V úskalí

Tvorba Sofie Coppola určitě není ani trochu mým oblíbeným šálkem kávy, nicméně na druhou stranu, vztahová dramata mám rád, a to i ty odlehčenější, no a především mě zde samozřejmě lákala i přítomnost nenapodobitelného Billa Murrayho a sympatické Rashidy Jonas, jenže bohužel, Coppola opět nepřekvapila a On the Rocks je tak jen další opravdu nefungující a nudnou, v podstatě převážně konverzačkou, ovšem co je na tomto snímku to nejhorší, tak že je v podstatě obsahově naprosto prázdný. Žena, pochybující o věrnosti svého muže tu totiž pořád jen zcela bezvýznamně, nezáživně a častokrát až otravně jen mele, přemýšlí, znovu mele a znovu přemýšlí, aby se nakonec ve výsledku dozvěděla úplný hovno. Já tu tak vůbec nenašel nějaký hlubší smysl toho příběhu, to měla být jako nějaká její krize středního věku, nebo pochybování o sebe samé, nebo co? Nevím a je mi to ve výsledku vlastně i putna, já z toho totiž neměl vůbec nic. A to se musí nechat, že alespoň ten Murray se to zde snažil všemožně nějak oživit a nastartovat, ale byla to snaha alá šíšou proti zdi, jelikož mrtvo nerozhýbe nikdo ani nic. Navíc zde jinak v žádném ohledu nefiguruje ani romantika, ani humor, a s ústřední postavou Rashidy Jones jsem se pak nedokázal ani nijak ztotožnit, i když to je možná vinou toho, že jsem chlap, tak tedy lépe řečeno, ani nějak sympatizovat, či soucítit, spíš mi tedy naopak přišla až křečovitě napjatá a vlastně i dost mimo mísu. Za mě zkrátka tento film opravdu v žádném ohledu nikterak nefunguje, a v podstatě, i když to dělám jen velmi ojediněle a nemám to vůbec rád, tak si ho dovolím označit až za vyloženě zbytečný. (07.12.2022)

Príjemná jednohubka, ktorá je najsilnejšia v konverzáciach medzi Billom a Rashidou. Ich vzťah je krásne načrtnutý a plný akéhosi vzájomného pochopenia. Ich snahy o prieniky do psychiky toho druhého sú často krát zábavné, a prinajhoršom zaujímavé. Zvyšok je pomerne jednoduchý príbeh, bez zaujímavých miest alebo potrebnej chémie. Wayans je možno fajn herec, ak ho má kto viesť, ale k Rashide sa vôbec nehodí. Ďalej mi prišlo, že film sa snaží o poukázanie rutiny...neistoty...a akejsi civilnej uveriteľnosti, ale v rámci vzťahov a danej témy mi prišiel miestami až príliš povrchný. Ako keby nám bolo znemožnené skutočné nahliadnuť pod tú neistotu. V konečnom dôsledku to je príjemné a ústredné duo je charakterovo vyšperkované. Coppolin rukopis by sme tu ale rozpoznávali ťažko. (26.10.2020)

Subjektivně nejmilejší Sofia Coppola od... Ztracena v překladu? Dává to smysl, ty paralely jsou tu celkem jasné, byť nijak extra zdůrazňované. Stejně jako Tokyo, je i tady New York za jednu z hlavních postav. Byť tentokrát se na megalopoli režisérka nedívá pohledem okouzlené turistky, ale rodačky, která velkoměstu bez velkých gest propůjčuje samozřejmou majestátnost. Murray zase hraje "sám sebe"; evidentně patří do úplně jiného světa, než všichni ostatní tady. Je žánrovým hrdinou ze staré školy, který každou prkotinu proměňuje v dobrodružnou špionážní akci - a je to v podstatě všechno okouzlující. Na druhou stranu je to všechno i mírně průhledné, a proto možná ve finále ani ne tak působivé, jakkoli dojmout se u toho asi lze. Ten film je jako martini, fajnový aperitiv, po kterém ale nějak nepřichází ten hlavní chod. Trochu z toho viním Apple, je to takový zakázkový film pro tu "lepší" korporaci. Na druhou stranu si říkám, jestli Sofia Coppola vůbec chce točit "velké" filmy, možná ani nikdy nechtěla. Jenže některé ty dřívější měly kouzlo, které tomuhle přes veškerou akurátní sofistikovanost schází. (23.10.2020)

