Ana Yurdu
Motherland
Obsahy(1)
Čerstvě rozvedená Nesrin opustí práci i Istanbul a rozhodne se odjet do míst svého dětství, kde plánuje dopsat knihu. Turecký venkov se ale nezdá ideálním místem pro emancipované ženy s tvůrčími ambicemi. Nesrin, obklopená nepřátelským plukem matrón, jež pravděpodobně nikdy neopustily práh svých domovů, naráží na obstrukce a předsudky, které ještě gradují příjezdem její podobně konzervativně smýšlející matky. Ta s pocitem provinění vůči vlastním rodičům a dětem touží dceři pomoci, ale kromě radikálně odlišného pohledu na život jim v nalezení společné řeči brání i letité nedořešené křivdy. Pronikavý psychologický portrét je dalším z řady vyspělých autorských titulů se silným výtvarným akcentem, kterými se turecká kinematografie v posledních letech vyznačuje. Dílčí příběh, který vinou zacyklenosti příkoří dostává bezmála mytologický aspekt, zároveň slouží jako zrcadlo ostře aktuálního generačního a náboženského rozkolu současné muslimské společnosti. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (3)
Film mi přišel zajímavý asi prvních 20 minut, pak už mě neustále stejné záběry začaly neskutečně nudit. Soudě podle výrazů lidí v sále jsem nebyla sama. Na konci se navíc v celku sympatická hlavní hrdinka zachovala jako (s prominutím) úplná kráva. Škoda, protože téma je hrozně zajímavé. ()
Snímek je nevýrazný, fádní a prázdný. Kamera je desaturovaná, kompozice zcela amorfní. Činy postav nevycházejí z jejich motivace ani povahy. A to celé prosím trvá hodinu a půl. Jestli se režisérka filmem snažila něco sdělit, tak mi to nejspíš ušlo. 0/10 [KVIFF 2016] ()
Tradiční turecká společnost zobrazená tentokrát v patriarchální kultuře zcela netradičně skrze pavučinu ženských vztahů. Mezigenerační konfrontace moderního a starého způsobu života a jejich hodnot je skvěle psychologicky vystavěná a samo hledání smyslu životem rozčarované Nesrin působí smysluplně každou další scénou. Snímek, který nakonec cestou do její intimity a "hlubinného" psychoanalytického nitra boří tabu nejen v Turecku, se vydává na neprozkoumanou půdu i díky – a v těchto končinách obzvlášť – méně frekventovanému jevu, kdy se režie chopí žena. Zasloužená cena filmových kritiků FIPRESCI na festivalu ve Varšavě. ()
Reklama