Nezměrnost noci

Ukázkový příklad pořekladla "za málo peněz hodně muziky". S trochou úprav by se dal natočit za třetinu ceny a na působivosti by mu to neubralo vůbec nic. Jeho síla totiž leží ve skvělém příběhu, výborných hercích a doslova lahůdkové režii. Andrew Patterson si pohrál se zvukem, kamerou i scénografií, a vytvořil z filmu mix mezi poctou brakovým sci-fi padesátých let a komorní verzí Blízkých setkání třetího druhu. Vytkl bych mu jen přílišnou temnotu snímku. A teď nemám na mysli hororové ladění - to jsem naopak ocenil. Bohužel obraz je občas až zbytečně tmavý a přehlednosti to škodí. Pevně doufám, že všechny zúčastněné čeká zářná budoucnost v dražších a viditelnějších projektech. Už tohle by si zasoužilo širší publicitu. (01.02.2021)

Ono je sice hezké, že má film pěkný vizuál, ale co je to platné, když je to víceméně o ničem. Původ záhadných zvuků je daný, což by zase tolik nevadilo, ale to by musela být cesta k vysvětlení alespoň trochu zábavná. Jenže tady je vše omezené na suchopárné a absolutně neinvenční monology, které narušovaly jen doplňující otázky a nepovedl se ani rádoby dramatický závěr. Nuda. 15% (29.07.2020)

Začátek mi připomněl Gilmorky, protože takovou kadenci náhodných slov jsem naposled slyšel při hádce Lorelai s Rory. A dobrých 15 minut netušil, o čem že to vlastně má být. Zajímavá stylizace mě ale upoutala hned v úvodu a posléze chytila i parádní atmosféra, která mě donutila zavzpomínat na staré sci-fi klasiky. The Vast of Night na to jde ale jinak. Není to žádný vysokorozpočťák, ale poctivě zrežírované indiečko téměř bez efektů, avšak s naprosto luxusními táhlými one-shot scénami, které jen podporují napětí a očekávání toho, co má přijít. Formálně v pořádku, byť jsem trochu zápasil se záměrně nepříliš dobrou kvalitou obrazu. Druhou a větší výtku bych směřoval ke scénáři, který jede hrozně na jistotu a v závěru nepřekvapí žádným velkým twistem. Je to jednoznačně škoda, protože takhle zůstalo "jen" u stylové, ale na delší dobu ne až tak zapamatovatelné jednohubky. (29.04.2022)

Mám z téhle nekomerční mysteriozity a la Stephen King rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi hodně líbila její vizuální stránka ("padesátková" výprava byla skvělá a kamera dokonalá), ke konci atmosféra děje slušně potemněla a zhoustla a pointa se docela povedla. Ovšem než se divák k tomu zhoustnutí a potemnění prozívá, trvá to na můj vkus až nepříjemně dlouho. Nemám rád žvanění, nemám tedy rád ani užvaněné filmy, no a v tomhle filmu se žvaní opravdu hodně a mnohdy navíc úplně zbytečně (prvních ca dvacet minut). Taktéž bleskový přerod povrchního užvaněného spíkra v zapáleného a vážného badatele po jakýchsi pazvucích z rádia nebudí příliš důvěry. A z dnes už téměř povinné angažované vsuvky o rasismu jsem se bestiálně pozvracel. Ale dávám třetí, třeba za závěr rozhovoru se starou dámou a za následnou scénu v autě s Bertsie a Geraldem, které mi i v letním dusnu způsobily příjemné lehké zamrazení. (21.07.2020)

Niekto to nazve mysterióznou konverzačkou, pravdou však je, že tí herci proste neprestávajú rozprávať, nie je tu takmer ani sekundu ticho. To je trochu priveľa a v realite takéto dialógy ani neexistujú. Potom nastúpi telefonická ústredňa a v nej nič zaujímavé okrem toho, že sa podivne pozeráte na okuliare hlavnej predstaviteľky v tvare motýľa. Nasleduje telefonát s nekonečným príbehom nejakého Billyho, opäť len automatické rozprávanie určitého textu s monotónnym hlasom, ktorý svojou záhadou veľmi neupúta. Záver s čumením do nebies ma skoro rozosmial. Takéto filmy mohli mať zmysel tak pred 50 rokmi. (20.07.2020)