Cesta do neznáma

Svého času byl nejspíš tento seriál kult, já mám to neštěstí ho vidět až nyní po 11 letech od data jeho vzniku a přijde mi samozřejmě trochu staromódní. Ale to není ten hlavní problém zahrnutý v mém hodnocení (mám v oblibě plno mnohem starších seriálů), spíš mi v tomto dílku chybí propracovanější systém, nějaká ta koncepce a hlavně nadčasovost. Po shlédnutí pár dílů jsem zabředla do rutiny opakovaných klouzání a rádoby zvratů, pravdou sice je, že onen stereotyp je částečně kompenzován střídáním žánrů jednotlivých dílů. Nicméně v celku ten seriál nešlape a rychle ztrácí dech. Ale i tak je to příjemná ranní oddychovka před odchodem do práce... (28.02.2007)

Jsem z tohohle serialu zmatena. Chvílemi mi přijde hodně stereotypní, děj se v dílech hodně opakuje (přijedou, přidají se k nějaké revoltující skupině, všechno jim tam vyřeší a tak tak odjedou), občas takové nemastné romantické či emoční scény, ale asi ti herci to nějak zachraňují. Jsou všichni hrozně sympatičtí a takoví "normální" a co se mi líbí je, že často se řeší různá sociální či obecně problematická témata, kritika různých režimů, diskriminace kohokoliv od kohokoliv... je to prostě příjemné na dívání, ale rozhodně to není seriál, abyste se na něj dívali celý den, protože se to fakt hodně opakuje. Ale hlavně se mi i líbí, že tam není takováta uspěchanost a akčnost apod. (nevím jak to nazvat), která je často v dnešních, především amerických seriálech. Prostě z toho čpí ta 90. léta, což mám ráda:) (18.01.2012)

Tak to se jednou sešel režisér a scénárista, dali dva tři jointy a vymysleli sem tam debilní historku, sem tam trapnou historku, sem tam nudnou historku - úplně o ničem a nebo historku zábavnou - jakž takž vtipnou. K tomu pozvali na panáka producenta a ten jim dohodil: John Rhys-Daviese - velmi dobře hraje, ztvárňuje sympatickou roli a díky němu to za něco stojí. Jerry O'Connella - rachitického mladíčka, v roli génia, který všechny zmlátí a přechytračí a mně připadá s přibývajícími díly více a více protivný, uhlazený až úlisný a až na pěst, jak je dokonalý. Cleavanta Derrickse - v roli blboučkého, ale sympatického a dobře hláškujícího zpěváka, který by bez svého hlasu byl úplné hovno, ale pobavit v seriálu umí, to ano. A Sabrinu Lloyd - která vypadá max. na 18 a čím dále, tím více se mi protivý a přestává líbit - a to jak chováním, tak i vzhledem. Čili ve výsledku poctivé, místy trochu unylé 3 *. P.S. Nevěřím ve multidimenzionální vesmír. (použito i ve snímku "The One, 2001", což byla pěkná hovadina). Vesmír je podle mě velmi různorodý, nepředstavitelně obrovský a hlavně lineární (s danými souřadnicemi se dostaneme vždy někam, něco jako z bodu A do bodu B) a nekoherentní (lokace sobě blízké mohou být naprosto odlišné ve všech směrech - prostředí, geografie, formy života, atd.). Nemá hranice, nejsou zde omezení. Tisíce, milióny, biliony galaxií s různými formami života, které jsou třeba úplně odlišné od nás a my je nikdy nespatříme. Nepomůže nám, ani když dosáhneme rychlosti světla. My se totiž dřív z vesmíru vytratíme. "My" jsme politování hodná entita! - Tak, jak vesmír vykresluje tento seriál, to by byl velmi nudný. Naše Země x-krát jinak? Takový vesmír určitě není. (26.03.2011)

