Divadlo Raye Bradburyho

Ti, kdo by od zfilmovaných Bradburyho povídek čekali nejlepší herce [*], významné režiséry a úžasné triky, si mohou rovnou odečíst jednu hvězdičku. Nic z toho se totiž v tomhle "divadle" nekoná. Ale pokud Bradburymu rozumíte, budete při sledování většiny epizod i tak velice spokojeni. Ty věci totiž na obrazovce fungují překvapivě dobře. Na druhou stranu: zas až tak velké překvapení by to být nemělo. Zvláště když zjistíte, že do scénáře přepisoval své povídky sám Velký Ray. A ten má přece na kontě i scénář k Bílé velrybě. U některých kousků jakoby mistr využil jedinečné šance napsat je podruhé, a při té příležitosti je vybrousit až k dokonalosti. Nechybí snad žádný z jeho povídkových majstrštyků. A jen málokterý z nich dopadl hůř než původní literární předloha. Nostalgik Ray nás opět zavede do časů svého mládí, kdy mu každá zajímavá příhoda posloužila jako námět na povídku, nebo do dětství, kdy se za každým koutem skrývalo podivné dobrodružství. Vezme nás na jiné planety i do stroje času. Znovu (a nejednou) navštívíme typické Bradburyho světy, známé z Marťanské kroniky nebo 451° Fahrenheita. Světy, kde jsou zakázány knihy, kde byznys vítězí nad přátelstvím a technika nad člověkem. A kde se vždy najde nějaký blázen nebo hrdina, který vystoupí z řady jen proto, aby byl vzápětí rozdrcen systémem, zrazen vlastní manželkou nebo ušlapán tupou spokojenou masou. A hlavně, aby si spolu s divákem řekl to své: Stálo to za to. [* Poznámka: Slavní herci si v seriálu zahráli hlavně v první sérii, která u nás ale nikdy neběžela. Louise Fletcher nebo John Saxon byli v pozdějších dílech spíš výjimkou potvrzující pravidlo.] (02.04.2006)

Lunapark a tři postavy, tvořící podivný trojúhelník: Osmdesátkově krásná kolotočářka, slizký majitel zrcadlové síně a trpasličí spisovatel bizarních detektivek, pan Hora. Temné, smutné, pohlcující. Epizodu u nás poprvé vysílala Nova na jaře roku 1994 pod názvem "Trpaslík". (05.10.2018)

Spisovatel (Bradburyho alter ego) se vrací do krajiny svého mladí a tam navštíví jezero, u něhož jako kluk potkal první lásku. Poněkud toporní herci v hlavních rolích a občas i způsob, jakým je epizoda natočena, evokují kýč; pod lesklou hladinou však číhá mysteriózně-nostalgický Bradbury v nejlepší formě. Epizodu uvedla Nova na jaře 1994 pod názvem "Jezero". (05.10.2018)

Po dvou záhadně zmizelých expedicích dorazí na rudou planetu ta třetí, aby dospěla k šokujícímu poznání, že Mars je vlastně pozemské nebe. A nebo je to všechno jinak? Zpočátku ryzí sci-fi se mění v dojemnou pohádku a končí jako ten nejvýživnější temný horror. Coby "Mars je nebe" běžela tahle pecka v Železného TV poprvé na jaře čtyřiadevadesát. (05.10.2018)

Z do té doby řádného a úspěšného občana se stane šílený anarchista poté, co si uvědomí, že už dál nechce snášet diktát moderního světa s jeho všudypřítomnými mobily, čipy, kamerami a neústálou kontrolou na každém kroku. Zlom v jeho životě nastane v okamžiku, kdy si objedná čokoládový koktejl. A jak svět už možná brzy zjistí, od správného použití čokoládového koktejlu může být jen krůček k tomu, abyste šli a pořídili si svou zbraň. V této epizodě, vysílané u nás prvně na "vaší naší televizi" pod názvem "Vrah" (jaro 1994), jsou mj. k vidění také záběry z filmu Bad Taste Petera Jacksona. (05.10.2018)

Dva neodolatelní staříci zabíjejí nudu v penzi hrou na detektivy, přičemž zjistí, že 92 stupňů Fahrenheita je přesně ta správná temparatura pro vraždu. Jejich setkání s potenciální obětí - hraje ji skvělá Eileen Brennan, která se o pár let později mihla také v Příbězích ze záhrobí (konkrétně ve vynikající epizodě Till Death Do We Part) - se však poněkud zvrhne. "To je ale vražedné horko, pane Shaw." Tento díl u nás poprvé běžel na Nově v roce 1994 pod názvem "Stigma žáru". (05.10.2018)

V předloze se svět Marťanské kroniky potkává se světem 451° Fahrenheita v asi nejgeniálnější parafrázi na dílo jiného autora, jakou jsem kdy četl. Tato její televizní podoba pak povídce ostudu rozhodně nedělá. Někteří šťouralové sice podotýkají, že příběhy o pomstě nejsou zrovna povznášející a morálně nezávadné, ale řekněte mi, kdo z vás si nikdy nechtěl pořádně potýrat svého cenzora? "Když zacinkáte rolničkami a řeknete ,pro lásku boží, Montresore', možná vás pustím." Cililink... Takhle se na ně musí! Krom toho, tady v podstatě nejde o žádnou obyčejnou osobní pomstu. Hrdina zde trestá zlořád prvního stupně jednoznačně z důvodu vyššího principu mravního. (Prvně viděno na Nově v devadesátém čtvrtém.) (05.10.2018)

Rodina tráví dlouhá léta na kolonizovaném, ale (zde z nevysvětlených důvodů) zcela opuštěném Marsu, čekáním na záchranu ze Země. Jednoho dne konečně přistane loď s pozemšťany. Ti však záhy zjistí, že s onou rodinou je cosi v nepořádku. Předlohou k této epizodě, u nás odvysílané na jaře '94 Novou pod názvem "Dlouhá léta", byl jeden z příběhů Marťanské kroniky. (05.10.2018)