Bol som to ja (S01E02)

Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel? Cassian Andor v podání Diega Luny byl jednom z těch postav, které představil snímek Rogue One: Star Wars Story a u které se zdálo, že jsou jeho osudy v předaleké galaxii zpečetěné a už jen tak ho neuvidíme. Jenomže svět je plný překvápek. Spoluautor scénáře Rogue One, který zároveň po Garethu Edwardsovi převzal vedení přetáček samotného filmu a sem tam někdy padnou i zvěsti o tom, že to byl sám Gilroy, který celý finální film zachránil. Sám Gilroy tak přišel s nápadem na seriál Andor, který by prozkoumal Andorovy počátky u povstání a byl byl pojat jako špionážní thriller. Už první zvěsti lákali na to, že tentokrát dorazí temnější a drsnější Star Wars. Dokážou první tři epizody seriálu tyto sliby naplnit? Andor se nemůže opřít o návrat tak populární postavy jako byli Boba Fett či Obi-Wan Kenobi ve svých vlastních seriálech, v něčem má ovšem Andor trumf. Na rozdíl od Mandaloriana či právě The Book of Boba Fett totiž Andor nebyl natáčen ve virtuálních studiích a byl natáčen na reálných lokacích. Hned na začátku je tedy uznat, že ze všech hraných Star Wars seriálu zatím Andor působí dojmem, že má ty nejlepší produkční hodnoty. A jde na to skutečně jinak. Nejen, že sází na svěží pohled na svět Star Wars a představuje tak trochu jiný pohled na předalekou galaxii, ale skutečně se svět Star Wars představuje v dospělejším a temnějším podání, které prakticky nesází na humor. První tři epizody mají stejného režijního dirigenta, konkrétně Tobyho Haynese (závěrečná epizoda 2. série Sherlocka), kdy první tři epizody jasně dohromady tvoří jeden celek celého seriálu (sám Gilroy prohlásil, že 12 epizod 1. série v podstatě vytvoří čtyři celovečerní filmy) a připravují půdu pro jeho zbytek. Už u prvních třech epizod je ovšem vidět neskutečně poctivá práce, kdy rázem dávají smysl řeči Tonyho Gilroye o tom, že kdyby se měl série dočkat původně plánovaných pět sérií (nakonec dojde pouze na dvě), jejich tvorba by dohromady zabrala 15 let. Vždy platí, že je síla v detailech a ty jsou tady neskutečně poctivé. Seriál snadno působí dojmem, že se někdo poučil ze známého Show, don't tell a není potřeba pronášet, že předaleká galaxie zrovna zažívá krušné časy, protože to je vidět ze samotného špinavějšího podání tohoto světa. Především ti, kteří od světa Star Wars chtějí něco svěžího, by Andora měli hýčkat. Příběh tentokrát nesleduje Jedie ani legendární bojovníky ve speciálním brnění, ale obyčejné lidi z davu, kteří musí bojovat proti útlaku. Příjemné je, že Andor ve svých prvních třech epizodách vlastně nikam nekvapí, dává si hezky na čas a přesto je v jednotlivostech fenomenální. Takhle audiovizuálně lákavé byli Star Wars naposledy v případě Posledního z Jediů, krom nádherného vizuálu a bravurní kamery je ovšem na Andorovi cítit skvělé vyprávění a vedení postav. Diego Luna byl postava, která v Rogue One předvedla, že si i povstalci občas museli ušpinit ruce a dá se očekávat, že právě Andor vyšlape cestičku k tomu, že si Andor bude muset uvědomit cenu vyššího dobra. Jeho postava se prozatím ve třech epizodách jen vykresluje, rázem ovšem dostává smysl, proč by právě tato postava měla dostat vlastní seriál a jak moc bylo samotné ohlášení seriálu pro mnohé otazníkem naprosto zbytečně. Naprosto fenomenální je ovšem Stellan Skarsgård v roli Luthena Raela, který nevyhnutelně směřuje k pozici Andorova mentora a krade si každý svůj moment pro sebe. Herecky použitelně poté rázem působí i Adria Arjona jako Bix Caleen, Kyle Soller se jako inspektor Seryl Karn prozatím jeví jako cílevědomý protivník s potenciálem a nový droid B2EMO je taky něco zcela nového. Minimálně v tom ohledu, že nejde o droida, který by byl primárně zdrojem humoru, ale jde o robota, na kterém se též depresivnější pojetí seriálu zhmotňuje.  Produkční hodnoty jsou na Andorovi rozhodně vidět, především potěší, že se po vzoru sequelové trilogie dbá i na používání praktických efektů i rekvizit, samotné vizuální efekty poté dle očekávání víceméně nemají chybu. Přestřelky mají tu správnou kinetiku a přitom jsou správně přehledné, radost je poté i sledovat i expozici postav, jejich charakterních rysů a náznaků motivací. Samotný Cassian Andor dostává nové vrstvy (flashbacky do jeho dětství prozatím mají vyloženě tragický nádech), zároveň se konečně setkává se svým potenciálem. A stává se hrdinou, se kterým chce divák strávit celý seriál. K tomu mu ostatně dopomáhá i soundtrack Nicholase Britella, který diváka chytne nejpozději během závěru druhé epizody. S akcí se přitom zatím rozhodně šetří a dá se tak nějak očekávat, že mnoha divákům toto při sledování Andora zlomí vaz. Jenomže ono přízemnější pojetí zůstává na Andorovi tak fascinující a jen dokazují, že bude krapet obtížné čekat každý týden na další epizody. Představil snad nějaký jiný hraný projekt ve světě Star Wars podnik se sexuálními společnicemi? Připomněl jaký jiný Star Wars projekt svým nádechem Blade Runnera? I přes skvělý audiovizuál a pojetí je prozatím samozřejmě po třech epizodách předčasné označit Andora za nejlepší hraný Star Wars seriál, minimálně k tomu má ovšem slušně nakročeno.   Pomalejší rozjezd, ale přesto fenomenální prakticky ve všech ohledech. Skutečně se tu přichází s temnějším světem Star Wars, kde se představuje hned několik postav s potenciálem (Fiona Shaw je jako Cassianova mateřská figura Maarva Andor neskutečně zajímavý charakter), nová stránka předaleké galaxie i samotný seriál, který si dle všeho dokáže svou existenci naprosto obhájit.... (21.09.2022) (menej) (viac)