V TEXTU SE NACHÁZÍ SPOILER: Tak abych se přiznal, tenhle seriál jsem opravdu miloval. Cestování do paralelních pomocí podivného přístroje a následného hledání cesty zpět domů nabízí velice slibný potenciál a tvůrci jej naplno využili. Seriál nenudil, byť se díly zakládaly na podobné koncepci, protože stejně rychle jako se střídaly jednotlivé vesmíry se střídali i žánry, jednou jsme měli co dočinění s hororem, ve kterém se obyvatele proměnili vlivem prášků na hubnutí v zombie (i když ještě děsivější byl díl s vládci snů) a příště jsme se setkali s promyšlenou detektivkou, při níž byl omylem zatčen jiný návštěvník místo pravého pachatele, obyvatele vesmíru do kterého naši hrdinové právě dorazili, jenž sice nosil stejný obličej, ale jednalo se o naprosto jinou osobu. Jediné co mi jednou na seriálu vadilo bylo poněkud přehnané navrácení se zpět, když se totiž parta hlavních postav konečně dostala zpět do svých domovů, objevila se na časovači (vždy po přeletu do nového paralelního vesmíru ukázal časovač za jak dlouho se vytvoří hyperprostorová brána mezi světy) velice krátká doba, jenž neumožňovala prozkoumání této reality, když se tak vědec v podání Jerryho O'Connella zastaví před brankou svého domu a chce vkročit za svou rodinou, branka nezavrže, bohužel neúprosný časový limit uplyne a on tak musí pokračovat v "hledání" my se však nepřeneseme s ním, ale sledujeme opraváře, který si odnáší hotovost za promazání a opravení právě toho osudového vchodu. (13.01.2006)

V základě je tento seriál zvláštní. Zezačátku, bomba. Příběh střídal příběh a jedna třeskutá pointa jinou třeskutější. Jenže pak to zesláblo. Takhle, část seriálu, než odejde profesor Arturo, je výtečná. Bez nějakýv větších závad. Jenže pak odejde profesor, z Wade se stane hysterka a přiberou strašlivě iritující vojandu Maggie. K tomu ještě pronásledují "nesmrtelného" požívače mozkomíšního moku. Prostě z velké části magořina. Když do seriálu přibyde Quinnův (Jerryho) brácha, kvalita epizod se dost podstatně zvýší. Je to skoro zase jako to bylo, než odešel Arturo. Z Maggie udělali mezitím scénáristi taky normální ženskou (a upřímně se nedivím, na mariňáka, kterýho hraje, má neskutečně špatné bojové a taktické schopnosti nemluvě už o jejím držení zbraně nebo střelbě). Řekl bych, že ji vlastně předělali na trošku jinak vypadající Wade. Jak říkám, část, kde je Colin Mallory, je zase dobrá. A potom odejde jak Colin, tak i Quinn a tahákem a držadlem série zůstane jen neobvykle ztučnělý Plačící Král Rembrandt. No řeknu vám, v té chvíli jsem na to málem přestal koukat a dříve jen občas použité úsloví: "To je ale píčovina!" se mi na jazyk začalo vracet docela často. Přibližně polovina seriálu ale stojí za podívání, přestože ten zbytek bych hodil do odpadu. A samozřejmě to neustálé střílení hlavních hrdinů šílenými plukovníky, používání jich na jakýmsi ztraceným světě jako líheň Gromeků, spojování s jejich alteregy, v určitých chvílích neskonalé deus ex machina (prakticky scénáristé použijí všechno, co jim přijde pod ruku, jen aby se posunuli zase o kousek dál a nějak vysvětlili, proč náhle půlka týmu chybí, proč zase nenašli ten svůj svět, co je vlastně teď jejich hlavním cílem...) Je to hodně nevyrovnanej seriál a kdybych se nad tím zamýšlel ještě o něco dýl, asi bych mu nedal ani ty tři hvězdy (a to jsem původně podle dílů, co jsem viděl na Čt1chtěl dát 4). (14.04.2008)