nejpříjemnější Sofiin film za hodně dlouhou dobu.Nejde sice o nic extra hlubokého,ale ta hodinka a půl uteče jako voda a po většinu té doby jsem se spokojeně usmíval.Velkou zásluhu na tom má nejen příjemně civilní Rashida Jones a trochu překvapivě i Marlon Wayans,ale hlavně skoro už tradičně skvělý Bill Murray,který tady i sebejednodušší dialog dokáže proměnit v něco trochu víc...70% (24.10.2020)

Tak já úplně nevím, co si o tomto filmu myslet a jak ho hodnotit... Na úvod mohu říci, že jsem se na něj opravdu hodně těšila, protože mám ráda Billa Murrayho a jeho spolupráce se Sofií Coppolou v podobě Ztraceno v překladu patří k mým největším filmovým zážitkům vůbec. No a tak jsem se teď asi podvědomě těšila na podobný zážitek (když navíc popis zápletky působil více než slibně) a z toho pohledu moje (asi až moc vysoká) očekávání V úskalí nenaplnilo. Pokud si promítnu, co jsem těch 96 minut sledovala, napadá mě, že to vlastně bylo tak trochu o ničem, žádná pořádná zápletka, vyvrcholení, pořád jsem čekala, kdy už se něco začne dít a ono nic. Moc mi k sobě neseděl ústřední manželský pár v podání Rashidy Jones a Marlona Wayanse, nebyla mezi nimi žádná chemie, jejich dialogy byly povětšinou takové dosti ploché, plné prázdných frází. Kdo se k sobě ale hodil naopak naprosto perfektně, byla Jones s Murrayem jako dcera a otec, nedokážu to moc popsat, ale prostě jim to spolu sedlo. Přirozený herecký projev Jones i její postava jako taková na mě vlastně asi působily ze všeho nejsympatičtěji, ač tedy byla Jones docela často ve společných scénách poněkud zastíněna Murrayem (to už je zřejmě skoro takový úděl Murrayho hereckých kolegů obecně). Murrayho Felix už mi jako postava tolik sympatický nebyl, některá jeho rádoby hluboká životní moudra na mě působila spíše trapně a u jeho vtípků jsem se zase až tolik nepobavila. I když má Murray stále obrovské charisma (proto si asi ty scény s prakticky jakýmikoliv hereckými partnery také pravidelně krade pro sebe), tady na mě místy působil trochu unaveně a ve svých (předpokládám že zase asi často improvizovaných) monolozích a dialozích pro mě nebyl tak přirozený, jako je u něj zvykem. Takže (ač mě to opravdu mrzí) úplně nesdílím názor některých zde, že je na něm vidět, jak si hraní v tomhle snímku mimořádně užívá. Na druhou stranu jeho výkon se určitě nedá označit za nějak vysloveně špatný. Jak už jsem zmínila výše, funguje souhra mezi ním a Jones, což asi dělá hodně, mimořádně se mi třeba líbily také jeho společné scény s vnoučaty, no a charisma z něj prostě pořád čiší, tudíž je na něj i jako na mírně unaveného a místy trochu v křeči chlapa pořád radost pohledět, i když třeba jen sedí, hledí a nic neříká. Celkově mám z filmu vlastně docela příjemný pocit a jako nejvýstižnější mě teď napadá slovo "překvapení". Jsem překvapená, že i přes řadu nedostatků, které na tom snímku vidím, u mě z nějakého důvodu, který vlastně neznám, ten film působí ve výsledku docela dobře. Určitě ne jako Ztraceno v překladu, s nímž to asi nemá ani smysl srovnávat a které mělo zřejmě určité neopakovatelné kouzlo, dokázalo probudit spoustu emocí (ač vlastně také nebylo nějak dějově složité). Ale pozitivní dojem prostě z nějakého záhadného důvodu převažuje. Asi si budu muset V úskalí po čase zopakovat a třeba tomu přijdu na kloub (nebo na mě bude zase působit úplně jinak, ani bych se nedivila). Aktuálně slabší 4 hvězdičky a 70 %. (18.11.2020)