Réžia:
Nora FingscheidtScenár:
Nora FingscheidtKamera:
Yunus Roy ImerHudba:
John GürtlerHrajú:
Helena Zengel, Albrecht Schuch, Lisa Hagmeister, Gabriela Maria Schmeide, Melanie Straub, Victoria Trauttmansdorff, Maryam Zaree, Tedros Teclebrhan (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Bernadette, alebo Benni, ako sa radšej necháva prezývať, je dievča s tvárou anjela, no plné nespútanej energie. Je ‘narušiteľom systému’. Tento termín sa používa pre problémové deti, ktoré porušujú každé jedno pravidlo; deti, ktoré odmietajú prijať akýkoľvek druh štruktúry a ktoré postupne prepadnú cez trhliny detských zariadení sociálnej starostlivosti. Nezáleží na tom, kde je toto deväťročné dievča umiestnené, po krátkom čase ju odvšadiaľ vyhodia. Koniec koncov, presne o to jej ide, pretože najviac zo všetkého túži opäť žiť so svojou matkou: ženou, ktorá nie je schopná vyrovnať sa s nevypočítateľným správaním svojej dcéry. Nora Fingscheidt podľa vlastného viacnásobne oceneného scenára, vytvorila intenzívnu drámu o obrovskej túžbe jedného dieťaťa po láske, bezpečí a násilnom potenciáli, ktorý to podmieňuje. Film zároveň zobrazuje neúnavné pokusy pedagógov a psychológov, ktorí využívajú rešpekt, nádej a dôveru, aby vytvorili cestu vpred deťom, ktoré svojím správaním ohrozujú ostatných, aj samých seba v dôsledku ich nepredvídateľných výbuchov. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (145)
"Čím sa chceš stať?" "Upratovačkou záchodov." Nesmierne silná dráma, ktorá ma zasiahla ako blesk z jasného neba. Okrem toho, že má skvelú dramatickú stránku, vďaka ktorej som miestami ani nedýchal, je film aj vizuálne pôsobivý, niekedy sa doslova čaruje s obrazom. Na filme oceňujem aj to, že nestojí na vratkých základoch, ale je pevne ukotvený v realite - poukazuje na nedostatky sociálneho systému. Hlavná hrdinka má naozaj tváričku anjela, ale vnútri jej hraje sto čertov. Helena Zengel je doslova zjavením, predviedla jeden z najskvelejších detských hereckých výkonov, aké som kedy videl. Kde ju asi tvorcovia našli? ()
Milý divák, počítaj s tým, že baviť sa nebudeš. Budeš sa pýtať (často aj sám seba) a ťažko hľadať odpovede. Ak by ste Benni zbadali na plagáte filmu, poviete si: aké krásne modrooké dievčatko. Prototyp malej Nemky. Lenže, len čo Benni otvorí pusu, pochopíte, že v jej malom detskom vnímaní sveta, sa niečo veľmi skoro pokazilo. Ak by toto bol iný žáner filmu, mohlo by ísť pokojne o Exorcistu. Celý čas sa pohrávate s myšlienkou – prečo je dievčatko v tomto stave a či má riešenie. Máte šancu preniknúť do fungovania nemeckého sociálneho systému (zaujímavá bola možnosť umiestniť Benni do prostredia africkej Kene, pobyt v prírode jej očividne prospieval), ktorý funguje úplne inak, ako v našich podmienkach. Ale je rovnako bezradný. Keď Benni ako ozvena do lesa kričí: „Mamaaaa, mamaaaa, mamaaa“, trhá vám to srdce na kusy. Treba vyzdvihnúť aj herecký výkon viacerých postáv – Benni (ako dieťa dokázalo zahrať svoju postavu, nepochopiteľné), Micha Heller, ako Bennin školský sprievodca a Frau Bafané, sociálna pracovníčka. ()
Narušitel systému je neskutečně silné sociální drama, které je reakcí na současnou situaci v německých sociálních službách. Film jde však dál za tento horizont a dostává se k podstatně hlubším vhledům. Velmi jsem ocenila, že po celou dobu filmu nezazněla žádná diagnóza, která byla Benni „přidělena“ – tedy škatule, podle které společnost označuje anomálie = cokoli či kdokoli odlišný od průměru. Přitom právě tenhle žargon bych ze strany sociálních pracovníků a lékařů očekávala. Očividně se jedná o záměr – režisérka totiž pohlíží na Benni především jako na lidskou bytost, nikoli jako na nositele nejrůznějších diagnóz či svazek spisů v lékařské kartotéce. Takový přístup značí mimořádnou citlivost režisérky a zároveň udává rámec směřování filmu. Celková práce s tématem jinakosti je velmi brilantní – např. ukázka medicínského přístupu k člověku, ke kterému častokrát přistupuje jako k porouchanému stroji. Příběh je navíc důmyslně vystavěný – první scény, kdy divák pozoruje rychlý sled akcí, které jsou zcela upřeny na Benni, využívají pouhou metodu pozorování a ukazují, jak Benni působí na své okolí, které