Ohnivé koule: Návštěvníci z temných světů

Takové zvláštní. Opravdu celkem zvláštní dokument. Byly chvíle kdy jsem jen fascinovaně hleděl na obrazovku a hltal každé slovo a jindy mi zase v hlavě běhaly myšlenky o tom, že se jen snažili mistrně rádoby pokrýt celé spektrum: žlutý, šikmý, bílý a dokonce i lidi z Austrálie.. Divné to bylo opravdu v tom multi-kulti až moc okatém. Dobré to bylo ve spoustě pro mě nových informacích. Ale přes 3 hvězdy to přesah jistě nemá.. škoda. (24.12.2020)

Herzog tentokrát uhodil na správnou strunu. Téma absolutní konečnosti skrze pád meteoritu navzdory ještě nedávné popularitě katastrofických filmů (na kterou je mimochodem vtipně upozorněno i v samotném maniakálně expresivním názvu dokumentu, jež mi nejprve připadal stupidní) v dnešní době příliš nerezonuje a tak se režisér vydává po celém světě za lidmi, kteří mají naopak tyto tělesa v hlavě den co den. Nebyl by to Herzog, aby nevzniklo množství zajímavých situací a nečekaných spojení - norský jazzový hudebník, sbírající hvězdný prach na střeše sportovní haly v Oslu, je jedním z nich. Dokument, celou stopáž trpělivě dokazující historickou důležitost tohoto fenoménu, v závěru úžasně shodí sám sebe, když musí nacvičení a prezentaci půl století nekonaného domorodého tance "hvězd" na jednom z ostrovů Torresova průlivu iniciovat sám Bavor Herzog, aby měl pro své dílo náležitě hořko-sladko-ironické zakončení. (11.01.2021)

Jak slyším Wernera Herzoga, tak jak kdyby mě někdo zhypnotizoval, okamžitě dávám volume doprava a oddávám se jeho divno hlasu a projevu nadšení, který v hlase sice není znát, ale z filmařského hlediska okamžitě víte, že do své novinky dal opět totální maximum. Nicméně mě překvapil, že jako coby rodilý Bavorák, nezmínil meteorit, který dopadl do Rieského kráteru, ve kterém dnes existuje středověké městečko Nördlingen, a jehož náraz způsobil roztříštěním vznik vltavínů, které dnes kdekdo v Jižních Čechách vyhledává. Zase tu ale přišel na návštěvu do řídícího střediska jedné hvězdné observatoře, kde dva doktoři každou noc 365 dní v roce sledují oblohu a hlídají ji, aby k nám něco nespadlo, aniž bychom o tom nevěděli. Také ten jazzový virtuos, co na střeše sportovní haly v Oslu hledá magnetem nějaký vesmírný spád, mě bavil. A takových nadšenců je v dokumentu celá řada, mohl bych je poslouchat od začátku do konce. Závěr je pak třešnička na dortu dokumentárního filmu, který umí snad opravdu jen Werner Herzog. Hodně solidní a zajímavý dokument. (26.02.2021)

Trochu umělecké, ale jinak spíše vědecké nahlédnutí mezi lidi z celého světa, kteří se zabývají studiem malých vesmírných těles. Ať už se jedná o nadšence, jenž studují drobné meteority a vesmírný prach nebo odborníky, kteří doslova stráží oblohu před případným nechtěným návštěvníkem přiletivším v náladě (znovu) očišťovat planetu. Obrazově pěkné, hudebně občas fakt krásně podkreslené, ale nebudu zapírat, že taky místy docela zdlouhavé. Na druhou stranu, sledovat všechny ty zapálené inteligentní lidi z celého světa, posouvající hranice nemožného zase o kousek dál, je balzám na duši. Mrmlat v kontextu dokumentu nad "okatým multi-kulti," to už je fakt nemoc, diagnóza. (18.06.2022)

Mít to nějaký pořádný konec, tak bych snad i plný počet dal, protože to podle mě je jeden z nejlepších Herzogových dokumentů vůbec (z těch co jsem viděl). Je to poutavé po celou dobu, téma mě zaujalo hodně, jsou tam i zajímavé rozhovory a místa, má to své kouzlo a dobře se mi na to dívalo. Záběry kamery jsou fascinující a hudba je skvěle doplňuje, takže z toho vzniká zajímavý zážitek i vizuálně (především na té Antarktidě, která mě tady kupodivu strhla víc, než v Setkání na konci světa). Možná bych ani neměl co vytýkat, ale ten závěr bych si představoval prostě jiný. Nebo jsem ho možná špatně pochopil. Jinak ale spokojenost. Lepší 4* (06.02.2021)