimu je ocividna, zustava ale jen u te snahy. Prestoze to ma sve momenty, je to spise prumerny kus. 5/10 (20.01.2010)

Chen prekonáva samého seba. Farewell My Concubine je rozvetvenou a komplexnou historickou freskou vnímanou očami dvojice javiskových bratov. Leslie Cheung v ďalšej nezabudnuteľnej úlohe. Spolu s Fengyi Zhangom a Gong Li sú sprievodcami najvýznamnejšími historickými udalosťami 20. storočia. Atraktívnosť a romantizujúca predstava o Číne je tu podriadená politickým machináciám. Postavy sa menia, strach ich mení a ich snaha byť šťastnými závisí od vôle iných, mocnejších ľudí. Láska medzi dvoma hercami a jednou ženou. Láska k opere. Túžba po nesmrteľnosti je tu podaná veľmi citlivo. Chen sa nesnaží o vytvorenie puta medzi divákom a postavami. Ukazuje nám malosť života a malichernosť veľkých túžob. Kamera, hudba, kostýmy, výprava a herci bezchybný. Jedná sa o naozaj pozoruhodné dielo, ktoré aj napriek svojej dĺžke nenudí a vysvetľuje bez násilnosti a bez predchádzajúcej znalosti kontextu Činskú históriu veľmi jednoduchým spôsobom. Obrazová báseň a finále patrí k jedným z najsilnejších aké som za poslednú dobu videl. Už viem o čom Xingjian Gao v Biblií osamelého človeka písal. (29.11.2015)

Velmi intenzívní snímek, u kterého by vás nenapadlo, že bude jedním z nejlepších propojení osobního, lidského dramatu, spolu s dramatem společenským. Ale právě to se od něj dočkáte, a k tomu ještě máte navíc velmi silné scény, které jsou schopny se vám nadlouho vrýt do paměti. Snímek, který vás nenechá vydechnout. (02.03.2016)

(KDV) Páté generaci filmařů bývá často vytýkáno, že Čínu ukazují vášnivou a krutou, tj. takovou, jakou si ji představují na Západě. Mezinárodně ceněný film SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO, ve kterém je zmapován politický a kulturní vývoj Číny za víc jak půl století (1920 – 1977), se k takové kritice přímo nabízí. Výtky ohledně exploatování hereckého prostředí a hybných dějinných událostí sice jsou nasnadě, ale opomíjelo by se tím, že všechna divadelní – až operetní – opulentnost je promyšlena propojena s tématem, které je věrné zásadám Páté generace – kritickému pohledu na čínské tradice. Pekingská opera není vylíčena jenom jako místo tvrdé dřiny, kde budoucí herce „trénují“ nebezpeční násilníci, ale zároveň je ztvárňování ženských postav mužskými herci spojeno (implicitně i explicitně) s homosexualitou. Rozpad tradičních čínských hodnot vede ke krizi identity, která má zdrcující následky. Nabízí se tak SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO chápat jako queer film, který přepracovává historii queer prizmatem. Nepřekvapí tak, že Jackie Chan, ačkoliv sám herec s výchovou v Pekingské opeře, odmítnul hlavní roli z důvodu možného narušení svého chlapského image. (18.05.2011)