O nekonečnosti

Lidské drama O nekonečnu se nese hodně v duchu předchozích Anderssonových filmů, jen s tím zásadním rozdílem, že téměř úplně zmizel humor a jednotlivé scény nemají výraznější spojitost. Což mě docela mrzí, protože bez vtipu a nadsázky v kombinaci s jistou příběhovostí už mi nepřipadá Anderssonova tvorba tolik atraktivní, jako tomu bylo dřív. (60%) (19.08.2023)

Chvíľami som premýšľal, či už som tento film náhodou nevidel, pričom mi bolo jasné, že sa mi len jednotlivé obrazy miešajú s predchádzajúcimi troma Anderssonovými filmami. Režisér asi vie, že sa opakuje, ale keďže má svoj vyhranený štýl, tak mu je to asi jedno a vie, že jeho najväčší fanúšikovia budú spokojní práve z tohto dôvodu. Osobne si ale myslím, že ak by som Piesne z druhého poschodia, Ty, ktorý žiješ a Holuba nevidel, tak by sa mi O nekonečnosti páčil viac. Ide ale o film, ktorý si taktiež ešte raz pre istotu zopakujem, proste to s Royom už takto dlhodobo mám, nikdy neviete, čo ste si nevšimli. (13.10.2022)

Musí se nechat, že to ve mně vyvolalo rozličné pocity, od úzkosti po občasné pobavené uchechtnutí, ale jinak se obávám, že se mi ty obrazy velmi rychle vykouří z hlavy, a nejvýraznější dojem na mé straně byla v první řadě ospalá znuděnost - ty absurdně dlouhé záběry osobně prostě nedávám. Anderssonův výrazný vizuální styl se mi líbí sice moc, ale osobně bych dal přednost tomu, kdyby s jeho pomocí film vyprávěl nějaký aspoň trochu souvislý děj, namísto spojování autonomních scén, které nemají v podstatě nic společného. V tomto smyslu mi to přišlo jako typický (a mně osobně nesympatický, mj. kvůli tomu otravně zbytečnému voiceoveru) - divnofilm od Film Europe, který mi nic nedal, a souhlasím s názorem, že se Andersson opakuje a nepřišel zde s ničím novým, což mou averzi k tomu filmu ještě zvyšuje. (21.06.2022)

Film o podivných postavičkách a situáciach, v ktorých sa ocitli, alebo nachádzajú. Andersson má samé takéto jeby, ktoré mi miestami pripomínajú filmy môjho obľúbenca Aki Kaurismakiho! Občas nevieš, či si v súčasnosti, či v 50. rokoch, či v Prahe na Zižkove alebo na stanici v Horných Kočkovciach... Jednoducho mega šupa, ktorá mi robí strašne moc dobre na duši. (14.11.2020)

Můžete se vznášet nad troskami kdysi krásné civilizace nebo se trápit tyraniemi jakéhokoliv druhu. Otázka vůle. Andersson neztratil cit pro nenápadné groteskno, ale konečně se nebojí být opravdu tvrdý; poctivý k sobě i ke svojí tvorbě. Bez ohledu na to, zda to ocení oduševnělé studentky ve filmových klubech (s aplikací Tečka a nasazeným respirátorem). (26.11.2021)