Vlastníci

Neskutečnej nářez. A to říkám i přesto, že jsem se se schůzí vlastníků setkal jen okrajově a spíše jsem poslouchal. Tenhle film ale všude v mém okolí, včetně rodiny a práce, vytvořil tolik diskuze, že, ač je to hrozný, jsem pochopil, že tohle je čirá a neústupná pravda. Má mi z toho lidského hnusu být ouha nebo se mám nekonečně smát? V tomto případě mohu dělat oboje. Film funguje nejen jako drama, ale i jako komedie. Asi je to zrovna o tom, jakou máte v danou chvíli náladu. Pak ho Váš mozek dokáže snadněji zpracovat. Co se ale tomuto filmu upřít jednoznačně nedá a je čisté jak lilie, tak nápad, který překračuje české filmy na míle daleko. Tohle se prostě povedlo! Scénář srovnatelný s 12ti rozhněvanými muži. Neskutečný zážitek a herecký koncert všech zúčastněných, u kterých budete 97 minut kulit oči. (04.01.2021)

"Ptám se, kdo se zdržel?! Ten, co hubu držel." Natočeno podle skutečné události, v Plzni, v našem činžovním domě na Slovanech. Jménem našeho SVJ (jeden vchod, 20 bytů) vyslovuji poděkování firmě pana Ondřeje Malého (vulgo p. Nováka) za namontování kamer (levně, z druhé ruky) ve společných prostorách našeho domu, jimiž zaznamenal průběh schůze. SKLEPNÍ OKÉNKO: [][] Dnes jsme hlasovali, zda investovat do výtahu. Omnibus ze čtvrtého patra pro, všichni ostatní proti. Nejpalčivější problémy, které jsme nestihli projednat a byly odsunuty (už zase) na příští schůzi: 1) UKčka v podnájmu v prvním patře furt hulí v okně a hází vajgly kolemjdoucím za límce nebo na pleš. Omnibus může potvrdit.  2) Slečna ve druhém patře se sprchuje. Pořád. 3) Bába z prvního se nesprchovala od minulé schůze! 4) Kráva ve třetím patře nevětrá, má doma plíseň. Pořád. Proto chce podřezávat (prý vlhký) barák. 5) Ve sklepě jsou myši. Pořád. Deratizátorovy krabice s jedem nefungují, myši v nich mají pelíšek. [][] Tím končím schůzi. Příště to probereme. Všech pět bodů. (23.03.2023)

To je furt řečí, jak v ČR nevznikají žánrovky, a přitom tu vznikl jeden z nejdrásavějších hororů posledních let, který na konci člověka vyplivne zdevastovaného a pošramoceného. Mnozí, včetně samotného autora uvádí jako hlavní referenční dílo "Dvanáct rozhněvaných mužů". Svým vykreslením lidské malichernosti a sebezahleděnosti, konceptem klaustrofobního papiňáku celé společnosti na hrstce pečlivě profilovaných figur i drastickým závěrem mají ovšem "Vlastníci" mnohem blíže k hororovému milníku "Noc oživlých mrtvol". "Vlastníci" jsou nelítostně precizní metafora soudobé české společnosti, ale i obecné náročnosti demokracie a děsivého dobrovolného předávání moci a odpovědnosti manipulátorům. Fakt, že takové dílo se stane diváckým hitem (což je samo o sobě skvělé), zůstává v jádru anomálií, která českou společnost ukazuje buďto jako vyčerpanou a zničenou, nebo zvrhle masochistickou. (31.03.2020)

Marhoul obcoval s kozlem, českým Lvem i Ferdou Mravencem. A vyhrál co se dalo. Havelka pozval duchovně na svoji schůzi vlastníků bytových jednotek Formana s Polanskim. A založil novou tvůrčí vlnu, která boří mýty o tom, že film není stavěn na divadelní minimalismus. Do jedné místnosti sezval unikátní hereckou sestavu, která ukazuje precizní studii lidské malosti, pokrytectví a nectnosti v mnoha podobách. A je toho ještě víc, což už nebudu zdlouhavě rozebírat, neb na to má film k dispozici Terezu Rambu, Vojtěcha Kotka, Jiřího Lábuse, Dagmar Havlovou, Kláru Melíškovou a mnohé další. Všichni do jednoho jsou jedineční. Na diváka se od samého počátku valí dialogové/konverzační tsunami, a kdo není připraven, bude smeten. Doporučuji, abyste se před zhlédnutím tohoto vskutku divadelního kusu nezatěžovali díly konverzačního ražení a byli v "čerstvém" stavu, neb jen tak se stanete dalším (neviditelným) účastníkem schůzování. Příznivci divadelních her jsou určitě v mírné výhodě a tedy dobře vědí, do čeho jdou. Film si prochází vývojem. Rozjíždí se na realistickém půdorysu a postupně přechází do bizarních pater, v nichž se originálně hláškuje, probíhají hysterické i rasistické a homofobní výlevy. A končí se zcela neprozřetelně a v rozporu s logikou dění. Jiří Havelka a spol. přišel s něčím ojedinělým, inteligentně a mnohovrstevně posazeným a v českém filmu vzácně (ne)vídaným jevem. 7/10 (23.03.2020)

Když někde hraje Ramba, je jasný, že to nebude nedobrý. A tady do toho holka šikovná a celá parta jejich kolegů dali všechno. Bylo to tak strašně reálný, až se mi chtělo zakrývat si oči. Tohle znám, tohle jsem slyšela, tohle slýchám často, to je přesně ono, to snad není možný. Takové se mi hlavou honily myšlenky. Atmosféra, ze které se vám chce utéct, ale zároveň chcete víc. Plný počet nedávám proto, že se mi úplně nelíbilo zakončení filmu. A tím nemyslím, jak to dopadlo, ale jakým způsobem to skončilo. Nesedla mi zvolená hudba a posledních zhruba 5 minut ve mně vyvolalo smíšené pocity. Jinak to byla pecka. 4,5* (26.11.2019)