ji nezná. Je mířeno jasně a přesně – na vyvolání rychlého úsudku u diváka a potřebu kategorizace. Ano, jsme usvědčeni, každý z nás to dělá. Ten, kdo Benni nezná, se zkrátka téhle „problémové“ holčičce příště raději vyhne obloukem. Přitom Benni paradoxně netouží po ničem jiném, než po upřímném a hlubokém lidském kontaktu, po absolutním přijetí. Během plynutí příběhu divákovi dochází, jak křehká Benni je a její chování se stává srozumitelnější. Benni z nedostatku jakési prajistoty, kterou jí matka nebyla schopna dát, neustále vyhledává přístav bezpečí, kde by mohla zakotvit a činí tak opakovaně a zcela instinktivně. Upíná se na kohokoli, kdo si získá její důvěru (a že to není snadné). Kontrolu nad světem se snaží Benni získat pomocí agrese, i když pod slupkou se skrývá velmi citlivá bytost. Benni je právem naštvaná – svět jí dokola jenom lže a nerozumí a ona přitom touží po porozumění. Je jako ve vězení, když se otevře, bude zranitelná, když bude agresivní, nikdo se k ní neodváží přiblížit a bude sama. Situace je však složitější o to víc, že Benni nemá ani místo ve světě – domov, kam by patřila. Jedno zařízení předává Benni z ruky do ruky druhému jak na běžícím páse. Pak se nelze divit, že se v takové neukotvenosti Benni ani nesnaží znát vychovatele jejich jménem – stejně ví, že půjde za chvíli „o dům dál“. Vnitřní chaos, kterým Benni prochází, ještě umocňuje její matka, která jí slibuje, že si ji konečně vezme domů, aby následně své rozhodnutí na poslední chvíli odvolala. Sama je neukotvená, slabá, nejistá a zmatená – její projevy chování jasně ukazují, že na Benni mohla tak maximálně předat svou vlastní nejistotu. Režisérka ji však nesoudí, soucítí s ní a soustředí se na její podobnost s Benni v uchopování světa, na generačně nezhojené rány. Velmi civilně jsou pojaty pohledy na sociálního pracovníka Michu a paní Bafané. Paní Bafané v jeden moment vystoupí ze své role a úplně lidsky se rozbrečí nad zoufalostí celé situace. A jak na to reaguje Benni? Taky zcela lidsky – obejme ji. Tady si zasloužila režisérka můj velký potlesk. I Micha ukazuje svou lidskou tvář, když naráží na osobní limity. Jeho vztah k Benni začne přerůstat do osobní roviny – objevuje se u něj záchranářský syndrom a je konfrontován se svou minulostí. V závěru filmu si divák musí nezbytně položit tyto otázky: kdo je nemocný - Benni, nebo sociální systém? Je Benni obětí nebo hrdinkou? A co ten jednorožec, který provází celý příběh? (ať už jako obrázek na ponožkách Benni, nebo v podobě plyšáka). Jednorožec jako symbol síly, čistoty a krásy. () (menej) (viac)
Smutný námet, no akosi to na mňa nezafungovalo. Priznám sa, celý čas som mal chuť toho spratka prehnúť cez koleno. Ale uznávam, dramatizácia bola výborná, aj to postupné gradovanie. Tiež ma zaujalo, aké možnosti majú v Nemecku na liečenie takýchto prípadov - terapia v Afrike so zvieratkami a podobne. Vlastne celý ten sociálny systém ukázaný vo filme bol pre mňa ako niečo z inej planéty. Rozhodne zaujímavá záležitosť, slušný nadpriemer. 80/100 ()
Námetovo úžasné, spracovanie priemerné. Viem si predstaviť, že z tejto témy by sa dal vytĺcť oveľa zaujímavejší film. Po dejovej stránke to bolo v podstate stále dokola o tom istom - hoci verím, že s deťmi s poruchami správania je to bohužiaľ naozaj len nikdy nekončiaci kolotoč impulzívnych náporov zlosti, agresie a nezvládnutých emócií. Takže to pôsobilo viac než symbolicky. Tou najväčšou prednosťou celého filmu je autentické prevedenie viacerých scén, a samozrejme herecký výkon Heleny Zengel. Celý film je však nanajvýš na zamyslenie, keďže nájsť riešenie ako ukázniť také deti, to je asi obrovský problém (a asi aj neriešiteľný). P.S. Veľký rešpekt pre všetkých pracovníkov v takýchto ústavoch. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (3)
- Titul filmu je neoficiálním označením pro děti, které z nějakého důvodu nejsou zařaditelné do žádné existující sociální struktury. (ČSFD)
- Zástupcovia Nemecka zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 92. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2020. (MikaelSVK)
- Celosvětová premiéra proběhla 8. února 2019 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. (ČSFD)
Reklama